SVĚTELNÁ KNIHOVNA | STAŽENÍ KNIHY |
Výtah z knihy „Nové zjevení Pána Ježíše Krista“, str. 137 – 164, 7. kapitola.
Dne 13. února 1988 bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:
„Tak jak je tomu u většiny, ne-li u všech, duchovních pojetí, idejí a principů na vaší planetě, tak i pojetí „antikrista“ je překrouceno, zfalšováno a nepochopeno. Většina křesťanů doslovně věří, že v určitou dobu, krátce před tím, než se Pán Ježíš Kristus objeví v těle na doslovných oblacích za zvuků archandělských trumpet, to jest krátce před Druhým příchodem Pána Ježíše Krista, na vaší planetě se objeví Antikrist. Tento Antikrist se ujme vlády nad celou planetou, prohlásí se za Boha, za skutečného Ježíše Krista, bude provádět velké zázraky a znamení. Prokáže se velkou mocí, kterou učiní, že všichni lidští tvorové uvěří v jeho božskost.
Toto pojímání je založeno primárně na jediné pasáži Pavla v druhém listě Tesalonickým v kapitole druhé ve verších 1 až 12. Co donutilo Pavla napsat tento dopis, byl fakt, že někteří tenkrát věřili, že k Druhému příchodu již došlo. Citujme:
„. . . den Kristův přišel.“
Pavel pokračuje:
„Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože ten Den nepřijde, dokud nedojde k odpadnutí a nezjeví se člověk hříchu, syn zatracení, který odporuje a povyšuje se všemu, co má jméno Boží nebo co se uctívá, takže usedne jako Bůh v chrámu Božím a bude se vydávat za Boha .... Příchod tohoto bez zákona je dílem satanovým, se vší mocí, znameními, a klamnými zázraky. . . atd.“
Jak vidíte z tohoto citátu, neužívá Pavel slova „antikrist“. Místo něj nazývá jej „ten bez zákona“. Je mnoho povídání o Antikristu, která kolují mezi tak zvanými křesťany. A přece, pokud si vzpomínáte, během Svého života na vaší planetě nezmínil se Pán Ježíš Kristus nikdy o slově „antikrist“. Namísto toho jsou raději používána slova „falešní kristové“ a „falešní proroci“. A, jak vidíte, jsou v plurálu a ne v jednotném čísle. U Matouše v kapitole 24 ve verši 24 stojí psáno:
„Neboť vyvstanou falešní kristové a falešní proroci a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by svedli také i vyvolené, kdyby to bylo možné.“
Přesně tatáž slova jsou opakována v evangeliu Markově, kapitola 13, verš 22. V evangeliu Lukáše, kapitola 21, verš 8 je řečeno toto:
„Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v Mém jménu a budou říkat: „Já jsem to„ a „nastává čas“. Proto je nenásledujte.“
Ve skutečnosti slovo „antikrist“ je použito jenom jednou, či dvakrát apoštolem Janem ve dvou listech. V první epištole Jana, kapitola druhá, verš 18, říká:
„Dítky, toto je poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde Antikrist, tak nyní přišlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina.“
Jan také definuje Antikrista. Ve verších 22-23 ve stejné kapitole říká:
„Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus ? Ten je antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce.“
A v druhé epištole Jana ve verši 7 se tvrdí:
„Neboť do světa vyšlo mnoho svůdců, kteří nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle. Toto je svůdce a antikrist.“
Několik věcí je zřejmých z těchto citátů:
(1)
Především je jasné, že ve výrocích apoštolů není ŽÁDNÝ niterný, ani vnitřní smysl. Všechny epištoly apoštolů jsou tím, čím mají být: Dopisy pro povzbuzení, vysvětlení, napomínání a, kde bylo nutné, i výtkami. Později však, na neštěstí, udělali z nich Otcové Církve pevnou, nezměnitelnou a nepochybnou dogmatickou základnu, prohlásili je za slovo Boží, jež obsahuje hluboké duchovní a nebeské významy. Žádný takový význam v listech apoštolů není.
(2)
Za druhé, je očividné, že všichni apoštolové sami očekávali, že dojde k Druhému příchodu Pána Ježíše Krista CO NEVIDĚT. Fakticky většina z nich dokonce věřila, že k tomu dojde během jejich pozemského života. Toto je jasné ze slov, použitých Janem - nastala poslední hodina.
Tato pevná víra poukazuje na to, že apoštolové nebyli tak docela inspirováni ohledně těchto i mnohých jiných duchovních záležitostí, jak všichni křesťané věří. Problémem křesťanů je, že jim unikl fakt dobové reality, v jaké apoštolové žili a působili. Křesťané bláhově věří, že když apoštolové, s výjimkou Pavla, tělesně chodili s Pánem Ježíšem Kristem, učinilo je to zvláštními lidmi, více osvícenějšími, více znalými, inspirovanějšími a zcela neomylnými ve srovnání s kýmkoli, kdo žil a žije na vaší planetě. Avšak tak tomu není. Je na čase, aby se opravil tento bláhový omyl o nich.
Faktem je, že Pán Ježíš Kristus si vybral velmi pečlivě Své apoštoly, aby se hodili k duchovnímu ovzduší, jaké v té době existovalo. Naladěnost a seřazení jejich duševních vlastností, rozsah chápavosti, stupeň duchovního uvědomění a povšechné schopnosti byly přiměřené co do duchovního stavu těch časů. A tento výběr byl učiněn také v ohledu toho, že Ježíš Kristus předvídal zradu, které se vbrzku dopustí křesťané. Do určité míry - a toto se bude zdát rouháním v očích všech křesťanů - přispěli všichni apoštolové k té zradě vinou svého omezeného chápání pravých duchovních věcí. Tenkrát tomu tak mělo být. Ten, kdo by byl více duchovní, více inspirovaný, chápavější a ve všem schopnější, byl by se nehodil pro Velký plán Pána Ježíše Krista vzhledem k budoucímu vyznění negativního stavu. Zde je důvod pro duchovní omezení apoštolů. Avšak toto omezení je považováno za omezení jenom z hlediska vaší doby, nikoliv jejich. Za těch časů byli ve skutečnosti nejpokročilejšími a duchovně nejosvícenějšími lidskými bytostmi.
Běžnou tragédií u většiny křesťanů je neschopnost ocenit tento fakt z tohoto náhledu. Namísto toho považují apoštoly za nejosvícenější, nejduchovnější a Duchem Svatým nejvíc inspirované lidské tvory všech časů a na věčnost. Tento přístup je velmi omezený, je udržovaný a podporovaný negativním stavem za tím účelem, aby udržoval křesťany v husté tmě nevědomosti skutečné pravdy a všech duchovních věcí.
(3)
Za třetí je zřejmé z výše citovaného, že apoštolové považovali stále Ježíše Krista za osobu oddělenou od Boha. Mluví o Synu a Jeho Otci. A to bez ohledu na to, co je učil během Svého pozemského života, když jasně prohlásil - ve chvíli, kdy byl ve stavu Své niternosti – „Já a Otec jsme jedno“ (Jan 10:30), „Já jsem vzkříšení a život“ (Jan 11:25) a „Otec je ve Mně a Já v Něm“ (Jan 10:38). Nebyla ještě vhodná doba k tomu, aby věděli či rozuměli, že Ježíš Kristus mluvil střídavě ze dvou pozic:
(3-1)
Z pozice, dané elementy z Josefa a Marie, to jest z pozice negativního stavu či zevnějšností. V tomto postavení jevil se zcela odděleným od Svého Otce, Nejvyššího, jelikož nic z negativního stavu nemůže být obsaženo v Nejvyšším a nemůže se Mu/Jí přisuzovat.
(3-2)
Avšak kdykoliv mluvil z pozice niternosti, z elementů, přišlých přímo z Nejvyššího, pak šlo o pozici jednoty, kdy byl tím Jediným Bohem Nerozdílným. Tento tajemný fakt byl apoštolům nepochopitelný prostě proto, že proces znovusjednocení elementů odloučených od Nejvyššího se zbožštěnými elementy, vzatých z Marie a Josefa - hmotného těla, ještě pro nějakou dobu nebyl ukončen. Znovusjednocení elementů z Nejvyššího s povšechností Nejvyššího bylo dokonáno po vzkříšení Pána Ježíše Krista.
Nicméně, jak si vzpomínáte, byla integrace, fúze a hybridizace Jeho/Jejího hmotného těla do Přirozenosti Pána Ježíše Krista dokonána teprve, zcela nedávno. A protože apoštolové nemohli o této skutečnosti vědět, nadále se dívali na Pána Ježíše Krista z nesprávného duchovního postavení odloučenosti. A tak mluvili o Synu a Otci a Duchu Svatém jako by šlo o rozdílné osobnosti a entity. Usoudili tedy křesťané z tohoto postoje apoštolů, že šlo o věčný fakt, něco, co se nezmění do věčnosti. Přijdou-li někteří, jako na příklad Swedenborg či Petr F., a prohlásí něco jiného než apoštolové, pak se označí za antikristy.
Jedinou věc, kterou apoštolové věděli v tomto ohledu, bylo, že pro nějaký důvod měl se se vší vážností přijmout Pán Ježíš Kristus přicházející v těle. Jeho/Její tělo mělo jakýsi velmi důležitý význam. Tento význam byl však přijat na slepou víru, aniž by se mu příliš rozumělo a aniž by jeho smysl byl vysvětlen. Význam vzkříšeného fyzického těla Ježíše Krista byl zdůrazněn samotným Pánem Ježíšem Kristem. V evangeliu Lukáše v kapitole 24 ve verších 36-43 čteme:
„36. A když o tom mluvili, Ježíš Sám stál uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám !“
37. Ale oni se zděsili a byli plni strachu, a domnívali se, že vidí ducha.
38. A on jim řekl: Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl ?
39. Pohleďte na Mé ruce a nohy, že jsem to Já. Dotkněte se Mne a vizte, neboť duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte u Mne.
40. To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
41. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu ?
42. Podali mu kus pečené ryby a plást medu.
43. Vzal si a pojedl před nimi.“
Povšimněte si, prosím, jak obrovský důraz se klade na hmotné tělo Ježíše Krista. Pobídl apoštoly, aby si na Něj/Ni sáhli, a tak mohli pocítit Jeho/Její maso a kosti. Také jedl vyžádaný pokrm, aby se tak ještě více zdůraznil fyzický aspekt. Anebo to, co se odehrálo mezi Ježíšem Kristem a Tomášem podle zaznamenaného v evangeliu Jana, kapitola 20, verše 24-29. Opět důraz je na hmotném těle, vzkříšeném z mrtvých. Nebo si vezměme scénu, kterou Jan popsal v 21. kapitole, kdy se jedná o pojídání fyzické ryby. Ve všech těchto událostech je hluboký duchovní význam, ukazující na tajemství lidského těla, v němž bydlelo Božství Nejvyššího a které si Pán Ježíš Kristus vzal s Sebou. Avšak proč se toto všecko dělo, zůstalo tajemstvím pro apoštoly i pro všecky ostatní až do této chvíle.
(4)
Za čtvrté Jan správně definuje pojem antikrista jako někoho, kdo odmítá Božství lidského těla - masa Pána Ježíše Krista a že to Božské bylo učiněno tělem. Zde jde o dva důležité činitele:
(4-1)
Božské bylo učiněno lidským - tělem. Tělo má vždy negativní spoluoznačení slabosti, ohraničenosti a hotovosti snadno podlehnout pokušení a všelijakým špatnostem. A přece, přes to všecko, Božské, tělem učiněno jest. Stalo se vlastně to, že Božské vzalo na Sebe či obléklo se do toho negativního těla, sestávajícího z ničeho jiného než ze všech druhů zla a nepravd (ovšem pouze ve smyslu souvztažností).
(4-2)
Druhou skutečností je, že to TĚLO BYLO UČINĚNO BOŽSKÝM A ŽE JE PAN JEŽÍŠ KRISTUS VZAL S SEBOU PŘI TĚLESNÉM ODCHODU Z VAŠÍ PLANETY. Nyní se může říci, že nejdůležitější duchovní doktrínou, správně pochopenou všemi apoštoly včetně Pavla, bylo uznání těchto dvou činitelů. Vše ostatní bylo založeno nebo odvozováno z tohoto osudně závažného faktu. Proto každý, kdo zpochybňoval a zpochybňuje, odmítal a odmítá skutečnost Lidského Božství a Božského lidství, je antikristem. Tato definice byla navržena Janem. Je správnou ze stanoviska zmíněných dvou faktorů. Podle této definice vyskytlo se mnoho antikristů na vaší planetě od dob apoštolů až do dneška. Každý, kdo popírá výše uvedené skutečnosti - a takových je více než těch, co tak nečiní - je fakticky antikristem.
Nicméně budiž známo, že pojem antikrista má v sobě více, než se zde zatím uvádí. Především se slovo „antikrist“ nepoužívá správně. Není náhodou, že Pán Ježíš Kristus nikdy toho slova nepoužil. Jak bylo shora řečeno, byla použita slova jako „falešní kristové“ a „falešní proroci“. Ve Zjevení Ježíše Krista v Bibli Svaté v přenosu apoštola Jana jsou užita slova „drak“, „dravec z moře“, „dravec ze země“ a „falešný prorok“. Také u proroka Daniele se užívá slovo dravci. V této souvislosti slovo „Kristus“ značí duchovní pravdu. „Falešní kristové“ znamenají mnohonásobně zfalšovanou duchovní pravdu. V hlubším smyslu označuje povšechnou falsifikaci všeho pravdivého o přirozenosti Pána Ježíše Krista. Nevhodnost slova „Antikrist“ je v tom, že je omezeno na zfalšování pouze jednoho aspektu pravdy, reprezentovaného slovem Kristus. Neobsahuje nic z toho, co se vztahuje na zlo falsifikace pojetí Přirozenosti Pána Ježíše Krista.
Na druhé straně má slovo „dravec“ toto plné spoluoznačení: „Dravec z moře“ má dva výrazně rozdílné významy. V jednom se odráží celý konglomerát všech možných druhů zla a nepravd hlubších pekel, použitý ve své pseudosjednocené formě pro útok na veškerý pozitivní stav. Je také intenzívním dychtěním a touhou po totálním zničení pozitivního stavu. Je však jiný tajemnější spoluvýznam v obsahu tohoto slova. Nebyl nikdy dříve odhalen. Nyní je ten pravý čas, aby byl zjeven. Má něco málo do činění s pseudotvůrci, kteří představují nejhlubší, nejhorší a nejvíce zfalšovaná pekla. K této záležitosti se vrátíme později.
„Dravec ze země“ označuje všechny síly negativního stavu ostatních pekel, zóny vymístění a planety Nula - vaší planety. Všeobecně jsou využity pro likvidaci jakékoliv možnosti přijetí pravé Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista v oblasti pekel i ostatních částí zóny vymístění, jakožto i na vaší planetě. Pro negativní stav je opravdové uznání této Nové pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista věcí nanejvýš nebezpečnou a ničivou. Znamená smrt negativního stavu. Proto všechny snahy negativního stavu jsou věnovány plné mobilizaci všech zdrojů, sil a schopností vynalézavosti podkopat za každou cenu toto opravdové chápání a přijetí.
Jak vidíte z tohoto sdělení, má se to s negativním stavem nyní tak, že všechno v něm má povahu spíše obrannou než útočnou. Je to novou fází v životě negativního stavu. Zatím co dříve negativní stav vždy byl v ofenzívě se snahou aktivně zničit pozitivní stav, jeho pozice v přítomné době, po zrušení lidské éry v mezisvětě (což bylo zjeveno v knize „Poselství z nitra“) byla posunuta do nitra zóny vymístění. Negativní stav se musí nyní bránit i chránit před řádným pojímáním Přirozenosti Pána Ježíše Krista. Toto je jeho defenzivním postavením: Kdokoliv přijme Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, octne se v postavení, vedoucím k možné konverzi s následnou duchovní transformací.
V pozitivním stavu situace je jiná. Po krátkodobém stavu nejistoty (což byla nejtěžší doba) přijal pozitivní stav s velkým povznesením a potěšením tuto změnu a podrobil se ve své přirozenosti zcela jednomyslně a neodvolatelně „chirurgickému zákroku“, aby tak vešel v úplný soulad s Novým duchovním stavem. Tento proces změny je, mezi jiným, plně popsán ve vnitřním smyslu Zjevení Ježíše Krista (Apokalypsy) v podání Janově. Avšak je tam taky vylíčeno toto defenzivní postavení a mobilizace negativního stavu na obranu proti jakýmkoliv změnám v tomto ohledu.
Budiž nyní připomenuto, že doslovný smysl tohoto zjevení není k jinému užitku, než pro větší zmatenost a tajemnost. Podle toho smyslu se má za to, že „hněv a rozhořčení Boží“ se vylévá na negativní stav; že Boží andělé - pozitivní entity – při zvuku trub a vyléváním kalichů působí muka a bídu celému negativnímu stavu. Zde máte dobrý příklad toho, jak doslovný smysl překrucuje pravdu. Je to pravda zdánlivá, jenom se jeví jako pravda. Musíte si však uvědomit fakt, že Pán Ježíš Kristus a členové pozitivního stavu - andělé a duchové jsou svou povahou zcela pozitivní. Pozitivní přirozenost nemůže dávat zrod něčemu, co má negativní povahu, jako je stav ubohosti, utrpení a trestání. Domnívat se, že by tomu tak bylo, znamenalo by tvrdit, že Pán Ježíš Kristus a Jeho/Její celý pozitivní stav jsou ve skutečnosti negativní. Toto je jediný logický závěr, který možno vyvodit z tohoto předpokladu. Tak tedy křesťanští kazatelé ze svých kazatelen neustále straší své naivní následovníky Božím hněvem. Takovým činem slouží velice pěkně samotnému negativnímu stavu. V jeho souznění Bůh je zlý a Ježíš Kristus je zlým pochopem toho zlého Boha.
Realitou této situace je, že negativní stav je sama bída a utrpení. Je to hustá tma. Přes toto sám sebe nepovažuje za bídný a temný. Když se vpustí duchovní světlo do této temnoty, ukáže se pravá povaha negativního stavu, jako nejbídnější, nejprohnilejší a nejtrýznivější stav. Náhle členové negativního stavu pocítí všechnu tu mizérii a utrpení, jež je vlastní jejich stavu. Toto odhalení se však děje podle stupně blízkosti pozitivního stavu k negativnímu stavu. Čím je světlo pozitivního stavu dále od negativního stavu, tím méně, ba téměř neexistující je vědomí výskytu té bědnosti a trýznivosti negativního stavu. A naopak: Čím blíže se dostává energie pozitivního stavu ke stavu negativnímu, tím více se obnažuje a prožívá stav ubohosti a utrpení.
Soud nad negativním stavem neprobíhá jako nějaká parádní soudní procedura, jak to líčí doslovný smysl v Bibli Svaté. Děje se to PŘIBLIŽOVÁNÍM pozitivního stavu do sousedství negativního stavu. Přijde-li intenzivní pocit lásky a dobroty a čistoty stavu moudrosti a pravdy do těsného kontaktu se členy negativního stavu, stává se pro ně zcela nesnesitelným. Zakoušejí bídu a utrpení přirozenou jejich vlastní povaze. Přítomnost pozitivního stavu vynáší ven z negativního stavu jenom to, co patří k jeho pravé povaze.
Ale tím, že jsou v zevnějšnostech, věříce, že všechno přichází zvenčí, domnívají se členové negativního stavu, že toto utrpení a bída jsou zevního původu, totiž, že přicházejí od Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejích andělů a duchů. Jiný druh vnímání jim není dostupný. Je přirozeností negativního stavu být takovým. Máte zde tedy klasický příklad projekce. Pozitivní stav je obviňován za všechna neštěstí a utrpení negativního stavu, neboť se domnívá, že kdyby pozitivní stav neexistoval, nebylo by žádného strádání a mizérie. A zatím opak je pravda. Pozitivní stav nepřináší nic jiného než dobro a pravdu, lásku a moudrost se všemi kladnými myšlenkami, city a záměry.
Avšak pociťovat tyto pozitivní stavy jako takové není možno, pokud se neodhalí opačná přirozenost negativního stavu. Čím více lásky, dobroty, moudrosti a pravdy je do negativního stavu vléváno, tím více utrpení a bídy negativního stavu vstupuje do vědomí a pociťuje se. Nelze velmi dobře přijmout a prožívat tyto atributy pozitivního stavu, pokud trvá život bídy a utrpení. Zároveň však nelze se vzdát tohoto života, aniž si uvědomíte a procítíte tuto bídu a trýzeň. Proces zbavování se strádání a mizérie je intenzívní prožití všech emocí a stavů bídy a utrpení. Jinak by nebylo třeba se jich zbavit. Nicméně tato zkušenost prožitku může se uskutečnit jen porovnáním s pozitivním stavem. A proto přisune se pozitivní stav do blízkosti stavu negativního, pak všechna bída a všelijaké utrpení se stanou zřejmým a pozorovatelným zkušenostním zážitkem. Avšak v této fázi odhalení zdá se členům negativního stavu, že jejich utrpení a bída jsou zapříčiněny Bohem a Jeho/Jejím pozitivním stavem. Pamatujte si, prosím, že doslovný smysl Bible Svaté používá jejich mluvu, řeč projekce. Není jiný jazyk v negativním stavu než jazyk stavu negativního. Z toho důvodu myslí-li, že všechna bída a trápení jsou způsobeny Bohem, pak jsou při popisování toho procesu použita slova jeho jazyka. Musíme to říci znovu: Členové negativního stavu nejsou schopni chápat jinou řeč než negativní.
„Falešný prorok“ v této souvislosti označuje všechna náboženství, duchovní nauky, názory, mínění a filozofie, užívané pro racionalizaci, přesvědčování, opodstatňování a dokazování všeho, co přichází od dravce z moře a ze země (popsaných výše). „Drak“ v této souvislosti znamená sjednocení všech sil negativního stavu v jejich totalitě - všech pekel, veškeré zóny vymístění i vaší planety s příslušnými útočnými i obrannými prostředky pro potírání pozitivního stavu a zvláště pak pro blokování náležitého chápání a přijímaní Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista.
Ze shora uvedeného krátkého výkladu je očividné, že Antikrist není jedna výjimečná osoba, nějaký syn satanáše či ďábla, který je protivou k Ježíši Kristu jako Synu Božímu. Tento poněkud zkreslený závěr pochází z výše citovaného sdělení Pavlova. Z toho údaje vzešla domněnka, že satan či ďábel vstoupí do nějaké panny na vaší planetě a přivede ji do jiného stavu. Z jeho semene se narodí dítě mužského pohlaví, které ďábel nadělí všemožnou mocí a všelijakými dovednostmi. Samozřejmě za účelem podvedení lidí prohlásí se, až jako dítě vyroste, za Ježíše Krista. Aby prokázal, že je Ježíšem Kristem, bude mít přesně takovou moc provádět zázraky, včetně kříšení lidí z mrtvých, jako to činil Ježíš Kristus, ba i víc. Jakmile všichni na vaší planetě se přesvědčí a přiznají Antikrista za pravého Boha, za Pána Ježíše Krista, pak tehdy, a jenom tehdy Antikrist odhalí svou pravou povahu. Údobí, které bude následovat po tomto zjevení Antikrista jako skutečného Antikrista, bude prý dobou hrozného soužení, předpověděného Pánem Ježíšem Kristem u Matouše 24:21, u Marka 13:19 a na stránkách Apokalypsy. Toto je všeobecně přijato jako skutečnost, jež je založená na Pavlově pojetí. Celá událost takto vypravovaná má se prý odehrát fyzicky a doslovně na vaší planetě.
Toto je jedna krajnost v pojímání Antikrista. Zrnko pravdy by se mohlo najít v tomto pojetí, avšak ne tak, jak se to myslí. Druhá krajnost je v tom, jak zcela jinak se chápou události, předpověděné Pánem Ježíšem Kristem. Malý počet lidí, zvláště mezi následovníky Swedenborgova učení - tak, jak chápou a vykládají, co bylo zjeveno skrze Swedenborga - má za to, že žádná z těchto událostí se neodehraje na vaší planetě ve hmotném smyslu.
Jsou dva aspekty tohoto chápání odvozeného ze spisů Swedenborga. Podle jednoho nastane splnění těchto událostí v mezisvětě (v intermediálním světě duchů). Má za to, že cokoliv je popsáno ve Zjevení Ježíše Krista, proběhne ne v této dimenzi, ale ve světě duchů (v intermediálním světě). Vlastně - podle interpretace následovníků Swedenborga - tyto události již se odehrály, a tím je dílo uzavřeno. Jiný aspekt tohoto chápání je v tom, že uvedené události jsou pouze symbolickým vylíčením duchovních bojů, k nimž dochází čistě na úrovni lidské mysli bez jakýchkoliv vnějších projevů ve formě skutečného dění. Jinými slovy, celá záležitost pozitivního a negativního stavu je věcí vnitřního duchovního a duševního zápasu mezi silami dobra a zla. Vše ostatní je nadbytečné.
Tyto aspekty jsou docela správné ve svém tvrzení až na to, že se zastaví právě na tom místě, aniž by se pohnuly o krůček dále. Je to pravda, že všechny duchovní záležitosti se řeší na úrovni mezisvěta duchů a na duchovní a duševní úrovni lidské sentientní mysli. Co druhý přístup zanedbává, je vědomí faktu, že v normálním, přírodním a duchovním stavu všechny ideje nastávají v tom nejniternějším; jakmile se tam vyskytnou, postoupí do oblasti duševního stavu (vědomí, idejí, myšlení, chtění, cítění a chápání těch idejí), stanou se potom životem zevnějšnosti ve formě chování, postojů, vztahů a rozličných vnějších událostí. A toto je normální, zdravý a řádný běh všech věcí v pozitivním stavu.
Kdežto nic normálního se nenajde ve stavu negativním. Především, abychom osvětlili tento bod, negativní stav by se nikdy nemohl vyskytovat v oblasti nejniternější, jež je duchovním stavem lásky a moudrosti. Nemohl započít ani v intermediálním stavu, protože toto je stav dobra a pravdy. Proto mohl být započat jedině v tom nejzevnějším vnějšího světa - na planetě Zemi, a odtud se šířit po celé zóně vymístění a (do určité míry) do mezisvěta, jakožto i do světa duchovního. Takže zde můžete vidět obrácený řád: Z vnějšku směrem dovnitř. Je to pozice vzhůru nohama, charakteristická pro negativní stav. Negativní stav vznikl na nejzevnější úrovni, postoupil k vnitřní úrovni, byl zaznamenán na nějvnitřnější úrovni a stal se falešnou nejniternější stránkou lidské mysli. Pro tento druh uspořádání nemůže negativní stav být úplně eliminován, aniž se eliminuje také v tom nejzevnějším. Konec konců, to nejzevnější je jeho baštou.
Je pravda, že vyřazování negativního stavu začíná zvnitřku a postupuje směrem navenek. Eliminace negativního stavu je pozitivní událostí. Pro samou povahu této kladnosti se tato procedura má provádět z niternosti k zevnějšku. Jinak by byla negativní. Nemůže se vyřadit negativní stav negativními prostředky v postavení obráceném. Proto Pán Ježíš Kristus zahájil Své poslání eliminací negativního stavu z pozice pozitivního stavu.
Jak si pamatujete z knihy „Hlavní ideje Nového Zjevení“, měli pseudotvůrci v době prvního příchodu Ježíše Krista volný přístup k pozitivnímu stavu. Pronikali k první stráži nebes, souvztažící s Nejniternější duchovní myslí - s jejím třetím stupněm, celého Stvoření a jeho multivesmíru. Došlo tedy k tomu, že prvním krokem v této eliminaci bylo trvalé odstranění negativního stavu v oblasti nebeské, a tudíž v tom nejniternějším Duchovní mysli, a to krátce po ukřižování Pána Ježíše Krista. Proces této zvláštní eliminace byl dokonán v době dokončení Jeho/Jejího Prvního příchodu.
A nyní si nutno pamatovat, že při odstraňování negativního stavu z jedné oblasti či stavu dochází k jeho zatlačení do další oblasti či jiného stavu. Síly negativního stavu se začaly víc a více soustřeďovat, čímž se stávají zdánlivě stále mocnějšími. Až tedy byla všechna stanoviště negativního stavu v nebesích, v duchovním světě a v Duchovní mysli Stvoření (všechny jsou význačné) zrušena, byla zatlačena a upevnila se se svými nepředstavitelně velkými silami v mezisvětě či ve světě duchů neboli ve vnitřní mysli Stvoření. Zde vytvořil negativní stav velice zapletený a složitý systém společností, vlád, náboženských směrů, kultů a filozofií povahou co nejvíce záporně různorodých a pokračoval v duchovní válce proti pozitivnímu stavu.
A tato válka je vždy vedena takovými zbraněmi, prostředky a nástroji, jaké jsou vhodné pro úroveň, na níž se válka odehrává. Takže zatím co se válčilo v duchovním světě nebes prostředky čistě duchovními, vám nepochopitelnými, v mezisvětě se to činilo prostředky mysli neboli mentálními čili duševními. Dokonce i tyto prostředky je vám těžko pochopit, ač drobet poněkud mlžného poznání jejich povahy může vstoupit do vaší vědomé percepce.
Podle vašeho pozemského času trvalo to téměř dva tisíce let od vzkříšení Pána Ježíše Krista, než se mohla začít a započala eliminace negativního stavu v mezisvětě. Jak si pamatujeme, započal proces eliminace negativního stavu v tom světě v době Swedenborgově, přibližně před 250 lety. Swedenborg byl svědkem toho procesu a vylíčil jej ve svých spisech. Jeho následovníci a do určité míry (ač jen na kratičkou dobu) i sám Swedenborg předpokládali, že případ byl uzavřen a tedy vše, co bylo předpověděno v Apokalypse a u Matouše 24, se docela a úplně splnilo.
Tento závěr byl mylný. Fakticky to, čeho Swedenborg byl tenkrát svědkem, bylo jen počátkem eliminace negativního stavu v mezisvětě. Proces této eliminace nebyl ukončen až donedávna (a stalo se tak v době přenosu knihy „Poselství z nitra“). Jakmile se toto provedlo a intermediální svět byl osvobozen, vyčištěn a očištěn od jedu negativního stavu, byly síly negativního stavu zcela zatlačeny zpět do jejich vlastní domény a na planetu Nula. Takže boj se přenesl do zevnějšího světa, či do zevní mysli a do zóny vymístění. Je samozřejmé, že bojovat se musí prostředky zevního světa, POCHOPITELNÝMI KAŽDÉMU. Vše se bude dít OTEVŘENĚ.
Takže členové negativního stavu byli vyhnáni natrvalo ze všech oblastí pozitivního stavu i mezisvěta. V přítomné době jediným styčným bodem, který negativní stav má se stavem pozitivním, je vaše planeta. Planeta Nula se stala tentokrát osudově a životně nejdůležitějším místem pro přežití negativního stavu. JE TO VAŠE PLANETA, KDE DOJDE K POSLEDNÍ A ROZHODNÉ DUCHOVNÍ BITVĚ SOUVZTAŽNÝMI ZEVNÍMI PROSTŘEDKY.
Budiž nyní řečeno, že postavení planety Nula následovníkům Swedenborga uniklo, nepovšimli si jej ve svém hlubokém studování duchovního významu věcí. Avšak důležitost její pozice neunikla pozornosti doslovným vykladačům Bible Svaté při výkladu konceptu Antikrista. Musíme zde zopakovat - a je to nesmírně závažné si uvědomit ! - že NEGATIVNÍ STAV BYL POPRVÉ AKTIVOVÁN NA VAŠÍ PLANETĚ. Proto, díky tomuto osudně závažnému faktu, MUSÍ DOJÍT K NAPROSTÉMU VYHLAZENÍ NEGATIVNÍHO STAVU JENOM NA VAŠÍ PLANETĚ. Vždyť byla to tato planeta, na níž žili pseudotvůrci a ze které se odstěhovali do pekel, kde se usídlili po jejich zfabrikování. Byla to tato planeta, na níž se udál První příchod Pána Ježíše Krista. A bude to zase tato planeta, na které Druhý příchod Pána Ježíše Krista bude ukončen a dovršen, kdy vyvrcholí totálním a trvalým, tj. navěky trvajícím zrušením negativního stavu. Vzhledem k této situaci, stala se planeta Nula nejdůležitějším předvojovým bojištěm všech ukrutností a ohavností negativního stavu, které se MAJÍ PROJEVIT VE VŠECH MOŽNÝCH FORMÁCH A VÝRAZECH. Avšak je to rovněž tato planeta, na kterou Pán Ježíš Kristus myslí nejvíce.
Po dokonaném zrušení lidské éry a jejího negativního stavu v mezisvětě mohly se provést a provedly se přípravy k invazi do poslední předsunuté bašty negativního stavu za účelem povšechné eliminace negativního stavu na všech místech. Nejzávažnějším a osudově význačným krokem v této přípravě bylo dokončení fúze těla - fyzického těla Ježíše Krista v celku Nejvyššího, což mělo za výsledek vznik úplně Nového Absolutního hybrida - Pána Ježíše Krista. Jak již bylo připomenuto, žádné další kroky v tomto ohledu se nemohly podniknout, dokud tento proces nebyl dokonán.
Zde se ocitáte před tváří největšího tajemství. KONEČNÉ STŘETNUTÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA MÁ BÝT SE SAMOTNÝMI PSEUDOTVŮRCI. To je zcela nové zjevení v této záležitosti. Je to rovněž osobní, soukromou a intimní záležitostí mezi Pánem Ježíšem Kristem a pseudotvůrci. Avšak k tomuto střetnutí by nemohlo dojít, dokud by hmotné tělo Ježíše Krista neprošlo fúzí a nebylo hybridizováno v povšechnosti přirozenosti Nejvyššího a Nejvyšší se nestal plností Pána Ježíše Krista. Nyní tedy jsou již prostředky, kterými je možno uskutečnit toho střetnutí.
Přes 7000 stran a 3000 obrázků o Vesmírných lidech najdete na internetu:
www.vesmirni-lide.cz
www.vesmirnilide.cz
www.andele-svetla.cz
www.andelesvetla.cz
www.universe-people.cz
www.universe-people.com
www.cosmic-people.com
www.angels-light.org
www.angels-heaven.org
www.ashtar-sheran.org
www.himmels-engel.de
www.angeles-luz.es
www.angely-sveta.ru
www.anges-lumiere.fr
www.angelo-luce.it
www.anioly-nieba.pl
www.feny-angyalai.hu
(snadno získáte také v knihovnách a internetových kavárnách)