PSEUDOTVŮRCI VELICE PILNĚ PŘIPRAVUJÍ PLNOST NEGATIVNÍHO STAVU
JEŠTĚŘI Z PEKEL STUPŇUJÍ ZOTROČOVÁNÍ LIDÍ NA PLANETĚ ZEMI ZA SOUHLASU VLÁD, VĚDCÚ A VŠECH ODPOVĚDNÝCH LIDÍ VČETNĚ OTROKŮ SAMÝCH. K TOMU JSOU JIM PŘIPRAVOVÁNY ČIPY NA VĚCI A DO TĚLA SE ZÁMĚREM NUCENÝCH PRACÍ - TOTÁLNÍHO ZOTROČENÍ VŠECH. TO VŠE JE VÝSLEDKEM NEGATIVNÍHO STAVU ÚČASTNÍKŮ NEPĚKNÉ LOUTKOHRY, TEDY MNOHA CHYBNÝCH VOLEB LIDÍ V TOMTO A PŘEDCHOZÍCH ŽIVOTECH - NIC NENÍ SAMO. TOMU ŘÍKÁME PAST NEGATIVNÍHO STAVU.
Jak uživit rodinu ? Jen práce, spánek a stres. Už měsíce
18.5.2009
Připadají si jako otroci, ale nedokážou to změnit.
Zatímco tisíce lidí přicházejí o práci a další sedí doma za půlku platu, oni mají práce tolik, že už nic jiného neznají.
Pracují v továrně na autodílny, ve které nedostatek zakázek z přelomu roku vymazal celou jednu směnu a stovka lidí ze čtyř set musela z firmy odejít.
Jenže přišlo šrotovné v okolních zemích, výroba aut šla znovu nahoru a zakázek má teď firma stejně, jako dříve.
Propuštěné zaměstnance však zpět nenabírá a tak všechnu práci musí zvládnout ti, kteří zůstali. Místo tří směn jsou dvě, ty však stojí za to.
Továrna má svou adresu na Liberecku, ale název firmy i jméno jejich dělníků jsme se rozhodli nezveřejnit, byť identitu i další detaily redakce zná. Jejich vyprávění by jim v práci mohlo způsobit problémy. Jsou totiž v pasti.
Bližší a rozsáhlejší informace k tomuto tématu najdete na webu www.stahuje-cely-svet.cz .
"Jak vypadá váš pracovní den?
"Přijdu domů, vykoupu se, jdu spát a pak zase znovu do práce. Teď se mi stává, že se nestihnu doma ani najíst. Vyspím se, dám jen kafe, sprchu a jdu."
"Jakou máte dnes směnu?"
"Odpolední. Máme to ale celé rozházené. Různě se to kvůli nedostatku lidí pytlíkuje."
"Takže začínáte v kolik?"
"Ve dvě a končit máme v deset večer. Jestli to tak ale skutečně bude, to se vždy dozvíme až v práci. Včera jsme tam byli například do jedenácti. Zítra hned od rána jdu na dvanáctku."
"To tam tedy můžete rovnou přespávat."
"Přesně tak. Už si s chlapy děláme v práci legraci, ať nám tam udělají lehárnu, a že budeme ve fabrice spát, a kdyby nás potřebovali, že by nás přišli vzbudit."
Od ledna už stovky hodin navíc.
Původní pracovní doba byla pět dní po osmi hodinách.
Teď přibyly dvě pravidelné dvanáctky. A hodina sem tam navíc, jak je zrovna potřeba. Na výplatnicích ale velké změny nepoznali. Továrna zatím slíbila, že vše vynahradí později. Na plné obrátky však už takto jede od konce ledna.
Šéfové lidem v továrně pravidelně opakují, že každý je nahraditelný a před branami továrny prý stojí stovky dalších.
"Proč to děláte?"
"Abych uživil rodinu."
"A platí vám za to?"
"Neplatí."
"Tak proč na to přistupujete?"
"Pořád doufám, že nám to zaplatí a taky se říká, že by nás mohli vyhodit všechny."
Je mu třicet, sedíme v centru Liberce nad hrnky s kávou, zapaluje si cigaretu od cigarety. Po vykouření první krabičky pohotově vytahuje další. Bavíme se o práci, o rodině, o dceři. Ta chodí teprve do školky.
"Jak to snáší vaše rodina?"
"Manželka se mnou občas nemluví. Že si to mám pořádně zařídit. A přiznávám, že když můžu, tak se jdu odreagovat do hospody, a to pak se mnou nemluví vůbec."
"A dcera?"
"Ptá se, kdy z práce přijdu."
"Co jí na to odpovídáte?
"Že nevím."
Atmosféru strachu potvrzuje i kolega. Ve fabrice je podle něj dusno a stále prý přituhuje. Popisuje, jak mistři chodí po halách, tlačí na lidi, vyhrožují a zastrašují.
"Jak konkrétně ono zastrašování vypadá?"
"Vyhrožují vyhazovem. A vypouštějí různé fámy. Třeba, že se továrna zavře a přestěhuje do Rumunska."
"A to není pravda?"
"Když pak odbory jednají s majiteli a nejužším vedením, o ničem takovém nikdy nepadne ani slovo. Jen se využívá krize k prospěchu určitých lidí."
Slabé odbory mohou jenom přihlížet
Tento muž je o dvacet let starší než první. Jediný možným termínem, kdy má čas se sejít je neděle. Hned na začátku zdůrazňuje, že oproti většině ostatních zaměstnanců má výhodu, žije sám. Vedle toho také patří mezi špičku odborářů.
Těch je ale jen přibližně pětasedmdesát. A dělník přiznává, že vyjednávací pozice proto není dobrá.
"Jak je možné, že se u vás něco podobného děje?"
"Mistři nás obchází, a nechávají si podepisovat takzvané dobrovolné směny rovnou u lidí. Ti pod nátlakem podléhají. A to pak už odbory nemůžou dělat vůbec nic"
"Proč?"
"Mistři mají papír, že lidi jsou v práci dobrovolně. Podle zákona sice může zaměstnavatel nařídit jen osm přesčasových hodin týdně, ale když jdete oficiálně a dobrovolně..."
"Proč to lidé podepisují?"
"Bojí se o práci. Na Liberecku jí teď moc není."
"Jak dlouho se to dá ještě vydržet?
"Ještě tak měsíc, pak se jim to v hlavách nakumuluje a bouchne. Vedení to musí nějak vyřešit, zatím ale víme, že mají zákaz ze zahraničí nabírat lidi zpět. A co vím o zakázkách, říká se, že na sto procent pojedeme až do konce roku."
Oba muži pak popisují nový jev - větší procento nemocných. Někteří už prý rezignovali a zůstávají raději doma. A tak se musí pracovat také za ně.
Obdobné příběhy ale nejsou ojedinělé. Ve stejné situaci jsou tisíce lidí z průmyslu, vázaném na výrobu automobilů i automobilek samotných.
Že s nerovnoměrností objemu zakázek na jedné straně a počty zaměstnanců na druhé zatím bez velkých úspěchů bojují odbory obecně, potvrzuje i šéf Asociace samostatných odborů na Liberecku Milan Šubrt.
"Snažíme se firmy přesvědčit, aby vzaly zpět lidi, které propustily. Že je i pro ně lepší, když tam budou mít lidi, kteří své práci rozumí, než agenturní pracovníky. Třeba jen na měsíc, dva, vždyť jim to umožňuje i zkušební doba a devadesát procent z nich nemá stále práci."
"Podařilo se vám již nějaký závod přesvědčit?"
"Zatím ne."
7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: