SVĚTELNÁ  KNIHOVNA

STAŽENÍ  KNIHY

I. ROZHOVORY  S  POUČENÍM

OD  MÝCH  PŘÁTEL  Z  VESMÍRU

Motto:

„Až nastoupíte všichni tuto cestu a budete žít jako my, a budete

se umět o vše rozdělit s druhými, budete umět tak pracovat

a dávat svou práci celku, ale všichni tak, to bude jiná. ...“

                                               „Velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.“

 Ivo A. Benda                                Červenec 1997

www.universe-people.cz

PROSBA STVOŘITELE NAŠEHO A PŘÁTELE Z VESMÍRU O KONTAKT V TV

ABYCHOM UMOŽNILI VYSTOUPIT NAŠIM PŘÁTELŮM Z VESMÍRU – AŠTAROVI ŠERANOVI A DALŠÍM VESMÍRNÝM LIDEM PLNÝM LÁSKY V NAŠÍ TELEVIZI, JE POTŘEBA, ABY PRO TO MEDITOVALO HODNĚ LIDÍ VE STEJNOU DOBU. PROTO BUDEME MEDITOVAT A PROSIT S LÁSKOU A POKOROU STVOŘITELE NAŠEHO MILOVANÉHO A NAŠE MILÉ VESMÍRNÉ LIDI, ABY VYSTOUPILI NA VŠECH PROGRAMECH TELEVIZE V ZEMÍCH ČESKÝCH V NEDĚLI VE 22:00 HODIN.

TUTO PROSBU BUDEME VYSÍLAT KAŽDOU NEDĚLI VE 22:00 HODIN MINIM. 10 MINUT.

Viz graf „Počty proseb“ v obrazové příloze.

Motto:   Komunikace s mírumilovnými mimozemšťany             

                             v českých zemích jsou v plném proudu ...                    

                                                                                            S láskou,  Ivo Benda.            

                          Věnováno  s láskou všem  mírumilovným lidem této země                        

                          české  a našim přátelům  z Vesmíru a Stvořiteli našemu,

                                                    které tolik miluji.

        Vážený čtenáři,

byl jsem pověřen společně s paní Miloslavou Drskovou našimi mimozemskými přáteli, převážně z Plejád, ale i odjinud (planety Erra, Tasiila, Riddh, Zetor, Ajacit aj.), abych uveřejnil tyto „Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru“, což dělám rád a s láskou.

Již od dětství jsem toužil po lidech z Vesmíru, a nyní se mi tato touha podařila realizovat, nyní v podobě této knihy.

Chtěl bych Vás ujistit, že tyto civilizace, které s námi rozmlouvají jsou nesmírně mírumilovné bytosti, vzhledem jsou v naprosté většině podobné nám a reprezentují součást obrovského společenství dalších civilizací v celém Vesmíru. Jsou našimi staršími bratry a např. s Plejáďany máme částečně společné předky, ale i s jinými inteligencemi.

Jen v naší Galaxii je okolo 2 000 000 těchto civilizací. Vedení naší Galaxie se nachází v souhvězdí Vodnáře a je reprezentováno VYSOKOU RADOU v PETALE. Zde je nejstarším členem GORLOJ.

Je důležité, aby lidé naší malé, ale duchovně téměř nejvyspělejší země na naší planetě Zemi, měli možnost se právě v tuto chvíli dozvědět o těchto civilizacích, které s námi chtějí navázat kontakt ve velkém měřítku a současně chtějí varovat všechny mírumilovné lidi, kteří o to stojí, před obrovským nebezpečí ze strany Sil temna. Jsou to tito darebové, kteří v USA a dalších západních státech provádí masové únosy lidí,  nyní po zavedení této jejich literatury se chystají o totéž i zde v této malé zemi, a to v masovém měřítku.

Ti lidé, kteří budou seznámeni s těmito poučeními (viz příloha), se mohou mnohem snadněji orientovat v tomto nepřehledném světě plném zla. Naše planeta Země včetně naší malé země české je ve velkém nebezpečí.

Naše knihy (kromě knih UFO:KONTAKTY, UFO: A PŘECE LÉTAJÍ ...) a články v Magazínu 2000 sice mnohým pootevřely trochu oči, ale jen velmi málo. Tím, jak vidí obrázky těch darebů s velkýma černýma očima a čtou články o zříceních a únosech, nevědomky vysílají množství těchto myšlenkových impulsů do celého Vesmíru, a tím masivně přitahují další tyto darebáky s těmito zlými úmysly na sebe, což zabezpečuje ezoterický zákon platící v celém Vesmíru, že stejné přitahuje stejné !!!

Proto Vám přikládám do vaší knihovny tyto „Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru“ tak, aby měli naši lidé, které tito mimozemšťané Sil světla tolik milují, možnost se s nimi seznámit a později navázat telepatické a dále i osobní kontakty.

Vše, co je zde uvedeno v přílohách je odsouhlaseno (korigováno) našimi přáteli z Vesmíru. Vše, co zde děláme i toto, každé slovo, moje i vaše pohledy, je tisíckrát sledováno a zaznamenáváno, to si buďte jist !  Sledují nás milióny civilizací ve Vesmíru, vše co děláme. Je to jednak nezbytné z důvodu, že tu děláme pěkný mazec, zároveň se na mnohých našich činech poučují, nebo také baví. Přebírají naši kvalitní českou hudbu, a to nejen klasickou, ale také z období „socialismu“, naše humorné scénky, literaturu (např. Babička od Boženy Němcové je vysoce ceněna) a naše pohádky, které dávají a sledovat svým dětem !

Současné období kapitalismu v Čechách hodnotí jako kroky zpátky. Tím ale neříkají, že „socialismus“ byl v pořádku.

Ještě bych Vás chtěl upozornit, že první oficiální nabídka k nastolení nového řádu od těchto Sil světla se uskutečnila v USA  20.2.1954 na základně Muroc AFB (dnes Edwards AFB) a to mimozemšťany z pěti lodí z planety EISA od hvězdy Betegueze v Orionu prezidentu Eisenhoverovi. Byli odmítnuti.

Vy, milí lidé, kteří nechápete, proč tyto pravdivé informace nechtějí nezkresleně uvést sdělovací prostředky a nakladatelství, se nedivte. Je tomu tak proto, že naše planeta Země byla a je 300 000 let pod vlivem Sil temna. Díky začátku věku Vodnáře (vstup planety Země a Sluneční soustavy do fotonového pásu Galaxie) je naše prostředí zaplavováno množstvím jemnovibrační energie z Centrálního slunce ve středu naší Galaxie. Samotné naše Sluneční těleso s korónou se vnořuje do fotonového pásu od začátku roku 1998 do roku 2001. A v tomto prostředí máme jedinečnou možnost se vyvléci z vlivu Sil temna (jejich myšlenkových impulsů, které jsou nízkovibrační), můžeme se změnit z loutek na opravdové svobodné Vesmírné lidi, kterým je dovoleno volně cestovat po Vesmíru, poznávat množství jiných mírumilovných bytostí a pracovat pro Stvořitele našeho. Neboť Síly temna nám přes náboženství a jiné informační kanály stále vnucovaly myšlenku, že našimi stvořiteli jsou oni, ale tak to opravdu není, neboť oni jen zapomněli, kdo stvořil je (proto jsou Silami temna, neboť Stvořitel je láska, a oni jednají a chovají se právě opačně).

Proto, milí lidé, já, Ivo Benda vás vyzývám, přestaňte býti loutkami a buďte opravdovými lidmi tak, jak vás stvořil náš milovaný Stvořitel.

Existuje mnoho vesmírů, každý tento vesmír má svého stvořitele, a nad nimi existuje ještě Stvořitel prvotní, Stvořitel nejvyšší, Bůh - Duch.

Stvořitel tvoří Vesmír proto, aby vytvořil bytosti, které budou mít tytéž schopnosti jako on a kteří budou v budoucnu tvořit své vlastní Vesmíry. Nejlepší cestou je obrátit se do sebe, neboť každý člověk je jedním vesmírem, a součástí Stvořitele našeho. Každý člověk má uvnitř sebe obrovské množství informací, mnohem víc, než si dovede kdokoliv představit. Multidimenzionální bytosti MDB (je jich 12 včetně nás) mají své informační kanály (šroubovice DNA v buňkách lidských těl a čakry) uvnitř sebe, a my jsme 3. MDB. Ostatní MDB touží velice po spojení s námi, a proto každý člověk je oslovován svými MDB, a tak nečekejte a navazujte spojení. Toto je také účel těchto „Rozhovorů“, stačí splnit určité podmínky - viz příloha i text sám.

K samotné knize:

Kniha vychází v době, kdy část sdělení již přečetlo k 6.7.1998  950 miliónů lidí, z toho 3,6 miliónu lidí v českých zemích. K tomuto datu komunikuje v českých zemích 670 000 lidí s Vesmírnými lidmi. Kniha se šířila v podobě samizdatu jednostránkovým kopírováním listů formátu A4 ve 3 dílech. Tato kniha umožňuje navázat takto spojení s Vesmírnými lidmi už proto, že pouhým čtením knihy je čtenář sledován Vesmírnými lidmi a jsou na něj vysílány energie lásky. Pomocí přečtení knihy si čtenář vždy více či méně zvýší vibrační úroveň těla duchovního a fyzického, a tím přispívá k vytváření jemnovibračního pole lásky na planetě Zemi. Pouhým vysláním myšlenky může čtenář pozdravit Vesmírné přátele, pohladit je, nebo jim sdělit své názory. V případě že splní podmínky spojení (viz dále), s tužkou a s papírem může zaznamenat sdělení (je vhodné si zaznamenat místo, datum a čas), a po zapsání sdělení jej takto přečíst. Bez tužky lze také komunikovat.

Tento druh literatury je u nás publikován poprvé, kniha je převážně tvořena originálními ověřovanými sděleními ve skupině lidí rozmístěných po celých zemích českých. Aby byla maximálně zachována originalita sdělení a minimální zkreslení informace (vzniká vysláním a příjmem obou bytostí), nejsou prováděny žádné korekce textu v přijatých sděleních !

V knihovnách bude pravděpodobně zařazena pod oddělení UFO literatury, i když si zaslouží samostatné oddělení, neboť toto není UFO (neidentifikované létající objekty - materiální), ale jsou to cítící vesmírné bytosti - CVB.

Sdělení jsou přepisy z originálů, za které ručím já, Ing. Ivo A. Benda.

Na závěr, je třeba hodně milovat, šířit lásku, aby bylo možno postoupit do vyšších světů, žádná materiální technika k tomu nepomůže, to je jeden z triků černých triček.

Po té se nám otevřou obrovské možnosti ve Vesmíru, spolupráce a soužití s mírumilovnými civilizacemi, obrovské možnosti poznání, proti kterému je pozemský život jen žití ve tmě a nevědomosti. Člověk sám je „nejlepší přístroj“ řečeno omezenou materiální mluvou, je to Vesmír sám v sobě, a právě láskou a pokorou ke Stvořiteli lze sama sebe povýšit na vyšší úroveň bytí, kde člověk bude skutečně svobodný, a to jak v cítění a myšlení, tak ve svobodě poznání a pohybu ve Vesmíru samém. Vesmírní lidé se nachází v nás, jsou to naše MDB, čili není nutno je hledat daleko ve Vesmíru. Věřím, že čtenář vycítí tyto bytosti pokud se bude takto snažit, a sám s nimi naváže komunikaci tak, jako já sám. Vždy mám velkou radost když cítím Vesmírné přátele v sobě, když mi pomáhají v životních situacích, které se člověku v životě odvíjí.

Ke komunikaci není třeba žádných peněz, žádné překlady z cizího jazyka, pro osobní setkání není nutné povolení z úřadů. Jediné co je třeba je upřímná touha, láska a pokora, klidný spořádaný život.

Děkuji za pochopení a jsem s láskou,

                                                                                                   Ing.  IVO  A.  B E N D A.

Zpracování, návrh a úprava textu, Ing. Ivo A. Benda.

27. srpna 1998. České země, Evropa, planeta Země, 4. sektor = Bela, Vesmír.             Vydání 1.

Poznámka: Tyto rozhovory jsou živé, a tak každé 2-3 dny přibývá 1 sdělení.

PODMÍNKY SPOJENÍ S VESMÍRNÝMI LIDMI

www.vesmirni-lide.cz  Sdělení 1603.                                        Zpracoval: Ivo A. Benda 26.2.1998.

Motto:   Komunikace s mírumilovnými mimozemšťany

v českých zemích jsou v plném proudu ...

Věnováno s láskou všem mírumilovným lidem této země české a našim přátelům z Vesmíru.

Vážený čtenáři,

Nyní vám uvádím podmínky spojení s přáteli z Vesmíru a se Stvořitelem naším. Tyto podmínky jsou uvedeny v textu “Rozhovorů”, a zde je jen souhrnně uvádím. Vy, kteří máte příliš materialistické myšlení, a máte potlačen cit, zaměřte se na odstranění těchto bariér.

Tyto podmínky jsou vlastně i podmínkami dodržování Kosmických zákonů Stvořitele našeho, a díky nim si zvýšíte a stabilizujete svoji vibrační - duchovní úroveň.

1. Žít láskyplným, harmonickým a duchovně - citově založeným, spořádaným životem. Milovat svého Stvořitele Prvotního všeho a všech, svého Ducha i své fyzické tělo, tím také milujete svého Stvořitele, neboť vy jste jeho součástí. Nepít nadměrně alkohol, nejlépe vůbec, kuřáci omezit cigarety, nejlépe vůbec. Odpustit bližním a sobě.

2. Milovat ostatní lidské bytosti, i ty, které vám ubližují, neboť oni dělají jen to, co umí.

3. Milovat všechna ostatní Stvoření, “živá” i “neživá”, tj. přírodu, rostliny, zvířata, i planetu Zemi, která je vyšší bytostí nežli my sami.

4. Omezit pojídání masa na minimum, nejlépe vůbec.

5. Zlikvidovat - zničit negativní literaturu, tj. knihy a časopisy o válkách, erotice a negativních mimozemšťanech (UFO - únosy, zřícení lodí apod.) – zářiče hrubovibračních energií.

6. Nečíst negativní knihy a časopisy, nesledovat negativní filmy, je dobré ignorovat politiku, neboť je plná hrubých vibrací.

7. Nemít přebytečný majetek (2 a více domů pro sebe, 2 a více auta pro sebe .... atp.).

8. Pomáhat lidem v nouzi dle vlastních možností.

9. Pracovat alespoň minimálně pro lidi ve věci šíření informací o Přátelích z Vesmíru, a to mírným, nevnucujícím postupem.

10. Neubližovat jiným stvořením.

Při vlastním oslovení lze postupovat takto:

“Drahý Stvořiteli Prvotní, mnou milovaný, prosím o spojení  - s Tebou” (snadnější spojení)

- s mými přáteli z Vesmíru, s Aštarem, Ptaahem, ...”

Při tom je nutné mít ty nejčistší myšlenky a lásku v srdci, v ruce tužku a připraven papír a při psaní vysílat jen lásku a nevkládat své myšlenky a zvláště ne pochybnosti. Nejlépe komunikace probíhá přes 4. – srdeční čakru (“v duchu”, není slyšitelný hlas), která jako otevřená slouží jako filtr před negativními entitami, nebo přes 7. čakru (slyšitelný hlas), zde mohou být obě strany, tj. i negativní entity – náročnější na intuici !  Hodně radosti, poučení a krásných zážitků při budování přátelství s Vesmírnými lidmi  !

ODPOUŠTĚNÍ

JEN BŮH (STVOŘITEL) MÁ TU MOC HODNOTIT NEBO ODPOUŠTĚT NÁM, LIDSKÝM BYTOSTEM.

MY LIDÉ SE ODDÁVÁME ILUZÍM, ŽE MŮŽEME NAHRADIT BOHA PŘI POSUZOVÁNÍ MOTIVU A CHOVÁNÍ DRUHÝCH.

JEDINÝ ČLOVĚK, KTERÉHO MÁM PRÁVO SOUDIT NEBO MU ODPOUŠTĚT, JSEM JÁ SÁM.

TO NEJLEPŠÍ, CO MOHU UDĚLAT S JINÝMI LIDMI, JE BRÁT JE PŘESNĚ TAKOVÉ, JACÍ JSOU.

NEBOŤ ONI DĚLAJÍ JEN TO, CO UMÍ.

V psychologických, náboženských a v metafyzických kruzích se „Odpouštění“ stalo choulostivým tématem. Nebo jinak řečeno: „Je jednodušší odpustit, než se člověku postavit tváří v tvář.“

Mnozí lidé jsou nadšeni možností, že odpuštění je zbaví břemene minulého zneužití a bolesti, a z celého srdce se snaží sami sobě potvrdit, že jsou dokonalejší než ti, co se mýlí víc než oni. Seberou všechnu svou odvahu, aby obřadně odpustili těm, o nichž jsou přesvědčeni, že jim ublížili.

Funguje to ?  Ukončí se cyklus ?  Odvrátí tento způsob omlouvání sebe sama příliv minulého zneužívání a bolesti ?

U většiny lidí, oddávajících se tomuto „nalepování leukoplasti“ na zahojení životních ran, to … řekněme, snad funguje, alespoň na chvilku.

Ale odstraní to emociální účinky vzpomínek na stresové situace, které „pocit potřeby“ odpouštět podceňují ?  Ne, neodstraní. Tlející uhlíky jsou stále připraveny zapálit plameny zahanbování a obviňování sebe i druhých.

K čemu vlastně mezitím, co se zdá, že mám odpuštění poskytuje v daném momentě úlevu, dojde, pokud se vrátí tentýž hněv, strach a pocit odloučení, aby nás pronásledoval se stejnými otázkami ?

Proč „to“ fungovalo ?  Proč dál zápasíme se stále se opakujícími pocity ? A nefunguje-li odpouštění, co potom funguje ?

Při odpouštění se může zdát, že cosi v dané chvíli skončilo, ale dokud neodblokujeme vzpomínky, jež zavinily zmíněné záporné pocity, jsme jim dál vydáváni na milost a nemilost.

A … existuje nějaká alternativa odpouštění jiným těch jejich hříchů, kterých se dopustili vůči nám ?

ODPUSŤ SOBĚ SAMÉMU

První možnost začíná léčbou sebe samého – odpusť si.  Co a proč ?  Odpověď je velice prostá a mimořádně spolehlivá. Pro mnohé to však může znamenat něco úplně nového.

Ty jsi ten, kdo cítí bolest, a/nebo se stydí. Ty jsi ten, kdo pokračuje ve svých nežádoucích (záporných) emocích a reakcích.

Neonemocněl jsi už ze svého trápení ?  Je tvoje, ne ? Ty jsi člověk s „problémem“, protože ty to pociťuješ jako problém. A jen ty s tím můžeš něco udělat.

ODPUSŤ SI, že ses dopustil, aby toto negativní působení pokračovalo.

ODPUSŤ SI, že ses stejně, jako ses TRESTAL a MSTIL sám sobě, mstil jiným a zahanboval, obviňoval a trestal ty, kteří tě zneužili.

ODPUSŤ SI, že jsi zneužívání využíval k OMLUVĚ promarnění velké části svého života neúspěchem a pochybováním o sobě samém.

ODPUSŤ SI, nedostatek uvědomělosti a ochotu lhát sám sobě, což způsobilo tvou přístupnost k zneužívání, kterým jsi trpěl.

ODPUSŤ SI, že jsi sám sobě udělil status svatosti za ctnost utrpení.

ODPUSŤ SI, že jsi zapomněl na svou vlastní MOC.

ODPUSŤ SI, že ses zřekl vlastní moci a přenechal ji jiným !

ODPUSŤ SI, předpoklad, že odpuštění změní k lepšímu každého, jen tebe ne.

ODPUSŤ SI, že hodnotíš životy druhých lidí, ale ne svůj vlastní.

ODPUSŤ SI, že sis udělil status oběti.

Skutečným problémem je, že k zneužití, které sis vytrpěl, nemohlo dojít bez tvé účasti. Toto zneužívání může pokračovat pouze se souhlasem oběti (ať už ochotným či neochotným).

Konec konců, jakmile přijde na „Zneužívání“, všichni jsme se prohřešili. Díváme-li se na věc objektivně, všichni jsme vinni ze zneužívání.

Toto je malá část práce na sebe samém, která je nutná k tomu, abychom co nejlépe pochopili a procítili obsah knihy, kterou právě v ruce držíte. Tento obor, který vám mohu doporučit je KINEZIOLOGIE, tj JEDNOTNÝ MOZEK. Až sami začneme na sobě pracovat (a ne na materiálu jako dosud), a budeme mít určité výsledky, pak nám bude dovoleno naším Stvořitelem postoupit do vyšších světů, jinak ne. To samé platí i pro kontakty s Vesmírnými lidmi, toto zdůrazňuji těm, co čekají na „materiální důkazy“.

Nyní již pracuje několik skupin touto metodou, a to pod vedením Vesmírných lidí Sil světla, konkrétně Aštarem Šeranem, vysokou duchovní bytostí, velitelem Velké vesmírné flotily, která má na starosti tuto část Vesmíru, ve které se nachází naše Sluneční soustava s planetou Zemí.

To zde uvádím proto, že je nyní spousta „léčitelů“, kteří léčí také bez vyšších bytostí, anebo dokonce s bytostmi Sil temna, jejichž důsledky „práce“ lze poznat až mnohem později po „léčení“.

                 S láskou Ivo Benda.

Sdělení přijatá od Vesmírných lidí Sil světla pracujících pro Stvořitele

Kontaktéři: Miloslava Drsková, Ing. Ivo BENDA a další lidé zemí českých.

Metoda přenosu: telepatický zápis. (Neoznačená sdělení přijala Miloslava Drsková).

1.   Moderní život.                                                                                     Prosinec 1994.

„Až nastoupíte všichni tuto cestu a budete žít jako my, a budete se umět o vše rozdělit s druhými, budete umět tak pracovat a dávat svou práci celku, ale všichni tak, to bude jiná. Plno lidí hledá jen zisk, a slyšelas dobře. To, co se stalo před lety, to je pryč a oni takto jednají. To je velice špatné chtít to, co si nezaslouží. (Privatizace). Vše patří Stvořiteli, i my a vy jsme Jeho děti. Jak jsem řekl, děláte zpátky kroky, ne vpřed. Jen ty jdeš a pár lidí s tebou. Pokrokový člověk, který vstupuje do Vesmíru a chápe nás, tak chápe tento zákon Stvoření a s tím se můžeme stýkat takto a potom i osobně. Víš, že po letech nás vidí člověk ze Země. Tak se snaž o toto učení dál. To jest žít a pracovat s tímto vědomím, že nežiješ jeden život, ale vstupuješ potom do jiného života, to si určuješ ty sama každým dnem dobrého činu, nebo jen si uvědomit, že máš proč žít. Ne jenom pro lidi, ale i pro sebe. Já tím myslím život potom, a proto tolik milujeme přírodu. Milovat přírodu, miluješ tím Stvořitele našeho. Toto je to pravé náboženství, tato veliká úcta, a pak žiješ krásným moderním životem. Moderní život je láska ke všemu a ke všem a plodná práce.

Potom nastoupí i technika a ta je využita tímto způsobem, a přitom vše je u nás tak čisté. U nás kráčí technika ruku v ruce s tímto pravým duchovním učením. To je tak vše. Jenom to tak pochopit a ne jak to dělají u vás. Kněží v chrámech a tento mocenský aparát toto vám vše brzdí, vaši cestu jak po stránce duchovní, tak i po stránce technické. Proto žijete v takové nevědomosti. Jen pochopení této pravé cesty vám pomůže, jinak vůbec nic.

Velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.“

2.   O životě na planetě Erře.

„Když je tělo nemocné, také se hlásí o své, a to se stane i u nás. Ale to je hned ten člověk v péči odborníků, a jakou má !  Starší lidé se snaží být užiteční až doposledka, vždyť neděláme těžce, a tak je vše, jak má být. Práce, odpočinek, zábava hlavně v přírodě a ne jako u vás po nocích, co to vidíme, a u televize. Plno máme zařízení, kde se mladí baví. Společné knihovny, sály, kde se vzdělávají naši lidé pomocí nejmodernější techniky. I Vesmír se jim ukazuje v plastickém obraze. Technika, vše, co má člověk znát, je přístupna všem. Ne jako u vás, tos poznala. A mladí lidé mají tolik zájmů. Vše se děje ve dne a v noci se spí klidným spánkem, a to tak, že každý si udělá meditaci, tichou, ale upřímnou,a to stačí. Jinak světíme den prací a užitečnou zábavou. Pěší zóny jsou u nás všude. Takto vypadá náš čas. Vzděláváním, prací, kterou odevzdáváme Stvořiteli našemu, a tak to jde den ze dne. Mladí lidé pod vedením učitelů, a jak poslouchají. Jak já měl vlídného učitele, jak hovořím s tebou, nebo mí lidé, tak takto mluví, oni k nám.  A není to  to,  co u vás. Den si měníte za noc. Ale my bdíme, jen když chceme poučení o Vesmíru, tak se díváme tak,jako vy na hvězdárně. Jinak vše se odbývá ve dne.  Tento noční hluk vám   nepřidává  zdraví, u nás je vždy ticho, příroda odpočívá a my se podřizujeme také. Ve dne práce, vzdělání, zábava a v noci odpočinek. Až do kolika bdíte a to je špatné. A to tím, že nespíte obavami o zítřek. Žijte jako my pod zákonem Stvoření, podřiďte se vesmírnému řádu a bude vám tak dobře jako nám. Proto vám předáváme toto učení pro vás všechny vaše lidi, co chtějí a žijí jako lidi mezi vámi.

Velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.“

3.   Jetti.

„Ptáš se na toho jettiho, ten také je, ale je to mezi opicí a člověkem. Ten tu nebyl, protože byl sem dopraven z jiné planety a je tu. Tam to bylo na vyhynutí, byl dost inteligentní a práce výzkumníků je toto, že také pomůžeme jinému tvoru, aby přežil a tyto hory se k tomu hodily. My to také udělali, ledacos si vzali a také dopravili. Je zvyklý na hory, a tak tam je a bude. Neublíží, schová se, je svým způsobem chytrý, ale je dávno, co zde ho dali.

Jak jsem uvedl, děláme mírovou práci. Pomáháme nejen lidem, ale i tvorům z přírody, když to hrozí jinde, planeta je v zániku, to je tak uzákoněno ve Stvoření, a proto my si toho tolik vážíme, že naše lodě cestují prostorem i časem, pomáháme prostě všem. Vážíme si toho hodně, že můžeme vidět hodně života různého na různých planetách, to ano, a proto jsou ty výzkumy, kde co zachránit, kde pomoci, a tak to je a bude. To je správná cesta a budoucnost lidstva, tak to ber, ano? Ne se mezi sebou mlátit, ale pomáhat nejen sobě ke klidnému žití, ale především druhým, a pak byste měli takovéto možnosti jako my. Pomáháme nejen lidem, ale i zachránit cenné druhy zvěře z přírody, aby to přežili, nechováme se jako vy, ale je to vše v přírodě.

Velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.“

4.  Roční období.

„Ano, u nás se také to střídá, protože příroda si také musí odpočinout, ale není u nás to co máte vy. Sníh u nás je, ale někde, a to je pro naše lidi radost taková, umožní se jim vše, aby si užili vše, na horách je tak krásně, vše se udržuje tak čisté, že opravdový požitek máme. Ne jako  někdo u vás. Průmysl je jen v nehostinné oblasti, také to tu je, ale jinak je to tu vyrovnané tak, že každé roční období prožíváme spokojeně a stále něco se objeví nového, naše příroda je tak milována v každém čase, že jen o ní si povídáme a naše ženy a děti ji přímo zbožňují, vše tak milujeme, dobu, kdy vše kvete, zraje, i podzim je tak krásný, to jen u vás naříkají lidé, ale u nás to není možné, tolik máme zájmů, trávíme chvíle vždy nějakou činností, a zimní čas se tráví většinou tímto vzděláním, nejen knihou, ale i pomocí toho, co vy máte, ale my si ukazujeme věci z přírody, a potom když přiletí naši výzkumníci, ti toho navezou tak, to se pouští (na obrazovce), naše lidi zajímají i jiné planety, jaký je tam život, nejen společenský, ale hlavně přírodu, tu chce každý vidět a mnoho lidí u nás lituje tu vaši planetu Zemi, a mnoho lidí se hlásí právě k tomuto oboru „výzkumník na cestách“ tak, jako jsem to udělal já, protože chceme pomoci ubohým lidem, ať to přijmou nebo ne. Naši lidé jen hoří touhou pomoci, protože ví, že tím pomáhají našemu Stvořiteli a takto jedná každý správný člověk ve Vesmíru. I vy se můžete připojit, aby vše ozdravělo tak, jako u nás.

Velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.“

5.  Vyznání.

Já chtěla tolik vyprávět,

ale neměla jsem komu.

Protože už nezajímá nic,

jen kolik kdo má bohatství.

Nezajímá je příroda,

nezajímá je láska,

a tak jsem s tímto myšlením,

tu zůstala úplně sama.

                   Miloslava Drsková.

       Odpověď

„Ale zajímá ty naše milovaná,

přece víš, že tu nejsi sama.

Jsme tu přece my z jiné planety,

a ti po tomhle tolik dychtí.

My, co tu tolik létáme,

takové lidi hledáme.

Nežiješ tedy v osamění,

nás zajímá to tvé vyprávění.

               Přátelé z Vesmíru.“

6.  Rozhovor.                                                                                                Srpen 1995.

„Ty ses podívala na to noční nebe, viď, to jsou ty naše přelety, i já takto přelétnu, ale nyní jsem byl právě tam, kde ses dívala, víš, to je naše taková stanice, víš, a v ní jsem buď já nebo, víš, naši lidé a odtamtud ti jdou naše impulsy, to se takto usadíme a stále pozorujeme Zemi, co děláte. Vypadá to jako hvězda, ale není to, víš, to je naše pozorovatelna a potom jak uvidíš ty letící body, víš, to jsou moji lidé, neboť i já tam jsem a stále tu kroužíme okolo Země vaší, nebo letíme jinam, třeba domů, víš, ale většina lidí našich je tady, neboť vy tu děláte opravdu mazec a je to třeba vás hlídat a vše si zaznamenat, víš. Kór v této době, víš, naší výzkumníci v oboru biolog-lékařství tu provádějí své výzkumy, nebo pomáhají tajně lidem, a mezi ně patříš i ty, a to my považujeme za jeden z těch úkolů, co máme vlastně dělat, víš, a vše děláme dobrovolně, víš, protože potom, víš, jak by to bylo krásné přidat se k nám, a potom by i tato planeta Země by byla pěkná jako ta naše Erra, víš, i jiné, a my měli a mohli sem mezi vás, a učit vás žít, víš tak, jak jsi to pochopila ty.

Velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.“

7.   Rozhovor.                                                                                                Srpen 1995.

„Já se velice divím, co ti lidé stále nad tím tolik myslí, ani zmínku o duchovním učení, ale hlavně stále hledají tyto záhady, jak to nazývají oni, ale tento člověk přece má svůj záznam, tak proč. Ale stejně je to zábavné, my to udělali takto, že se to odsálo pro naše laboratoře, jaké tam máte, to se dá vše, a jak, a oni lidé stále nad tím takto uvažují, to dělají naši výzkumníci z tohoto oboru biolog-lékařství, co to tu máte, čím se to živíte a potom ty výzkumy v přírodě samé. Stále se tu odebírají vzorky, hlavně v době zrání, a potom tu také mnoho našich lidí nechá toto znamení. Jinak jsme pracovali dost ve světě, to je pravda, ale nyní i u vás. Ale my tu stále budeme takto pracovat, nás to baví, já jsem na to zvyklý, váš život se stále zkoumá.

Guetzal, zástupce velitele naší vesmírné flotily z Plejád,ale jenom zde na pozemských stanicích.“

8.   Část rozhovoru.                                                                                           Září 1995.

„To dali jiní tohle znamení, to jsou symboly, čili znaky našich planet, co jsou s námi ve spojení, to děláme silovými poli, to si připravíme a potom to tam silou vtiskneme, ale ne loďmi, to se dělá úplně jinak, to se vyvine tlaková vlna, a tak se to udělá, pamatuješ na sebe, jak tě to objalo, to je to samé, takovou spirálu vyrobíme ze silových vln a potom se to vtiskne, víš, a to děláme z výšky, víš.

Výzkumník biolog-lékař Jamahama.“

9.  Záhadné kruhy v polích.

Svěřila jsem se jednomu

svému novému příteli.

Pověz mi prosím tě,

od čeho jsou ty kruhy,

co se občas objeví,

na našich polích.

                  Miloslava Drsková.

        Odpověď.

„To jako když vezmeš razítko,

a přitiskneš ho na dopis.

Toto je naše znamení,

to aby lidé na Zemi,

věděli že jsme tady.

                         Háting.“

10.  „Hátingova láska.

Jestli někdy v noci pocítíš,

jako by tě někdo hladil.

Jestli se začneš třást,

a přitom budeš mít pocit blaha.

Tak jsem to byl já

nebo mí druzi,

co tu přeletěli,

když jsi právě spala.

Věř mi má drahá,

to jsou doteky

samotného Boha.

                         Háting.“

Až někdy ucítíte,

jako by vás někdo hladil.

Až někdy ucítíte,

že budete v blaženosti,

tak to moji drazí,

tak to budou oni.

To moji přátelé z Vesmíru,

se takto stále snášejí,

ve svých létajících talířích,

na tuto planetu Zemi.

To jsou jejich vibrace,

co oni takto šíří,

mezi těmi lidmi,

co stále Pravdu hledají.

Jak se máme mezi sebou milovati,

jak si máme mezi sebou pomáhati,

tak jak oni to dělají.

                        Miloslava Drsková.

11.  Část rozhovoru.                                                                                         Září 1995.

„Biolog-lékař, ten si je u nás vědom své práce nejen léčit, ale i učíme mladé lidi, co mají dělat, aby byla mezi nimi láska jak se patří, musejí se věnovat duchovnímu vývoji a potom to ostatní, aby žití bylo harmonické mezi těmi, co se chtějí a mají opravdu rádi, to je práce nás biolog-lékařů i psychologů zároveň, děláme to vlídně a také se těmto postiženým dost věnujeme, člověk sám když dá společnosti vše, ten má také právo na veškerou péči, a proto u nás není nemocí a když je, tak je ten člověk zahrnut touto naší laskavou péčí, to je náš úkol a konáme ho rádi a vidíš. Technici zase nám vyrobí vše potřebné, my se zase postaráme o ně, a vše je pod naší kontrolou, hlavně příroda, ta se tak u nás hlídá, že je tak pěkná, a potom všichni na tom mají zájem, abychom takto žili v pěkném a čistém prostředí a vše se pečlivě obdělá, a vše se stále zkoumá, hlídá, od rostlinky až po člověka, to vše je třeba, a proto se u nás takto nazýváme biolog-lékař, a ne jenom jeden, ale všichni musí projít tímto školením, nejdříve se učíme biologii a potom lékařskou vědu, to vše musíme znát zase my. Sice velitel náš je technik, ale také musí znát ten základ, to jest toto duchovní učení, to je základ všeho, a musí zase dokonale ovládat tuto techniku letu do Vesmíru a tato technika má své, a tak si vážíme jeden druhého.

Biolog-lékař Jamahama.“

12.  Rozhovor.                                                                                            24. září 1995.

„A to u nás je a bude, neboť bez této kázně není nic, pamatuj na to, a proto to vše nyní takto prožíváš, protože ses vydala do našich rukou, a to je cesta té spásy, ale ta kázeň, ta tam musí býti především, a to v mysli samé, to ti povídám já Guetzal, neboť bez té by nebylo nic a není. Proto jen si vezmi knihu Vesmíru, jeho stavba, a podobně, jak každé těleso má určeno svou dráhu, dny se pravidelně střídají s nocí, příroda také plní své, a to proto, že je to vše řízené naším společným Stvořitelem, jenom vy lidé na této Zemi jste to provedli, to je proti tomuto řádu Vesmíru a Stvoření vůbec, a proto se to vše děje, ale ty, že jsi tohle našla, tu kázeň, tak se budeš mít dobře, když nebudeš nic chtít jako nyní, a dávat dál a pomáhat. Tak jako my to děláme, tak to děláš i ty, a já tě ujišťuji, že tohle bylo pro nás takovým překvapením, že právě v této době tu našel někdo odvahu a takto se chová.

                                                                                                                        Guetzal.“

13.  Sdělení.                                                                                               24. září 1995.

„Veliká je láska tvá k nám a naše zase k tobě. Až k nám se to doneslo, jak obětavě pracuješ ty právě pro lidi a nedáš na nikoho a na nic. Sama bez lásky v takovém utrpení, a proto ses obětavě ujala tohoto úkolu, který ti byl dán. Tys zralá těchto starých spisů, ačkoliv jsi do světa tohoto moc nepřišla, ale znáš dobře tento lid v této malé zemi, co stále jen žil takto, a stále na někoho dával, ale právě z tohoto národa povstalo pár jedinců, mezi nimi nyní i ty, aby hájili toto právo na slušný život pro všechny, a my velice litovali, že jsme to nezkusili u vás. My se tenkráte opravdu setkali s tímto člověkem,  ale na co hledal rady,  a to  proto, že  se  bál  lidí,  ale  ty  ne.

A vidíš, za co tě měli, ale ty ses ubránila, a to tímto skvělým chováním, a nyní jak se stavíš za své. To je ta pravá práce pro blaho celého společenství lidí, a proto ti také posíláme tento náš pozdrav plný lásky a tuto blaženost co nyní cítíš, to jsou naše společné vibrace poslané k tobě ty mírumilovná dcero této planety Země. Při svém výzkumu jsme se setkali s lidmi, ale neměli dost odvahy to říci ostatním, až ty hned. To ber jako skutečnou Pravdu, že tomu tak je a bude. Neboť lidé z této Země sem v poslední době nalákali takovou čeládku, což nemá obdoby v tomto koutě Vesmíru, a proto sem přilétáme i my, právě ze souhvězdí Kentaura. Naše planeta se jmenuje Zetor, abychom vám pomohli k Pravdě, a vy konečně pochopili, kde je vaše místo, a tys to pochopila tak, že o tebe usilovalo tolik lidí. A proto tě tento V. velitel si tak drží, ale umožnil nám tohle, aspoň poslat náš pozdrav a vroucí dík, že ty ses připojila k této práci a pomáháš, jak můžeš. To je od nás zatím vše.

Tví noví přátelé z Vesmíru Athar s Kohunem.“

14.  Vesmírní lidé.

Často si vyjdu navečer ven,

podívat se na nebe plné hvězd.

Já nejsem jak ti druzí,

co stále počítají,

kolik jim denně přibude do kapes.

Mě nejvíce těší,

dívati se na přírodní krásy,

a jedna z nich,

je právě nebe plné hvězd.

Často vidím mezi těmi hvězdami,

jakési svítící body létati.

A nejsou to jen létavice,

ale vesmírné lodi.

Ty lodě letí Vesmírem,

a v nich sedí lidé.

Jsou to lidé jako my,

ale z jiných obydlených planet.

Ti vesmírní lidé,

totiž žijí mezi sebou,

v lásce a pokoře.

Proto mají tak vyspělou techniku,

že žijí, pracují a modlí se,

jen k jedinému Bohu.

Jejich vedoucím činitelem,

je sám velký Stvořitel,

a oni se řídí jen Jeho zákonem.

Jenom my si po léta myslíme,

že nad nás není,

a proto žijeme stále,

v tak těžkém utrpení.

Dáváme slovo těm,

co myslí jen na sebe.

Co je jim do ostatních !

Jen oni chtějí míti vše,

jen a jen pro sebe.

Proto neváhají,

ostatní proti sobě štvát,

a sami schovaní v úkrytu,

se tomu jenom smát.

Proč my nemůžeme žíti,

jak ti vesmírní lidé,

v lásce a pokoře.

Věřte mi to.

Žilo by se nám potom

také tak dobře.

                           Miloslava Drsková

15.  Rozhovor.                                                                                               Říjen 1995.

„Zatím co ostatní lidé, co se snaží o tuto duchovní vědu, tak tys pochopila až moc dobře po tom tvém duchovním probuzení, co máš vlastně dělat a jak se máš chovat. Ne hledat blaženost jen pro sebe, jako to dělají ostatní lidé, i to je dobrá cesta, ale tato, po které kráčíš nyní ty a opravdu pár jedinců, je ta správná, to znamená, že tato práce a tato správná práce pro všechny lidi, ta pomůže člověku, a ne hledat v duchovnu jen sebe, ale tam je život plný práce. A potom pochopit, že nejste sami na této planetě Zemi, to jest, že i Vesmír je obydlený, a to takto. V různých souhvězdích a galaxiích je plno slunečních soustav a v nich se pohybují také planety a na nich také je život, nejen u vás, jak se někteří bláhově domnívají. Přece máte dějiny, které vám mnoho řeknou, že tu kdysi byla rozvinutá kultura, a ta byla dodána námi. A proto musíte všichni konečně pochopit, že život je všude ve Vesmíru, a nejsou jen tu. Ano, tu jen Země je obydlena z této Sluneční soustavy, ale my právě, že jsme pochopili tento pravý duchovní život plný práce pro všechny, tak proto jsme tady.

Vedoucí biologicko-lékařského centra výzkumného  Jamara.“

16.  Část rozhovoru.

„Jsou tu lidé opatrní, ale i odvážní, a to právě byl Semjasin muž, a jeho památka, ta tu je, ale v srdci našem, tak se to dělá, jenom tichá vzpomínka, jinak my nic nestavíme, neslavíme jako vy, jenom takto se sejdeme, tiše vzpomeneme mezi sebou, a to je vše, ale jinak ne. To ti dávám proto, že vy to vše tak přeháníte, se vším, s těmi oslavami, ale ostatní, to jde u vás stranou. Ale my právě že takto se chováme, a ty nyní s námi takto, jenom práce a toto učení, tak takto se s námi dorozumívá.

                                   Guetzal.“

17.  Řeč Vesmíru.

„Tak jako nyní s tebou,

bavíme se mezi sebou.

Když máš myšlenku plnou dobra,

tak s druhou takovou se potká.

My při svých výzkumech hledali,

kdo z vás má stejné myšlení.

Pak jsme se s tebou spojili,

a takto se dorozuměli.

                          Háting.“

18.  Sdělení.                                                                                        5. listopadu 1996.

„Ano, já jsem to vašim lidem nedal jenom takto si přečíst, ale také se musíte opravdu starat o tyto lidi, co nyní tolik živoří, a proto jsme tady, a budeme tu, abychom vám takto pomáhali, nejdříve sdělením a potom také máme takové schopnosti, že můžeme se těmto postiženým věnovat i jinak. Dáváme těmto postiženým různé rady, oni se jimi řídí, a také i zasahujeme i jinak. My z Aštarovy flotily vám všem posíláme toto, že ne jenom čísti tato různá sdělení, ale pomáhat si musíte, ne se jenom věnovat modlitbě, to nikomu jen tak nepomůže, ale pracovat, všechen majetek si rozdělit rovným dílem mezi všechny lidi a ne se o to dohadovat, co komu patří. Já jsem to lidem z různé doby nesděloval jenom proto, aby tito duchovní lidé si mysleli, že jenom oni si můžou vše přivlastnit, a nedělat pro tyto ubohé lidi vůbec nic. A proto vaše církev vůbec nemá pro vás takovou cenu. Jistě dříve dělala něco, i to jsme se dozvěděli pomocí různých sdělení, ale nyní nedělá aspoň v této vaší zemi vůbec nic. My si těchto lidí, co se snaží takto žíti jako skuteční lidé, nesmírně vážíme. Ale vy ostatní se koukejte vzpamatovati, abyste nedopadli takto a nebyli postiženi zase jinak. Já Aštar máme na starosti tyto lidi, že je rozdělujeme na různé planety, ale v ohledu jsem a budu tuze přísný, hlavně k vám, kteří sice se snažíte povznésti mysl k samotnému Stvořiteli, ale to je opravdu málo a takovíto lidé budou odsouzeni k tomuto životu, že se zrodí v nových podmínkách, že budou se tomu náramně sami diviti, že se nenaplnily jejich cíle, byli-li jinak sobečtí. Neboť nejen že toto učení o Stvořiteli, které je společné pro všechny  lidi, a nejen  na této planetě  Zemi,  ale  i  v  jiných  samotných  světech, které existují, ale vy stále nechcete tomuto uvěřit, ale ještě se snaží určitá část lidí ostatní lidi přesvědčit, že kromě tohoto světa, čili vašeho, že už nic ve Vesmíru obydleno není, ale to se všichni tito lidé náramně mýlí, neboť i v samotném vesmírném prostoru je život, a to takto. V meziplanetárním prostoru jsou veliké vesmírné stanice, a ty jsou plné života, to jest, že tu sídlíme i my,  opravdoví lidé,  a to nejen  velitelé  vesmírných  flotil,  ale i  vědci  různého  druhu i spisovatelé, lékaři a technici různého druhu. Za všechny tyto lidi, nejen co zde z těchto stanic slétají sem na tuto planetu Zemi, ale i jinam létáme, neboť co tu obydlených planet v různých slunečních soustavách.

Velkou  část vám  předával  velitel  vesmírné  flotily  Aštar  ze  své  vesmírné  lodi,  jinak  sídlem

na  stanici  Šare  (čti šáre  -  pozn. zpracovatele).  Něco  mi  pomáhali  naši  přátelé  sídlem

na Ptaahově flotile.

Váš přítel, velitel vesmírné flotily Aštar.

(Já jsem ještě tolik neznal vaši řeč, a protože tady velitel této vesmírné flotily z Plejád Ptaah ji ovládal, proto mi teď s tímto sdělením pomohl, a ostatní přátelé, čili bratři také.

To je dodatečné sdělení provedené 22. července 1996.)“  Dodal Aštar – pozn. zpracovatele.

19.  Část rozhovoru.                                                                                  Listopad 1996.

„Tolik jsem ti chtěl toho dát, jak se tu žije na těchto vesmírných stanicích, ale je tu život tak jako někde jinde na této planetě Zemi, tak se to tu střídá, jedni výzkumníci odletí, druzí přiletí, ale já tu zůstávám zatím, a je tu i Guetzal i Alena, pouze Pleja, ta letěla zase jinam, vidíš, také koná práci, ani dceři nic neslevím, ale vše pohodlí při návratu je čeká, teplá kabina a vše, co potřebují, a při návratu na rodnou planetu čistý a útulný domov, a i mladí mají vše, jenom musí poslouchat, víš, a i ty, když podléháš našemu vedení, tak víš, co máš dělat a za to tě čeká zase pomoc od nás.

Velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.“

20.  Část rozhovoru.

„Jestli sis všimla, že jsem ti to sám poslal, že jaká je veliká naše mateřská loď, čili stanice, kde sídlíme i my biolog-lékaři, a tak proto my to tu máme takto rozlehlé, ale naše podmínky v nich jsou takové, že nás běžící pásy čili jiná zařízení dopraví, kam potřebujeme, buď do velitelovy místnosti, kde konáme tyto porady, nebo do různých zařízených kabin, kde máme vše potřebné, to ti sděluji já Jamara, a to ber jako pravdu.“

21.  Část rozhovoru.

„Ať se to vše poučí, víš, ano, něco přehnali, ale hodně je tam pravda, víš, tohle peklo to jest, tohle  válečné  období,  co  se  tu  nyní  tolik  prokazuje,  sem  dovezli  vaši předkové, a něco je

od  těchto  darebů.“ (Potud  je  to z  loňského  roku,  a nyní  24. července 1996  je  tato  zpráva od mých přátel z Vesmíru.) „To jsou ti s těma velkýma očima, co se vám tu nyní potloukají, a proto posíláme vám všem toto upozornění, že dokud nebudete žíti jako lidi mezi sebou, a hlavně chápati toto pravé učení duchovní, taky se též musíte nás rozlišovat, kdo a s kým se spojuje. A nyní se přidáváme všichni, že právě tohle, co bys předal naší milé, tak něco jsem si já nechala, ale já tohle dala, to ostatní, kde byli ti, co měli myšlenku jenom na zkázu. A nyní my z vesmírného prostoru, protože já Aštar příjmením Šeran ti to dávám na vědomí chceš-li, a my ti to vřele doporučujeme, znič nejen svou tuto literaturu, kde jsou tito lidé a nejen lidé, ale i bytosti, a to my tě všichni na tohle upozorňujeme, že právě chcete-li žíti v naprostém klidu a míru, tak je třeba zničiti veškerou literaturu, co se týče válečného období. A i odstraniti tyto knihy o těchto sděleních těchto nepřátelských bytostí, nejen lidí, ale hlavně humanoidů kromě Jargiďanů, ti jsou mírumilovní lidé, ale ostatní, co se týče našeho  sdělení  si nechat,  chcete-li opravdu  takto  žíti, a to je k tomuto vše.

Nejen já,  Aštar,  velitel naší Veliké  vesmírné  flotily,  ze  své vesmírné lodi ti to  nyní  předávám

za všechny naše lidi, co zde máš v tomto seznamu, ale i já sám velitel Vesmírné flotily z Plejád jménem Ptaah.“

Já nyní to doplňuji, já jsem to udělala, vše zničila a nechala si jenom pěkné knížky, a to je nyní tolik  třeba, milý příteli, dát pryč  a jenom  jsem si  nechala  toto  oznámení  těchto míst  přátel

ve Vesmíru, co žijí takovým krásným mírumilovným životem, plným nevýslovné lásky, a to nejen jeden k druhému, muži k ženám, ale také ke všem lidem, a to nejen  na svých planetách, ale

i takto, že nyní se sem takto snášejí zatím obklopeni silovými poli, ale přijmete-li tohle upozornění,  tak se tu  na této  planetě  Zemi objeví,  čili  přistanou  bílé  vesmírné  lodě  nebo

i takové zlacené, jako to mám zde na obrázku v knize „UFO ...a přece létají“. A mí přátelé z Vesmíru z nich vystoupí a půjdou mezi nás a vše nám ukážou, jak oni žijí, přivezou sebou filmy, co pojednávají o jejich životě nejen na planetách, ale i na vesmírných stanicích, zatím vám posílám  tohle  vyprávění  o jejich  překrásném  mírovém životě, ale  později  vše  uvidíme

na vlastní oči. To je moje touha takto to vidět a tato touha se mi splní tak, jako se splnila tomu Meierovi. A potom já je tolik miluji, tolik se o mě starají,  tak láskyplně  zůstane-li  člověk  sám

s  tímto  myšlením, a  proto  mám  nyní  takovou  schopnost  tohle  přijímat  od  mých  přátel

z Vesmíru,  neboť je  to moje  touha, abychom  měli  jeden  jako druhý  a  vše jenom za  práci,

a také žila v krásném prostředí, a tato touha se tedy spojila, čili tato myšlenka se spojila s myšlenkou mých přátel, a oni tuto myšlenku proměnili ve skutek. A proto mě prosím vás poslechněte, a dejte to pryč, co se týče veškeré literatury, kde ubližuje člověk člověku, a já mám s těmito bytostmi, nejen lidmi, ale i humanoidy tak špatné zkušenosti, že nebýt mých přátel z Vesmíru, kteří mě obětavě chránili, tak bych tady nebyla, a nebo by se mi stalo to, co mnoha lidem na této planetě Zemi, co to prožili, ale to neměli vůbec se o tom zmiňovat, ale se obracet ke svému Stvořiteli, jako jsem to udělala já, a mám pokoj. U mě jsou nyní mí přátelé z Vesmíru, chrání mě, a také tak  budou chránit  a opatrovat všechny lidi na této planetě Zemi.

A hlavně zde pracují obětavě jejich lékaři, některé z nich znám.Je to Jamahama, Jamara, to jsou moji přátelé z Ptaahovy flotily. A potom také Aštara z veliké Aštarovy flotily.

To jistě vše máte, to jste mi poslal, ale neznáte tyto lékaře, a ti jsou tak obětaví a potom všichni mí přátelé z Vesmíru jsou krásní ušlechtilí lidé. Tolik je miluji a máte zde vloženou také některou báseň na jejich počest. Tak si jich vážím, tolik je miluji. To je k tomu mé slovo.

                                                                                                           Miloslava Drsková.

22.  Pokračování slov mých přátel z Vesmíru.                                            17. ledna 1997.

       Rozhovor.

„Miluško, to jde jen o ty, co sídlí na těchto vesmírných stanicích, protože oni potom letí také domů, a tam mají to takové jako třeba vy doma, ale u nás to je takové, že každá rodina má vše potřebné už od nábytku, ten je velice jednoduchý, ale také toaletní potřeby, to vše je zde tak už zabudované, že právě mladí, co se takto vezmou, ale ty víš jak to je, ale nevíte vše. Zde, mladí lidé, jak se spolu rozhodnou založit rodinu, tak vše se jim už ukáže, ale už hotové, a oni tam vstoupí, a je to zatím jejich. A potom stane-li se toto, že oni naleznou-li ve svém obydlí, tuto závadu odstraní, ano to se také stává, nebo jim odejde obrazovka, tu mají též přes celou stěnu, ano, takové je to u nás, tak to vše se odstraní, a zabuduje se tam u nich vše nové, a to takto. Nic tu není za peníze, jenom takto za práci, kterou takto odevzdáváme celému společenství lidí, to jest Stvořiteli samému, u nás je to vše samozřejmé. Ostatní potraviny, kromě ovoce a zeleniny, to si tam každý vypěstuje sám, a tuze rád na tom svém pozemku dělá, se jim vše doveze ze společného stravování, neboť u nás si nikdo takto nevaří. Ale naši biolog-lékaři přísně dbají na toto, že každý člen naší společnosti musí mít čerstvé potraviny, ano, to je hlavní základ, a potom u nás není tolik nemocí, a o to se my biolog-lékaři dokážeme postarat. Naše zařízení, totiž naše laboratoře jsou takto vybavené, že vše konají stroje, jimž říkáte roboti, jenom člověk tam, ten má nad tímto dozor, jinak je vše tak, jak je uvedeno v naší společné knize. To se děje u nás takto, že věci které potřebujete k dennímu používání, tak ty se tam dovezou, čili přiletí malá vesmírná loď, a ten člověk co to obsluhuje, tak ten to tam k nim uloží do takového zásobovače, a ten je ve všech domácnostech, neboť vše se takto sem na naše stanice na naši planetu dopraví, a ten člověk, ať už muž nebo žena, ti musí míti vše po ruce, čili, no nemá nikdo žádný nedostatek, ne jako u vás, tyto obchody, to u nás nic takového není a nebude. Vše, co si lidé dávají o vašich vánocích pod ty stromky, (ale u nás tohle se stát, tak to by se všichni na tomto podepsali, to je ničení živé přírody, takto to řezati) ale my si tyto věci dáváme mezi sebou a to takto, že muž či žena najde vše potřebné, a to takto, jak to zde uvádíme my všichni biolog-lékaři, že tohle je do nebe volající přečin, že toto máte plné obchody, a protože zdůrazňujeme my všichni, že peníze musí pryč, jinak vše, no všechno modlení, to je opravdu k ničemu, to jsem chtěl uvésti já, Aštar, a něco sem do tohoto oznámení se podepsali nejdříve já, Ptaah, potom něco moji milí přátelé biolog-lékaři, ale i tito, co sem přiletěli, ti také takto žijí, ano Miluško moje, čili naše, tys jediná pochopila, co se má hájiti, že toto se má prokazovati, a ne co se zde prokazuje.

Velitel Vesmírné flotily z Plejád s přáteli.“

23.  Sdělení.                                                                                            17. ledna 1997.

„Jak už jsem uvedl, já také nemám nic, co se týče majetku, anebo že bych bydlel takto, jako někteří vaši lidé, co jste si postavili do čela, ale máme my velitelé těchto vesmírných flotil jenom nejmodernější zařízení, nad nímž by vás přecházel zrak. Pěkné zařízení, lesknoucí se veliké společenské místnosti s obrazovkami přes celou jednu stěnu, a potom také malé obrazovky zabudované v našich malých vesmírných lodích. Každý člen naší společnosti má svoje soukromí, mají útulné, u vás se tomu říká kabiny, ale tam mají jen lůžko a toaletní potřeby, neboť naši mladí jsou celý tento náš čas, jemuž vy říkáte den, ve společenských místnostech, kde se nejen učí, ale i také se baví, a to takto. Ale vše je přístupné všem. A také se u nás naši mladí lidé vyučují zpěvu, tanci.

Velitel naší Veliké vesmírné flotily Aštar.“

24.  Rozhovor.                                                                                         17. ledna 1997.

„Já také nesedím  na jednom  místě. Ale  vezmu  si malou  vesmírnou loď  a  letím k vám  dolů,

na vaši Zem, u nás je nyní vaše planeta Zem jako by nahoře, jsme nyní my z Ptaahovy flotily, kde máme své sídlo na jedné ze stanic, neboť hlavně tyto stanice vybudovali Plejáďané pomocí nejmodernější techniky.

Vedoucí biologicko lékařského centra výzkumného  Jamara.“

„I my se přidáváme, jestli nás opravdu miluješ, sestro milá, to já Alena a také Hjlarra (čti Hilara) se přidáváme k těmto našim mužům, čili členům této výzkumné expedice, abyste také, lidé milí z této malé Země, měli vědomost, že tu nejen kromě mužů pracujeme i my výzkumnice, že se takto snažíme, totiž obsluhujeme spolu s muži tyto přístroje, ale také jsme se tomu museli učit, že potom takto létáme, ale musíme poslouchat naše velitele, neboť náš starý velitel je sice už moc starý podle nás, ale on je stále při síle a dost nám pomáhá, abychom se tomu všemu naučili, ale i doma máme naše rodiny, později muže, ale musíme se takto přizpůsobit, že stále máme jednoho, ale máme se navzájem tolik rádi, že třeba já nebo Taljda máme jednoho velitele, ale respektujeme ho ve všem. Jinak vše máme, to je přirozené. A to ti jistě náš velitel vše předával. Tvé i dříve přítelkyně z Vesmíru, víš, jak se stále spolu takto navzájem bavíme, také ti si přebíráme různé písně, i tu četbu, když velitel je někde jinde. Jak se to vše přemísťuje, někdy slyšíš jenom nás nebo Jamaru u toho jsme byly na zaučení, ale i jiní tu jsou, ale my tě chtěli informovat o tomto, že stále nesedíme na jedné stanici, stále sedáme do vesmírných lodí, a stále se snášíme na tuto Zem, ale z opačné strany, jenom takto pomocí telemetrické lodi se někdy spojujeme, ale ne nyní, to my sami si vedeme ruku, velitel nám to dovolil.

Výzkumnice Alena s Taljdou.“

25.  Sdělení.                                                                                           11. dubna 1997.

„Já jsem dnes právě přiletěl, a potom také zdravíme my všichni biolog-lékaři, hlavně my mladí biolog-lékaři, Šikta.“

„I my ostatní, co tu jsme a tady sedíme na těchto meziplanetárních stanicích, co vy nevidíte, ale jsou tu, jsou osvícené slunečním světlem tak, jak se díváte na Měsíc, ale je to také odražené sluneční světlo, a jsme tu i na těchto planetách, kromě Jupitera, máme naše stanice podobné kruhovitým stavbám.

Přátelé z Vesmíru.“

26.  Sdělení.                                                                                            19.dubna 1997.

„Jak jsme si to už předávali, tak jsem se ti nyní i lidem představil, mé jméno je Ebermášek a jsem, i moji bratři, co tu jsou, z planety Riddh. Máme tě moc rádi a nejen tebe, ale všechen lid na této planetě Zemi. Tak je třeba žíti, jako jsi to dostala ty osobně od našich bratří z vesmírného prostoru, neboť my se přidáváme ke všem našim bratrům z vesmírného prostoru, aby i zde na této planetě Zemi zavládl naprostý klid a mír. Já jsem ti to i ostatním dobrým lidem předával já, Aštar, neboť oni nám to takto předávali, i za sebe ti to takto posíláme, a to za tohle, že stále se snažíš o to, aby jenom do vesmírného prostoru byla vysílána moc pěkná slova a hlavně písničky i melodie, a to je velice třeba, to by měli ostatní lidé také předávati.

Nejen Riddhané, ale i my ostatní, co jsme tady, a také Kohun s Atharem se přidáváme k tobě, ty naše milá, že se stále takto snažíš nám takto.“

27.  Sdělení.                                                                                           14.května 1997.

„Co se týče té naší vojenské techniky, co my tu máme, tak ji nemáme vůbec na planetách, neboť tam to není vůbec potřeba. Pouze ve Vesmíru je jí třeba, a to skrze tyto darebáky, kteří právě takto tu stále létají, a lidé mají-li stále tuto myšlenku, nebo stále-li o tom mluví, tak právě se napojují na tyto bytosti, co také takto myslí, a potom zde přilétávají takovíto, co stále takto chtějí ubližovati, a proto je třeba, aby lidé tohle vše od sebe odvrhli, tuto myšlenku, a potom také přestat o tomto nejen mluvit, ale hlavně ve sdělovacích prostředcích, abychom my jsme se sem takto volně snášeli a takto volně se tu pohybovali, tak jako je to u nás nejen doma na naší planetě, ale i na jiných planetách to je a bude.

                                                                      Ptaah.“

28.  Sdělení.                                                                                           14.června 1997.

„Až budete čísti toto naše sdělení, tak to je o našem životě, neboť já a moje rodina, moje žena se jmenuje Ester a máme společně mimo jiných dětí také Izáka, jehož si vychovávám k tomu, aby potom po mém odchodu z tohoto našeho světa ke svému Stvořiteli, převzal tohle místo bude-li se chovati jako já a bude se snažiti o tohle místo velitele naší veliké vesmírné flotily. K tomu uvádím, že my stále máme své trvalé sídlo stanici Schare. Aštar i já Ester s našimi sestrami se přidáváme k tomuto sdělení, i jejich nejstarší syn Izák.“

29.  Sdělení.                                                                                           16.června 1997.

„Každý člen naší společnosti nejen se učí technice a jiným vědám nejen o přírodě, ale také se snažíme my všichni rozumět tomuto umění, neboť nejen na vaší planetě Zemi my také máme velice rádi toto umění, a také se tomuto věnujeme, nejen práci jako vy, ale my se snažíme

o tohle umění, nejen písně o lásce samé, ale i takovéto písně si takto od vás přebíráme, ale vyhýbejte se tomuto umění, kde se hovoří o násilí, to my nikdy takto neskládáme, jenom takto

o lásce nebo nasloucháme rádi vašim písním o všem možném, jenom nemáme rádi, že zpíváte takovéto, i hrajete tyto vaše pořady o násilí, a také zastaralé pořady se stále opakují o Ježíši Kristu, a to my nemáme rádi, neboť hlavně vy víte, kdo má upřímný zájem o tohle spojení, tak to zde uvádíme, že máte již plno zápisů, jak se máte chovat, jak máte žít, a to je třeba, zdůrazňuji, třeba to uvádět ve skutek, ne jenom si to přečíst a nedělat pro to vůbec nic, a to je třeba, nebo jinak bychom tady vůbec nebyli, a jenom byste se snažili žít primitivním životem, ale vše co znáte o našich nejen lidech, o ty se tolik nezajímáte, ale o naši techniku, ale ta je určena jenom tomuto společenství lidí, co usilují o trvalý mír a nemají zájem o to, aby se tato technika, čili naše vesmírné lodě dostaly do rukou takovýmto lidem, co jenom chtějí pro sebe.

Já Aštar a potom jsem se přidal já Guetzal.“

Prosím vás, zničte veškerou literaturu, co se týče násilí, a dejte to ostatním lidem vědět. Vše, co se týče násilí, musí okamžitě pryč, o to já  vás prosím, přátelé milí. Posílám vám vše, co tu jsem měla nejlepšího, ale ještě mám, ale tohle je zápis zatím pro lidi.

S pozdravem                                     Miloslava Drsková.

30.  Hátingovo vyznání.                                                                                   Léto 1994.

„Já mockrát slyšel,

o tomto malém národě,

co celá staletí žil v porobě.

A přece z tohoto národa,

nejlepší lidé vyšli.

Lidé, kteří chtěli změnit tento svět,

aby se v něm žilo dobře všem.

My též toužebně čekali,

až budete volni.

Volni myšlenkou, slovem.

Proto nyní sem tolik létáme,

že pevně doufáme,

že právě vy.

Radši jste porobu trpěli,

nežli zbraně užili.

Nyní co vidíme.

Je to jako jinde.

Jako jinde ve světě.

Tolik se mezi sebou perete,

co je tak důležité,

o to nedbáte.

A přeci jsme mezi vámi

dobré lidi nalezli.

A mezi nimi

jsi to i ty.

                 Háting.“     (Pochází z planety Tasiila v systému Tai v souhvězdí Orion, výška 1 m.)

31.  Poučení.

„To si pamatujte, čas pracuje proti každému darebovi, kdo se takto proviní. Ať je to ten nebo onen. Jejich čas se naplňuje, a jak jsem již uvedl, Stvořitel dá každému jeho díl. Vy se všichni snažte o tyto lidi, co jsou na tom nejhůř, protože jen pomoc bližšímu, to je to pravé žití, jinak nic. Co vám říkají ti nahoře, o to nedbejte, radši se informujte o tom, co ten člověk má, a jaké jsou jeho cíle. Potom teprve můžete něco dělat. Ale jak jsem uvedl, nikdy nebudete šťastni, dokud dáte slovo člověku na této planetě Zemi. Jen Stvořiteli dejte hlas, a to takto. Tichá prosba vyslaná v myšlence, ta je mu milejší, než modlení v kostele a odříkávání z bible, to vůbec nepřichází v úvahu. My to děláme jen takto, a jinak žijeme jako třeba vy, a to stačí. Potom by se naplnily vaše cíle, jinak ne. Hlavně ženy by se neměly dát, protože vy plníte úkol, a to největší. Postavit se proti mužům, ale ne se zbraní, prostě nedat se jim. Chránit se před zneuctěním je třeba, a to tímto způsobem. Odevzdat se Stvořiteli, vyslat tichou prosbu v myšlence, a potom by muž na vás nesáhl, a začal by si vás vážit. A to je žena schopna a to takto. Něžnosti, vlídnosti za každou cenu a musí míti stále srdce plné lásky ke všemu a ke všem. A to je ta síla, která by otřásla touto Zemí, a potom by se dalo pomalu do pohybu vše. Muži by potom byli jiní, a vážili by si žen a matek. A všichni by potom pracovali jen pro vás. A ne jako nyní.

                                                                                                                           Ptaah.“

32.  Rozhovor.                                                                                          Prosinec 1994.

„Rodiny u nás mají vše a pracujeme rádi, vždyť to děláme hlavně pro sebe tím, že pomáháme jiným, to je ta pravá služba našemu Stvořiteli, ne jen klečet a modlit se. Pracovat se musí, o vše živé pečlivě pečovat. My se rádi díváme, aspoň o těch vašich svátcích vidíme laskavé tváře, ale co potom. Je to stejné, my máme svátek každý den, práce je u nás radost, potom se scházíme vespolek, povídáme si o všem možném, víš co je to potom za život, když místo toho vašeho řádění na Zemi se bavíme o tom a o tom, co je třeba zlepšit na naší planetě, potom také když se vrátíme z cesty do Vesmíru domů, co je nového jinde, a ty výzkumy, to je překrásná věc, stále něco hledat nového, víš co je oborů, nejen to, co je u vás. Od výzkumu přírody až po Vesmír sám. A tak se učit znát, jak se máme ve Vesmíru přizpůsobit. To vše jde, ale učit se to člověk musí. Na první místo se u nás řadí toto učení duchovní, až toto se naučíme, tak se učíme to ostatní, ale to ti povídáme, hlavní je znát tyto zákony,  co nám dal sám Stvořitel, to je  to  hlavní,

a my je dodržujeme a rádi.

                                             Ptaah.“

To ti ještě něco přepisuji, to jsou moje první rozhovory, a tak když vidím, že máš snahu to přebrat a dát mezi lidi, tak ještě přebírám ze svých, čili no společných záznamů, a takto mě školil můj první duchovní učitel, a to byl právě velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.

                                                                                                           Miloslava Drsková.                            

33.  Lidem z planety Země.

To není chlubení přátelé milí,

ale to jen láska pravá,

ta se mi ozvala.

Proto jsem to sem nenapsala,

abych se tímto vytahovala.

Já mám ráda vše,

co je tu živé.

Proto se tuze chvěji,

o tuto naši planetu Zemi.

Že stále dáváte slovo těmto lidem,

to oni stále nesou tuto trýzeň.

Vždyť oni myslí jen na sebe,

to přece sami vidíte.

Proto mám tato spojení,

a to pravé lásky vyznání.

To nepíšu jen pro sebe,

ale pro vás pravé lidi.

Co stále hledáte tuto cestu,

jak máte žíti na mou věru.

Ne touhle cestou násilí,

ale Stvořiteli abyste se zaslíbili.

Tak jak jsem to udělala já,

proto nastala ta změna.

Změna v tomto mém myšlení,

a proto znám já tyto ufony.

Ufoni z těchto světlých dimenzí,

co se lidem neukazují,

ale stále tu takto pracují,

a to pro blaho nás všech.

                                     Miloslava.

34.  Láska.

„Snad na to přijdeš sama,

co je to vlastně ta láska pravá.

Časem srdce ti samo napoví,

co skrývá se za tou tvou bolestí.

Až čas tvůj se naplní,

sama to poznáš,

co je to vlastně ta láska pravá.

To je pramen křišťálové vody,

to je paprsek sluneční,

to je hvězda na nočním nebi,

to jsi ty sama.

Nebojte se přátelé,

nebojte se Pravdy.

O čem nyní píšeme,

o to má smysl a jaký !

Pochopení Nekonečna,

to by měl znát každý.

Potom teprv poznáte,

jak je život krásný.“

35.  Rozhovor.                                                                                    24. července 1994.

„Nejen tato země, čili stát, co vám nyní diktuje, je nyní takto napadena, ale nyní i vaše malá země, nejen těmito humanoidy, ale i lidmi, co vypadají přesně jako vy, ale ti se o vás snaží, aby jste žili mezi sebou takto (negativně, materiálně – pozn. zpracovatele), jako žijete nyní, aby naše učení bylo znehodnoceno. Tito lidé z Vesmíru tu právě dělají tyto výzkumy, ale ne pro dobro celého společenství, ale vybírají si vás k příští inkarnaci, abyste se přiřadili k této společnosti, co nyní tu žije nejen u vás na této Zemi, ale i ve Vesmíru samém je to uzákoněno, že dobro patří k dobru a zlo ke zlu. A tito lidé, co v nynější době tu nyní sem létají, tak se snaží nejen v té zemi, co vám nyní diktuje, ale i zde se to tu pohybuje, čili přelétává, ale vy, co jste takto napojeni na naše mimozemské stanice, se může i stát, že o vás se pokoušejí naši nepřátelé, aby vás přetáhli na jejich stranu, a vy se obrátili ke Světlu, čili našemu Stvořiteli zády, a usilovali o zisk, což se v nynější době často stalo. I když potřebuješ prostředky k živobytí, tak se neodvažujte na tomto zbohatnout, nebo potom bude s vámi zle.

Vedoucí biologicko-lékařského centra výzkumného Jamara.“

Tak je to třeba, milý příteli to brát, jak mě to dali najevo mí přátelé z Vesmíru. Jenom mít to, co potřebuji, ale ne co chtít, jako to dělají ostatní, na to já Stvořitele našeho příliš miluji, a proto se takto to snažím dát, ať lidé se přidají k mým přátelům, a ostatní literatura, co se týče těchto bytostí z tmavých dimenzí bytí, byla vyhozena, opakuji vyhozena, a toto varování rozdáno mezi lidi. Vše co se týče násilí - vyhozeno.

S pozdravem   Miloslava Drsková.

36.  Já čítala dříve často časopis Magazín 2000,  a co mi  na moje otázky  odpověděl  můj

      přítel a první duchovní učitel.

„Jak jsem již uvedl, přicházíme sem z různých končin Vesmíru, a takto tu pracují určité skupiny našich lidí, a tak vidíš sama, že jsem ti nelhal. Ale má to jeden háček, s těmi únosy. To tam máš také. Že se tam plete vojenská technika. A to je ta spekulace, a to jistě souhlasíš se mnou, že toto nesmíme vám dát vědět. Jenom se stane, že tu ztroskotají naše lodě, a potom se to dostane do rukou, ano to se stalo, ale nikdo to z vašich lidí to dohromady nedá, o to se dovedeme postarat, aby nebylo nebezpečí větší, nežli je. Aspoň z téhle strany nebezpečí nehrozí. To je hlídáno, a proto nyní čteš, že se jim to nevede. Člověk bez víry nemá co dělat ve Vesmíru, a když se tu octne, tak za čas  je zahnán nebo zničen. Takový  je zákon  kosmu  vůbec.

A tak to ber. Dobro vždy zvítězilo a vítězí zas. I když máš první tvrdá léta, a když jsi hodná, a vše takto poznáš a jednáš podle toho, tak není schopen ti nikdo ublížit, ale musí ten člověk zůstat v davu, a musí být tiše, musí si jít touto cestou jakou si vytýčí sám, a nedbá na jiné, jestli to není dobré. Vše, co pošlou lidi do Vesmíru, se hlídá a bude, ale začali by lidé jednat jinak, tak zasáhnem, a to přísně. Jak jsem uvedl, jste pěkní lidé, a proto mnoho bratrů i sester z vesmíru má zájem vaši existenci uchovat jakýmkoliv způsobem. Tebe mám já a někteří naši přátelé mají ostatní. Jenom ten, kdo má rád vojny, toho si nikdo nevšimne, a jestli někdo, tak pošle jen vzkaz a dost.

Jinak tito lidé jsou sledováni, aby nepustili do Vesmíru, co tam nepatří. Na Zemi ať si dělají co chtějí, když jim to lidi dovolí, ale tu jsme my. Vesmír má být využit pro mírové účely a ne pro toto. To je naše úloha to tu hlídat. My víme, že plno pomatenců píše jen o nějakých válkách mezi galaxiemi. Tyto nesmysly my lidem nepředáváme. Tohle předali ti, co se tu motají také s loděmi, a jejichž popis máte v knize TAJEMNÝ ŽIVOT (SECRET LIVE, Jacobs - pozn. zpracovatele). To jsou oni, a vy je strkáte do filmů. Ale existují i knihy vydané mírumilovnými lidmi, a je to ta kniha, co máte i vy zde (UFO: A PŘECE LÉTAJÍ ..., Hesemann, nakl. Etna). Co my pošlem lidem, to má jen ten účel pro skutečný mír. A těch je hodně málo. Ale těch nesmyslů, co nyní vychází, je prostě z té země, kde znají lidi jen sebe (USA - pozn. zpracovatele). Na to upozorňuji především vás přátele z této malé země. Od tohoto společenství lidí tvrdých sami k sobě, a vy si je berete za vzor. Jen bohatství, to tam zná, ale těch nemocí a všeho kolem, co tam je, nevidíte. Ano, člověk má být na jedné straně také tvrdý, ale jen v této kázni, a to téhle. Má si říct toto. Já si nesmím dovolit nic než můžu, a aby to neublížilo tomu druhému, toto je ta kázeň k sobě, a ne se hnát svým pudem hlava nehlava. Potom si u druhých vydobyde tohle, že druzí ho nenávidí, a tím si naplní svůj osud sám. Toto je ten pravý zákon skutků, a potom přijde odplata, někdy za mnoho let, ale pak se náramně diví odkud. Ale neuvědomí si, že na tom trestu si pracoval sám celá léta. Ano, nejdříve bude poctěn, bude mít vše, přátele, ale čas bude pracovat pomalu ale jistě proti němu, což už se děje. Potom buď je zabit druhými lidmi, nebo přijde tato pohroma v době nemoci. Toto je to správné učení Ducha. To je ten zákon Stvoření, a ten je třeba studovat tak, jak jsme to předali lidem my. Žít takto, a ne se dát vláčet co kdo řekne nebo poručí, ale sám si udělat v sobě tu pravou kázeň jak jsem uvedl.

                                                                                                                           Ptaah.“

37.  Proč je zločinnost na tomto světě.

       Poučení.

„To se nediv tomu, že se to děje. My víme, že je to doma učí a mají to zeshora. Víš co je tam machinací, to ti rád vysvětlím. Toto je to nebezpečí. Když se zrodí v takové rodině dítě, co má vše a žije, tak potom nic jiného nezná, než toto. Rodiče sami, když nedělají, jen píšou papíry, těm není radno věřit. Jejich syn nebo dcera, vše se jim promine, oni potom žijí s plným uvědoměním, že můžou vše, potom to řeknou druhým a toto se šíří jako nějaká nemoc. Potom se nediv, že máte tohle, každý dělá co může, aby měl, a bez práce. Ale takto to nejde a tys to pochopila, takoví lidé musí pryč, protože pracovat se musí také na Zemi, nejen v papírech mít nos. Potom nebude nic, s tím počítej, a proto se děje a bude dít toto, co nyní je. Ty se tomu nedivíš a my také ne. Stvořitel také pracuje,  tvoří stále, a by byla ostuda, my jdeme  podle  něj, a to je práce a slušný život. Příroda také pracuje a odpočívá, a tak to má být.

                                                                                                                           Ptaah.“

38.  Vedoucí pracovník.

„Člověk na vedoucím místě se má starat hlavně o druhé než o sebe. Takto musí myslet správný člověk a dát víc druhému, než chtít sám. Nedodržuje-li člověk toto, tak si může dát titul jaký chce, a je mu houby platné. Lidi ho nebudou nikdy chtít, a potom až nadejde jeho čas, tak sám pozná, jak chyboval, a musí začít znovu.

                                                             Ptaah.“

39.  Proč jsou v mořích lidožravé ryby a žraloci ?

„Ty se ptáš na toto téma. Ano, je tomu tak, tyto velké ryby jsou určené k tomu, aby se postaraly o to, co tam nepatří a co v mořích zahyne. A když člověk takto zasáhne a bere i to, co nepotřebuje, tak oni také svým jsou způsobem rozumní, a potom se to mezi sebou tam domluví svým způsobem, a takto potom trestají člověka, že se časem vyvine tento druh určený k tomuto trestu. Až lidé budou rozumní k přírodě, tak by na ně nikdo nikdy nesáhl, ale takto ano.

                                                                                                                           Ptaah.“

40.  Tunguzský meteorit.

„Víš co to bylo ?  Ne, to bylo právě vesmírné těleso neznámého původu, ono se to roztrhlo nad tou tajgou tam. Ale bylo to umělé těleso, ne co si mysleli vaši, pamatuješ na ty vaše bomby, myslím tím atomová, a přišlo to z Vesmíru, ale to si nech pro sebe drahá, mám radost , že právě ty se ptáš po těch záhadách, a toto je také. Jak jsem uvedl, motají se tu všelijací, a toto se stane také, že vesmírná loď se roztrhne takto, a není z ní nic. Kometa to nebyla, ale stalo se to takto. Když má vesmírná loď nehodu, víš co je to za materiál, tak poškodí se zařízení, a víš z čeho to je, máš to v naší knize také, tak to potom shoří ve vzduchu. Stačí špatně také zapnout silové pole a máš to. Proto tam nebyly nalezeny ani úlomky. Může se to stát i u nás, ale i ti darebové to mají, a většinou se to stane jim. Pamatuj na to, takto je také trestá Stvořitel, za ty jejich kousky, co dělají. Jako vaše, to také že většinou máte bouračku, a toto se stane zase jinak. Ano, lidi vidí různá světla, a zrovna se tu někdo motal, měl nehodu, a jak jsem popsal a to víš z naší knihy, a jsi chytrá dost, že také máme nehody, ano je třeba i obětí při tomto výzkumu. Počítáme se vším. Jsi velice hodná, myslíš na nás, a já na tebe. Ty opravdu máš lásku ke všemu i k nám. Jsi v tomhle vyjímečná, a umíš litovat vše, tak jsi citlivá a jemná v duši. Já nevím co mám si myslet. Místo toho co dělají ostatní ženy na Zemi, ty stále luštíš všelijaké záhady, a to se mi u tebe moc líbí. Ale toto pravda. Také může být taková nehoda, když tam byla radioaktivita, a tehdy jel ten expres. Stalo se to ještě, když jsi tu nebyla, ale jinde. A hned, jak jsi dostala rozum, tak toto tě zajímalo viď ? Nebe, hvězdy, ano vím, a obdivovala jsi vaše lidi, kdo letěl, to bylo něco pro tebe.

                                                                                                                           Ptaah.“

V tomto rozhovoru šlo i o mě, ale posílám to proto, jak velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah si cení člověka, hlavně ženy, což se mi stalo poprvé, kdo takto se mnou hovořil, no nejdřív byl Háting, ten v básních, no prostě je to ukázka, že já jak si cením mých přátel z Vesmíru, a jsou toho hodni, aby je lidi brali na vědomí, a jak má muž se ženou vlastně rozmlouvat, tak to posílám takto, vedeme stále rozhovory i nyní. A všichni se tak vyjadřují, a takto se musí naučit naši lidé takto spolu hovořit.

41.  Vyznání.

„Ani nám to nedovolí,

setkati se s těmi,

co touží jen po moci a bohatství.

Jen ti co žijí jako ty,

jen s těmi se setkáme.

Lidé, kteří nic nemají,

ani štěstí nehledají,

a jen tak prostě žijí.

                           Háting.“

42.  Mým přátelům z Vesmíru.

Vy moji milí tuláci po hvězdách,

takto zní jedna kazeta.

Proto vybírám tato slova

z ní pro vás,

však jste takoví tuláci po hvězdách.

Takoví jako my na naší Zemi,

co se jen rádi toulávají.

Co vůbec nic nemají,

jen to srdce plné lásky.

      Odpověď

„My jsme ti tuláci po hvězdách,

to správně uhodla.

Ale my přinášíme to pravé poselství,

abyste všichni tak žili jako lidi.

Lidi, kteří nic nemají,

Protože všechno patří všem.

Jen to srdce plné lásky,

to je to největší bohatství.

        Přátelé z Vesmíru.“

43.  Poučení o Vesmíru.                                                                            Prosinec 1994.

„Když jsem se učil o Vesmíru, tak nám říkávali toto. Vesmír nevznikal sám od sebe, ale to dal Stvořitel takový zákon, že každé vesmírné těleso se samo sice utvoří, ale vzniká samotnou láskou Stvořitele našeho, ten to po dlouhá léta, my to nepočítáme tak jako vy, ale my používáme něco jiného, a tak ti to  vysvětluji jinak. Po dlouhém období vzniku Vesmíru se to vše shlukuje pod vedením vesmírné živé síly a tato síla to vše tvoří, a potom zase po dlouhém období zaniká, ale na tom samém místě se hned buduje vzápětí vše nové, a to vše dělá Stvořitel. A my jen v pokoře před ním žijeme, když vidíme tu nádheru kolem. My to vše vidíme jinak než vy. V cestování čase, to jest, že vše vidíš stále zářící, stále trvalý tento Vesmír náš, nejdražší domov. A tak to nyní budeš vidět ho i ty. Věčně krásný, nestárnoucí, plný života na různých planetách, někde zanikne, ale zase se vzápětí objeví jinde ještě krásnější, a to je to  tajemství. Je to nekonečno, a to nikdy nezanikne a nekončí. Stvořitel je věčný a takto jsme věční i my. Jenom láska musí vše vést, jinak nic. A proto život sám nikdy nezačíná a nekončí, jen pokračuje v různých formách života dál. Jak jeden skončíš, už začneš jiný, a tak to jde dál. Ale pamatuj, jen ten, kdo hledá Pravdu, tomu vše vyjasníme, ale jiný, kdo je líný, ten holt to vidí takto, jako ti vaši hvězdáři, a myslí si, že snědli všechen rozum, a Vesmír považují za mrtvou mechanickou hmotu, to si neuvědomují, že toto musí někdo sestrojit a řídit, a vesmír také se neudělal sám, ale Stvořitel to stvořil se vším všudy a řídí to.

                                                                                        Ptaah.“

44.  Další poučení o Vesmíru.

„Tak vidíš, tohle je také mýlka, že ve Vesmíru bude zima a tma, ale my víme tolik, že Vesmír se vstřebá do Absolutního Vědomí a zase to vše začne znova. Ale toto, co vám napsali a vás učí, je nesmysl prvního stupně. Já ti řeknu na to tolik. Vesmír zůstane stále zářící, věčný, je to Nekonečno samo jako je Stvořitel sám, to nikdy nezačne a nekončí, a stále bude ve Vesmíru pulzovat život. Neboť vše je živé, zrozené samotnou láskou našeho Stvořitele a tu lásku ty znáš. A tato láska nás stále povede k dalšímu životu tak, jak to máš v naší knize. Ale toto je čistě popsáno z mechanického hlediska, ale duch tomu chybí. A to se nyní musíte znovu naučit o tomto kosmickém vědomí, a kdo to pozná, tak poučí ostatní, jak to vlastně je.

                                                                                                                           Ptaah.“

45.  Lososi táhnou z moře do řeky, nakladou jikry, oplodní je a hned hynou. Proč?

Odpověď:

„To dal Stvořitel takový zákon, i rybička má své místo určené, a toto je také to. Až vyčerpají tuto svou sílu, přenáší se zase tato energie do potomstva, a když má ryba tolik života v sobě, tak vše dá těmto jikrám, a proto oni dál nežijí, ale předávají zase do toho cyklu života, to je ten přenos, oni to ví, a jak jikry se oplodní, tak jejich energie života jde do tohoto potomstva. To je tak zařízeno u všech Stvoření vůbec, a jenom člověk to ví, ale oni to dělají rádi, vědí, že nezaniknou, a tak podvědomě se to děje. Vede je sám Stvořitel, jenom člověk má svobodnou vůli, to víš. Kdo takto studuje toto duchovní učení, tak moc dobře ví, že je to stále se pokračující cyklus. Vše se rodí, zase zaniká, jen tu duše zůstává věčná, nemění se, a zase znova. To my víme, jenom ten, kdo se učí pilně, ví co se děje v přírodě, a vše se děje pod vedením Stvořitele, a my to se takto učili, a já ti mnohé vysvětlím.

                                                                    Ptaah.“

46.  Jak se máme chovat k druhým lidem.

„Vy místo vpřed jdete zase zpět. Místo abyste stavěli pěkné domky, u všech byly pěkné zahrádky, a to pro všechny, tak se staví hotové rezidence, neboli skoro paláce, a to jen pro někoho, a to je tak hlídané vším možným. Jak víš, já nemám nic, a jen vše, co potřebuji ke své spokojenosti, to mám, a víc bych toho nechtěl, co s tím bych dělal. Mě stačí ta moje vesmírná loď, kterou mám k výzkumům, a potom mě doma na naší planetě také čekají a tam mám jen to, co potřebuji, nic víc. Mě stačí ty moje milé a potom plno přátel, a ty máme všude, kam se podíváš. Kam bys vkročila, tam by tě vnímali s láskou a našla bys vše, co bys potřebovala abys žila, jinak nikdo nic nemá a nechce. My se máme tak rádi, že není třeba ani armády, nic takového, a když někoho něco postihne, tak ví, že není sám. Přijde v první řadě duchovní učitel a pak chodíme za tím člověkem ostatní, a tak se nestane to, co u vás. Jsi tu na Zemi doma a nejsi, a když je ti nejhůře, co udělají ostatní, to my dobře víme, nechají tě, a potom ten člověk musí trpět. Tohle my stavíme na první místo, nenechat člověka tak  samotného, však  jsme  lidé, a  jak  se  chováte vy.  Až je s ním  konec,  tak ho  litujete, ale  to  není  třeba.  My  víme,  že  je u Stvořitele našeho, a on mu určuje nový život, a zase se vrací k nám, nebo jde jinam, ale pamatuj, člověk neumírá, jenom přejde jinam. Tělo, to zanikne, ale duch náš, ten zůstává, a jak se budu zde chovat, tak budu zase žít. A proto my si vážíme toho našeho těla, co nám dal Stvořitel, a tohoto rozumu, co máme. Kdo toto pochopí, ten ví, co je to za dar, a ne se takto zahodit, jak to děláte u vás na Zemi. Vážit si sám sebe, a to tím, že se chovám jak se patří, hlavně k druhým lidem. Ne chtít vše, to není třeba, jen si vzít to, co potřebuji, a toto se musíte vy naučit. Toto je ta správná výchova duchovní, a ne si listovat v bibli a světit různé lidi, to je ostuda, že světíte, ale nechováte se podle toho vůbec. Člověka, hlavně tyto duchovní učitele my světíme takto, že dodržujeme tato jejich slova, a to je pro ně tou největší odměnou, než z nich udělat to, co děláte vy. U nás jsou to učitelé, nic víc. Tak jako máme učitele na techniku a jiné věci, tak toto je to samé.        Ptaah.“

47.  Tvrdí se mezi lidem o konci světa v roce 2000.

Odpověď:

„Ani toto tak není, jak se tvrdí. Ne konec, ale musí se také planeta Země očistit od těch, co ji ničí. Proto tu máte takové přeměny, a stále se něco děje. Tohle je právě to třídění, a ten, kdo se pilně učí znát sám sebe, ten ví Pravdu a nebojí se. Ostatní, kteří neposlechnou hlasy těch, co je varovali a varují i nyní, a poslouchají jen hloupé řeči, ti neobstojí. Není divu, v dnešní době toto jsme věděli, ale vidíme, že lidé trvají na svém, a poslouchají řeči těch, co jen chtějí pro sebe. A proto jsme tu my, a budeme, abychom pomohli těm, co si uchovali rozum, a snaží se i přes toto vše, co se tu prokazuje, žít jak se patří. V tomto správném žití je vaše záchrana, a že přijde zkáza, a to od nás, to jsou hloupé řeči. Jsme tu my, co máme rádi klid a pořádek, vy o nás víte, ale jsou tu i ti, co zde létají také, máte o nich psáno, ale to máte i na Zemi lidi dobré i zlé, a toto je také ve Vesmíru to samé, a tak je to třeba brát. Ale jsme lidé jako vy a nic jiného. Jenomže ti, co je máte většinou s těma většíma očima, to jsou ti darebové, a my jsme lidi jako vy.

                                                                                                                           Ptaah.“

„Opakuji, tuto literaturu, co mají lidé mezi sebou o humanoidech a ostatních lidech, co chtějí něco jiného nežli klid a mír, odstranit nejen co mají lidé doma, ale i z veřejných půjčoven  !!!!!  “    

48.  Duchovní svět.

Sedím, knihu v ruce,

ponořena v modlitbě.

Bože můj, říkám si tiše,

a myslím na ten svůj svět.

Svět bez násilí,

v něm jen plno lásky.

Jeden k druhému jsme milí,

Boha jen ve svých srdcích nosíme.

                                                   Miloslava Drsková.

49.  Od mých přátel z Vesmíru.

„Až zase bude čisté nebe,

tak vyjdi si večer ven.

Tebe my tě pozdravíme,

takovýmto způsobem.

Až zvedneš ruku

a zamáváš nám,

tak my ti zazáříme,

tobě na pozdrav.

           Přátelé z Vesmíru.“

50.  Sdělení.                                                                                              8. ledna 1995.

„Já ti chtěl ještě tohle sdělit. Ano, tam u vás ve vládě se něco děje, očekávejte veliké změny. To je ta skupina lidí, co je jim všeho málo, a ještě budou chtít víc. Nejde jim o žádnou stranu, ale jen o to, aby se měli dobře tak, jak žádný jiný. Toto vše převzali z těch vašich států, co takto žijí celá léta. Vy jste to zkusili jinak, něco jste měli dobře, ale v něčem jste chybovali, a to je tohle. Mysleli jste, že jste páni nad přírodou, že všemu poručíte, a proto nastala ta změna. Pamatuj že ten, kdo chce něčeho dosáhnout, musí žít tak, že si musí uvědomit, že nad člověkem samým je ještě někdo, kdo vše stvořil, a i člověk ze Země se tomuto problému musí věnovat, a proto se dělají ve světě tyto výzkumy. Vy jste v tomto směru zaostalí, to jsem poznal dobře, a tato schopnost co máš nyní, to se získává na základě, že jsi se podrobila tomuto zákonu, nic víc. Až se podrobí více lidí, ba všichni, tak bude změna k lepšímu. Každý člověk se už narodil s určitou schopností, ale většina lidí ji využila jen k tomu, aby jiné využili.

                                                                                               Ptaah.“

Dodatek k tomuto rozhovoru:

Ty výzkumy se týkaly těch lidí, co přežili klinickou smrt, a popisovali, no to mám i doma, zprávu o Stvořiteli, že viděli Světelnou bytost. Já viděla také Světlo to samé a to je to spojení se Stvořitelem samým, a to jsem získala tímto studiem, a potom začala takto tyto články s mými přáteli z Vesmíru.

51.  Zjevení.

I když mě to nikdo neučil,

přece jsem měla pocit,

že jsme někým řízeni.

Předkové naši žili a pracovali

ve jménu božím.

Nastala nová doba

jméno Boží nikdo nevzpomíná.

Nalezla jsem si knihu,

a začala žít podle jeho zákonů.

Stalo se to v únorovém období,

zjevilo se mi překrásné zjevení.

Bylo to světlo krásné,

a to proudilo ke mně.

Já jsem ten Bůh,

co nyní před sebou vidíš.

Ptám se toho věčného Světla,

jak je to s otázkou

smrti a života.

To krásné zjevení mi odpoví:

Ten, kdo věčně krade, ničí, zabíjí,

ten vejde do věčné Temnoty.

Ten, kdo se drží mých zákonů,

tomu dám ne jeden,

ale víc životů.

Bože, můj bože,

šeptám jen vděčně,

teď teprve vím,

jak mám svůj život vést.

                                 Miloslava Drsková.

52.  Rozhovor.                                                                                         19. srpna 1997.

Tady ti do tohoto sešitu připisuji tento rozhovor, a to proto, že nejen já, ale i ostatní lidé jsou sledováni, a ti, co se snaží žít jak se patří, jsou opatrováni i po stránce zdravotní. Proto jsem stále klidné a veselé mysli.

       Rozhovor.

„Ale může mnoho lidí se domnívat, že nemůžeme navázat styk s jinými, ale máme na to tvrdé podmínky. Nyní máme styk s tebou, zatím telepaticky. Ty nemáš žádné sobecké cíle, jenom jsi byla smutná, a když přišel ten váš přelom, a vy jste se zbavili tohoto pouta otroctví, víš jak to myslím, tak teprve jsi začala chtivě číst. Tobě šlo o knihy i jiného žánru, a u vás toho bylo málo. Také jsi měla kolikrát takové zvláštní pocity. Myslela jsi, co to je, chodila jsi jako v tranzu, byla jsi z toho vedle. Hodně jsi se toulala krajem nebo jezdila na kole, byla stále pryč, buď po ovoci, ale myšlenkami jsi byla úplně jinde. Naši lidé tě potají sledovali, a už tehdy se tu všichni shodovali, že ty určitě budeš jiná než ostatní, stále jsi si vybavovala něco přírodního, až potom přišla ta tvá velká chvíle, a naše také, že máme tebe.

                                                                 Ptaah.“

53.  Rozhovor na téma co se týče kostelů a jiných staveb, kde nikdo nebydlí.

       Poučení.

„Ani toto není třeba tak uctívat, neboť si vzpomeň, komu to patřilo, tyto stavby musí pryč, a nemohu pochopit, proč toto se udržuje. Je to sice hezké, ale uplyne doba, změní se kontinenty, a to očekávejte, a vše půjde pryč. My stavíme pro lidi, a ne, aby toto zabíralo místo žijícím lidem. Přijde katastrofa, a srovná to se zemí jako Atlantis, a to je v moři. Ale Země se zase bude v brzké době měnit, očistí se od toho bahna bytí a bude dobře. Nastoupí jiná generace, taková, jaká má být, a proto ty velké katastrofy. Všichni mírumilovní lidé, všichni bratři z Vesmíru to ví, a víš to i ty. Tak nač toto je. Ano, postavit domek, a vše co přísluší, průmysl, co slouží jen lidem, a vy se taháte o to, co nahlodal zub času, tak to vidím já. Jen přírodu je třeba si cenit, ta zůstává pěkná, živá, stálá, tu je třeba milovat, a ne tyto stavby. Oblohu, hvězdy, Slunce, to vše miluj, ale ne toto. To je třeba ctít, toto vše živé.

                                                 Ptaah.“

54.  Poučení.

„Tak to ti také rád podám vysvětlení, ono je to tak v přírodě zařízeno, a to si pamatuj. Stvořitel také toto uzákonil, hlavně u této dravé zvěře, ať ptáků nebo savců. Protože tato zvířata jsou určena k rovnováze přírody, to jest, že se živí lovem této zvěře, netřeba litovat. Ale také tam u tohoto případu jsou tvrdé podmínky. Jak zjistí rodiče těchto mláďat, že se můžou postarat o sebe, tak je opustí, to je uzákoněno. A ony se musí postarat samy o sebe, to jest že se začnou hned živit lovem. A to je u všech tvorů tak. Není třeba litovat. A potom si uvědom, není lepší že se to stalo u tebe. Musela ses starat o sebe, a tak to neslo zase tuhle dobrou stránku věci. Člověk z vaší společnosti má jít touto cestou útrap aby pochopil, co má dělat. Ale dáš-li dětem vše, tak děláš chybu. A to je zde nebezpečné. A právě že ti ostatní chtějí vše pro děti, tak máte toto. Vzpomeň si na sebe, jaks začínala a tím se řiď. Když máš ráda práci, tak vždy se uživíš, a ještě pomůžeš, ale jenom takto ne jednotlivci, to ne. To je také zákon našeho Stvořitele, je neúprostný, zvláště u člověka. Ale když sama pochopíš, zahrne tě neskonalou láskou, a tu tak pociťuješ. A to jsme my z vyšších dimenzí bytí. A proto se o tebe staráme, žes sama našla cestu k nám. My mohli tě nenápadně vést, ale rozhodnutí je na tobě a bude stále. Toto je správné jednání člověka a žádné jiné neznáme.

                                                              Ptaah.“

         Dodatek

Takto mě poučoval můj první duchovní učitel a také přítel Ptaah. Nesmírně jsem si ho vážila a vážím stále, a proto vám všem, kdo to bude čísti předkládám, a těmito radami jeho i jiných přátel z Vesmíru se stále řídím.        Miloslava.

55.  Doteky lásky.

Mně bylo tak dnes v noci dobře přátelé,

stále jsem měla tak krásný pocit,

jako by mě stále někdo hladil,

a to po celém těle.

          Odpověď

„To jsme byli my, ty naše drahá,

za to že tak vše máš ráda.

Ty místo toho láteření,

radši bereš knihy do ruky.

Nedáváš ten špatný příklad jak jiné,

ty snažíš se zabývat něčím jiným.

Něčím jiným než ostatní lidé,

proto ti posíláme naše vibrace.

To jsou vibrace věčné lásky,

to proto, aby jsi zůstala navždy s námi.

S námi s tímto myšlením,

podle tohoto zákona Stvoření.

Přátelé z Vesmíru.“

56.  Jejich názor na naše představitele.                                                          Leden 1995.

„Vaše vlády usilují jen o to, aby vás jen vydírali, protože v nich jsou lidé, kteří myslí jen na sebe a své drahé. Kdo takto okázale vystupuje a nechává se takto ukazovat všude, to nejsou dobří lidé. Lidé pracující pod zákonem Stvoření, ti jsou skromní a všechny schopnosti předávají jiným, a to bez nároků na odměnu, ti dobře vědí, proč to dělají. Ale kdo sedí na vedoucím místě, ten má jednat takto, má brát jen to, co potřebuje k životu jako ti ostatní, má pracovat jako jiní, a ne brát tolik, co sám nespotřebuje. Toto je opravdu hrubé porušení a nechtěl bych být na jejich místě. Ne se stále vymlouvat, to víme a slyšíme na všech stranách, ale místo těch řečí, co se nadělají, pomoc ubohým lidem, hlavně mladým rodinám, no prostě všem. Jestli si někdo myslí, že to nikdo nevidí, to se moc mýlí. Je nás tu dost ve Vesmíru a stále jste pozorováni námi. Jsme lidé jako vy, ale jsme si vědomi, že máme žít jako lidi a ne tak, jak žijete vy. Potom se nedivte, že se stane to nebo ono. Na vině jsou lidé z této planety Země, že se takto chováte. Místo pomoci druhému hromadíte pro sebe. Místo pomoci hlavně dětem necháte školy napospas, a co učíte děti, jen technice, penězům a jinak skoro nic. O správném způsobu života neví nic.

A přece vám říkám, žádné strany, ale lidi se musí dát dohromady, a žít jako lidi tak, jak vás to učíme my. Ale to pravé učení jste zase využili jinak. A jen se hádáte a nyní to máte. Zemětřesení, nestálost počasí, záplavy, hromadná neštěstí, to je odpověď této planety Země na chování lidí tu. To je to hrubé porušení Řádu Vesmíru, když takto se chováte. Máte také knihy, tak se vzdělávejte, ne se hádat mezi sebou o to, co my považujeme za zbytečné. Ano, učení o skutečném Duchu máte i vy už v knihovnách, tak se to prosím vás učte, nechcete-li to mít ještě horší. Jen vzorné chování k přírodě samé, vážit si jí, to je ta nejcennější věc vůbec. Vždyť to tu tak vypadá, což to nevidíte ?  Ne volit člověka, ale Stvořitele volte, a to ne v kostelích, ale úctou k životu, mít se mezi sebou rádi, pomáhat si, a nejen to, ale i přírodě dát všechny síly do toho, aby nebyla ničena, a ona stále je. Pole máte neobdělaná a proč ?  Protože máte všude plno lidí co jen sedí a píšou nesmyslné příkazy, hádá se to, a proč o to, co má patřit skutečně jen Stvořiteli, a my i vy jsme přece Jeho děti. A proto se tak chovejte. Náš zákon nám zatím nedovolí vám pomoci než radou, až budete všichni jednotni, až budete mít odvahu říct těm, co to nyní vedou, že dáváte slovo jen tomu, co to tu stvořil, tak můžeme dělat víc. Ale musíte to říct všichni lidé na Zemi a přistoupit na tyto zákony Stvoření, učit se je, žít, zdůrazňuji žít, a to takto, jak to zde uvádíme, tak teprve budete šťastní, jinak ne.

                                                                                    Ptaah.“

57.  Jejich názor na naše zdravotnictví.

       Poučení.

„I po této stránce moc chybujete. Nejlepší péči mají vaši představitelé, a ten člověk, co skutečně pracuje je na tom nejhůř. Právě člověk, který dostal tuto schopnost od Stvořitele, ten má právě nejvíce dbát o zdraví toho druhého. Ale mezi takovými lidmi této profese se vyskytli takoví jedinci, kteří koukají, jen aby z toho měli jen oni užitek. A to podle nás je to nejhorší. Jen za to, čemu říkáte peníze, by někteří tito lidé udělali vše. Ale to je to nejhorší provinění. My víme i o lidech ve světě, kteří sice také berou za to, to se nedá nic dělat, ale dokážou také si udržet víru a opravdu pomůžou, ano jsou i takoví u vás. Ale celá řada se těžce proviňuje, hlavně v této zemi, že se všichni ženou, jen aby honem měli vše za to. Ano, honí se technika ze světa, to ano, ale komu nyní v této zemi bude sloužit. Člověk i po těžkém zákroku obyčejně musí z vašeho zařízení ven, ale ten kdo na to má, ten má takovou péči, že se obyčejným lidem o tom ani nezdá. Naši lidé právě u nás na planetě, ti mají všichni právo na vzornou péči, každý jednotlivec je pečlivě opatrován a také porodnost je hlídaná. Proč ? Je lepší totiž mít míň dětí, než jich mít moc, jako to máte zde na Zemi. Na jedné straně chválíte třeba, kde se narodí matce více dětí najednou, a na druhé straně padají děti na různé nemoci a také jsou oblasti na vaší Zemi, kde je hlad, a kdo to vše dělá ?  Jen ti vaši představitelé, co jim tleskáte a dáváte si je do čela, a oni potom jen lidí využijí. Dokud toto vše bude takto, a neposlechnete opravdu hlas rozumu, nepředáte tuto pravou víru, tak nikdy nebude na této Zemi dobře. To si pamatujte tato slova.

                                                                                                                           Ptaah.“

58.  Jejich názor na prostituci a erotiku.

       Poučení.

„Člověk, hlavně žena, měla by o sebe především dbát, a to zde na Zemi je tak hrubým přečinem, že za prostředky, kterým říkáte peníze, dělají to nejhorší. Ale my je pozorujeme ve městech i na cestách, jak takové krásné mladé ženy se zahazují, a tímto se zneuctí, a jak. Toto je to nejhorší, co může civilizovaná společnost udělat, takto se zneuctít před více lidmi. Žena a hlavně matka má o sebe dbát, má si zachovat cudnost. Stvořitel náš jim všem dal  ten nejkrásnější úkol, a to je mateřství. Ale kolik žen, ba skoro všechny, jen některá se drží toho úkolu a pečuje o to, co má. Zde na Zemi, to je opravdu hrozné. Nemyslete si, že je nikdo nevidí, ale vidí, a to jsme my z Vesmíru. A co děti, ty takto učíte tímto příkladem, že máte plné noviny nesmyslů a vaše sdělovací prostředky jsou toho plné. Měli byste se stydět za toto chování vůbec. U nás vše, co tu děláte, je nejhorším přečinem, a proto pak tu máte plno nemocí, matky se diví, proč mají nemocné děti, a to proto, že porušujete tento řád, což jsem uvedl, a tak vám radím. Na prvním místě má být láska, úcta k životu samotnému, milovat jeden druhého a hlavně mít toto vědomí, stačí jen vědomí, že vše nám je půjčené od našeho Stvořitele, a pečovat o vše živé. Potom až byste to dělali podle těchto rad, co vám dáváme, tak by se vše pomalu urovnalo, sice dlouho by to trvalo, ale vaši potomci by nemuseli tolik zkusit jako nyní. Neboť nejvzácnějším darem je život sám, který nám byl dán, a my si vážíme tohoto života vůbec, a člověk, to je přece dokonalá bytost ve Stvoření vůbec, a tak to bereme, a proto máme takové schopnosti, což vy obdivujete. A proč ? Protože my ctíme tento zákon Stvoření a žijeme, pracujeme pro blaho celého našeho společenství lidí, a to nejen na naší planetě Erře, ale jiní, co sem přilétají tak jednají a chceme vám jen pomoci, to je náš úkol, co jsme si vytknuli, ale musíte k němu i vy přistoupit, a musíte tento zákon přijmout, jak jsem uvedl.

                                                                                                   Ptaah.“

59.  Jak vidí to naše zbrojení.

„Toto je vůbec to nejhorší, co vůbec existuje, a ještě se tím chlubíte. Ještě vám to nestačí, tato všechna neštěstí, a ještě se přidáváte, a dokonce jste hrdi na to společenství. Tomu říkám pokles civilizace, vůbec takto jednat. Proto nyní nás tu je víc než minulá léta, a stále musíme mít to vaše řádění tímto způsobem pod dohledem. Nejste tu sami ve Vesmíru, to si uvědomte konečně, že také jiné planety jsou obydleny, a to skutečně mírovými lidmi, a jestli něco máme, tak to máme jen skutečně k ochraně pořádku, nic víc. I darebáci se nám tu pletou, vy o nich víte, a ještě je dokonce máte na obrázcích v některých knihách. Oni se rádi ukážou, ale my skuteční lidé ne. Jen ojediněle při naší práci na výzkumu této Země se s námi lidé setkají, jinak ne. Ale vše je pravda. Jsme tu a budeme tu. Já mám úkol největší. Jsem velitelem vesmírné flotily z Plejád, ale mám jen to, co zde uvádím v tomto oznámení, a potom máte vydanou naši společnou knihu, která byla napsána ve Švýcarsku (UFO: A PŘECE LÉTAJÍ ..., Hesemann, nakl. Etna - pozn. zpracovatele). Tam máme našeho člověka, také věrného naší práci pro blaho celého společenství lidí této Země. Nyní máme i tady zde v této malé zemi české. Proto zde nás uvidíte nyní často, neboť jsme vás znali jako lidi mírumilovné, a nyní co se stalo. To nejhorší si vyberete, a potom budete na toto hrubě doplácet, nedostanete-li rozum. Ne zbraně do ruky, ale knihy o skutečném Duchu do ruky nejen vám, ale i vašim dětem patří. Ne myslet na to, co komu udělat, ale pomáhat si. Copak to je pomoc, když hned stavíte nové armády, to není žádná sláva, ale veliká ostuda pro lidi, kteří si říkají lidi. Lidi v pravém slova smyslu mají skutečně žít tak, jak jsem tu uvedl. A kdo vás to jen navádí, já sám to povím, jen ti, co sedí, nedělají nic, jen mají na práci rozkošný život, a nic jiného neznají. Já za toto společenství bych se hanbou propadl, a víc bych na oči vlastním lidem nepřišel, tak bych se za to styděl, za to co vy jste hrdi. U nás na našich planetách to není. Tam je skutečný klid a mír v pravém slova smyslu. Nevedeme řeči, ale učíme se a děláme, nic víc.

                                                       Ptaah.“

60.  Ještě rada mého prvního duchovního učitele.

„Jak už jsem uvedl, vše tak vám ještě dávám tyto rady. Musíte skutečně jednat, a toto vše co je tu napsáno dát urychleně mezi lidi. Musíte opravdu jednat a neposlouchat řeči. Ne demokracie, ale do otroctví nového jdete, což si to neuvědomujete ?  Protože si to jen srovnejte s dřívějškem, co měli celá léta jedni jenom tu dřinu na druhé. A není to dnes tomu tak ?  Ano je, přátelé milí z planety Země. Je tomu skutečně tak. Co máte za odměnu za svou práci ?  Skoro nic. Já vše vidím, jak plno lidí žije. Mladé rodiny v hádkách celé dny, na druhé straně se staví přepychové skoro paláce a zabírá se vše. A to jen pro ty, kteří prý mají na to nárok podle vašich zákonů. Co potom zbyde mnoha lidem, nic. Ne práce, ale přímo dřina. Od rána do večera se musí ten, kdo skutečně nic nemá, honit a potom, co za to má, nic. A stále je to stejné. Točíte se kolem dokola, jednou je nahoře ten člověk, podruhé jiný a stále trpíte. A to jen proto, že stále doufáte v člověka. Ale chcete-li žít jako lidi, tak to musíte jako my. Jenom dobrovolná kázeň, taková, co skutečně máme my, to jest nic nemáme nikdo navíc. Jídlo, bydlení, věci denní potřeby, tak teprve potom je to život. Žijeme šťastně v této kázni, neboť nechceme nikdy takto dopadnout. Potom se u nás rodí lidé, kteří jsou prospěšní celku. Až teprve toto je u nás, tak naše technika se vyvíjí tak, že potom létáme i takto do Vesmíru. Ale vy jste to vzali obráceně. Ano, výzkum do Vesmíru je také třeba, ale až potom, až když je pořádek na planetě samé. Takto nyní můžeme a potom létáme. Naše lodě jsou tak uzpůsobeny podobné diskům, ne takto, co jste pustili vy. Vše musí být tak uzpůsobené, aby nic neničilo, a potom hlavně při vší té práci a výzkumech se chováme tak, že to vše konáme s pokorou. Čím více je člověk pokorný, poslouchá sám sebe, tím více ví. Takto se má správně žít souladu se stvořením, a prosit Ho, Stvořitele našeho o rady, a vždy se našlo řešení. Toto učení jsme sem přivezli my už dávno před staletími, ale lidé ze Země ho zneuctili. I Ježíš Kristus byl jen jedním z učitelů tohoto učení a nic víc. I ostatní, co je znáte, a vy jste z nich udělali modly, a to je chyba. Proto vám toto vše vysvětluji já, že tomu tak je. Stvořitel není člověk, jak se všichni domnívali, ale je to světelná podstata života vůbec. Je to Světlo samé, které naplňuje celý Vesmír, a plno lidí Ho zná. A tento Duch Světla je skutečným Otcem nás všech. Z něho všichni vycházíme, a potom se k němu vracíme. To ví už řada lidí na Zemi. A on určuje další život nám všem podle našich skutků. To je ta maturita života, něco jako ve škole. Vyjdeš třídu a dostaneš vysvědčení, některé dobré, někdy špatné. A toto je maturita taková, že člověk v poslední chvíli, čemuž vy říkáte smrt, to je ten přechod do jiného života. Kdo se chová dobře, ten přejde třeba k nám, to jest do takového společenství lidí, kde se má dobře a proč. Protože si to zasloužil. Jiný, kdo je lajdákem, žít nechce tak, jak On nařídil, tak musí potom v příštím životě trpět. Toto je ta spravedlnost a ne to, co vás učí. Že přijde nějaký spasitel a spasí lidstvo, toto je takový nesmysl vymyšlený lidmi. To jen napsal kdysi nějaký chytrák a vy jste naletěli tak, jako jste naletěli nyní. Ať to nazýváte jak chcete, tak vám nepomůže nikdo z těchto lidí. Jen toto vám pomůže, co jsem vám předal, tato slova, přesvědčíte se sami. Jsou nyní na Zemi skupiny lidí, co se pilně učí, a potom mají vynikající  vlastnosti, třeba jako tato žena, že může přijímat moje myšlenky, které vysílám, a dělá to ne pro peníze, ale pro vás, lidi, ona po takovém životě touží celá léta, a proto sám Stvořitel náš jí to dal. Není to žádný zázrak, věřte mi, ale plno lidí toto využilo, a potom také byli trestáni takto oni. Dáváte se do rukou různým lidem, ale jen tichá modlitba a přání, upřímné přání o mír a pokoj této Země tak potěší našeho Stvořitele. A to denně toto tiché slovo, třeba v myšlence vyslané, stačí bohatě, a ne ty vaše modly, chrámy a podobně. Žít s pokorou, jak jsem uvedl, stačí a potom vám vše půjde samo.

                                                                                                                           Ptaah.“

61.  Rozhovor, část.

„Naše vibrace, co ti vysíláme, jsou právě i ozdravující, ale dáváme je jen lidem, co hledají a pochopí plnou Pravdu, to je právě člověk, co moc zkusil, nemá tu žádnou lásku, nic, a proto se tě ujímáme my, a to tak je a bude. Ostatní lidé podléhají buď davu, ale ti velcí jsou právě pod vlivem této Gizeh, nebo jiných bytostí, a ty dobře znáte. Ti se rádi ukážou, máte je i ve filmech, ale tys pochopila dobře, že poslouchat se musí všude. My si takto vedeme mladý lid, učíme je, a oni sice mají své, ale poslouchají, a tak to má být a bude. Za poslušnost se takto odměňuje. A to je. Kdo se oddá úplně Stvořiteli, a pomáhá ostatním lidem, dá vše do služeb celku, toho se ujímáme my, učíme ho, a pomáháme mu aspoň k takovému zdraví, jak je to jen možné, a také se to ten člověk dočká takové odměny, že se o tom jiným ani nezdá, ale musí ten člověk zůstat v davu, a stále takto celá léta pomáhat. Ostatní, kdo zneužije dar Ducha, co si rozvinul, to jest dá-li mu Stvořitel také možnost pomoci lidem, ale on se obrátí, a začne myslet na sebe, tak jak to udělali vaši představitelé, tak se pak nadějou takovéto odměny, že už jsou trestáni za života, to jest postihne je nemoc a potom odchod do temnoty znova a začíná život jako člověk, který je v té nejhorší společnosti lidí, ano tomu tak je a bude. To je ten pravý zákon Stvoření na Zemi a nyní je čas se tomuto zákonu učit, jinak bude tu zle s těmi, kdo to nepřijmou.

Za všechny výzkumníky ti to předává právě tvůj přítel z Vesmíru, výzkumník biolog-lékař

                                                                                                                    Jamahama.“

62.  Rozhovor.                                                                                                        1995.

„Ať se to vše poučí víš, ano, něco  přehnali,  ale hodně  je  tam pravda,  víš, tohle peklo  to  jest,

tohle válečné období, co se tu nyní tolik prokazuje, sem dovezli vaši předkové a něco je od tamtěch darebů, co sem stále také toho dost dali, víš, a tak to je. Ale málo lidí zde bylo vysazeno, něco z trestu, ano ale málo, a nebo to chtěli sami, víš, míti klid od přetechnizovaného světa, i to se stává, víš, ale potom toho litovali, ale nedalo se nic dělat, víš. A proto tyto staré kultury tu byly od nás nebo od jiných, víš. Někdo totiž měl tak rád přírodu, že dával přednost, že takto chtěl žít, víš, a tak to bylo a je tak, jako ty jedeš z města na letní byt, tak to takto je, to se také událo, víš, ale je to tak. Potom, jak se to promíchalo, tak ztratili spojení s Vesmírem, jen jim zůstalo v paměti, že tu byli bohové. A ono tomu tak bylo a je, a to vlastně říkali nám, víš, ale hlavně tu byli lidé z Malony, víš, a ti museli začít úplně znovu, víš, a to tam vyprávěli bratři z Vesmíru jiným, víš, a tak to tu je. A nyní drahá moje víš, je to takové, že zase jsou a budou tyto přeměny v lepší, a to jen pro toho, kdo věří v lepší budoucnost, a ty ji mít budeš.

                                                                                                                           Ptaah.“

Poznámka,

Z vesmírných stanic na tuto planetu Zemi sem stále slétají se svými vesmírnými loděmi lidé ušlechtilé tváře oblečeni v bílých kombinézách nebo pestrých nebo i béžových. Budou zde přistávat, a půjdou mezi naše lidi, a vše jim ukážou, a naši lidé budou bráni do jejich vesmírných lodí a budeme všichni cestovat společně nejen na jejich stanice, ale i na jiné planety se podívají. Mojí drazí z planety Země, přijměte toto jejich poselství nevýslovné lásky, klidu a míru, a hlavně toto poučení je třeba brát opravdu vážně.

Já je miluji, mé přátele z Vesmíru.

                                                  Miloslava.

63.  Rozhovor.                                                                                         Červenec 1995.

„Nyní ti já podám vysvětlení ohledně napadení lidí klíšťaty. A to je také, co se nyní děje. Tak jako všude na celém vašem světě, tak nyní postupuje vše v přírodě proti vám, lidem. A to jest takto. Když člověk hlavně z města vašeho se sebere a jde jen do přírody za potravou, ale jinak ji rád nemá, kdy hledá, že by ji obral o ty plody, které ona vydá ve svém zrání, tak ona postupuje takto. Proto mnoho lidí je napadeno tímto drobným zvířectvem a takto trestáno, že potom si do ní netroufne. Ale kdo ji má rád a dívá se na ni s láskou jako ty, ráda si poslechneš ptactvo na jaře, obdivuješ květy na stromech i všude na lukách, a líbí se ti v ní za každého počasí, tak tomu ona neublíží, ona takové lidi chrání, vidíš, ty si jdi kam chceš a jsi v ní doma, tak se ti celkem nic nestane, neboť to vše vede Stvořitel, a jen lidu, který opravdu nemá nic a je to jeho opravdu jediná potrava, tak dá, ale tento lid ji opravdu miluje, jiní ne. A proto se toto vše děje, ať to máš ve vašich mořích nebo na souši, všude nyní je to stejné. Zuří-li války mezi lidmi, následují tato sucha, záplavy a všechny možné katastrofy, a stejně lidé stále takto jednají, a proto ona půjde proti nim. Tohle my dobře víme a vidíš, jinak se tu pohybujeme bezpečně, nám nic neublíží, máme na to techniku a budeme tu. K tobě nás táhne ta tvá nesmírná láska, jinak my s lidmi nemluvíme, leda něco, a to podle toho, jak člověk myslí a jedná, a to je takto. Jsi-li myslí více už sama a lidi ti nic neříkají, neptáš se jich na nic, tak ti můžeme takto odpovídat my, neboť jsi tak už víc naše, a tato doba je právě příhodná, a víš proč, a podrobila jsi se úplně nám, protože chápeš, že žádný člověk na tomto světě tě už nepřesvědčí o tomto jejich zákonu, a plně chápeš, že není vyhnutí.

Výzkumník biolog-lékař   Jamahama.“

64.  Mému příteli z Vesmíru.

       Obraz.

Bylo to jednou v noci,

já měla jakési vidění.

Jakási hlava se vynoří,

a na mě se zahledí.

Byla to hlava muže,

mně při tom bylo blaze.

On se na mě podíval,

krásnýma očima.

Očima plnýma lásky,

to přiznám bez nadsázky.

Potom zmizel ten obraz,

já byla tolik smutná.

Kdo to byl, říkám si.“

      Odpověď.

„Byl jsem to já,

ty naše milá.

To já ti vsunul ten obraz.

Aby jsi poznala,

také jiného člověka.

Člověka z Vesmíru.

    Tvůj přítel z Vesmíru

                                       Ptaah.“

„Jak jsi viděla jednou v polospánku, tak jsem ti zasunul já ten obraz toho našeho člověka, a to právě mně předal tehdy Jamara, a já to, no tehdy jsem to dělával já, a nyní i ostatní, to takto nejen tobě, ale i jiní lidé nás takto budou vídati, ale jenom ti, co o toto sdělení usilují, abychom my vám zůstali v mysli, a kdo to takto nás přijme, tak nejdřív takto, a potom nás uvidí i osobně, a to podepisuji za všechny naše výzkumníky já sám Ptaah.“

Nejen takto v noci nebo k ránu, ale i když jsem bděla, tak jsem ledacos viděla, to se dá, když se člověk soustředí, tak se mu v mysli samé ukáže tak nádherný svět, a potom vše uvidí na vlastní oči tak, jako na vlastní oči vidím jejich stanice, co mi ukazují znamení, stále mi dávají bílými světly, potom ta cesta do Prahy, a to vše, víš, příteli milý, je pravda. Vše dáváš lidem, a proto stále vypisuji, je to staršího data, ale máte to poučení, a jak se bavíme mezi sebou, a takto se mají bavit lidi mezi sebou.

                                                                               Miloslava Drsková.

65.  Vyznání.                                                                                                Srpen 1995.

Jak já mám nyní krásné noci,

když mně stále někdo vypráví.

O takové krásné lásce,

o takové něze, a učí mě,

jak má člověk milovat.

V to už jsem nedoufala,

jenom o tomto aspoň snila.

Snila si tu svou pohádku

o tomto krásném svazku.

A vida, co se člověk obrátil k bohu,

a začal žít podle Jeho zákonů.

Tak nyní teprve poznávám

kde se nyní skrývá ta láska pravá.

   Odpověď.

„To já tě nyní učím,

a nejsem tu sám,

jsou tu i moji druzi.

My pocházíme z Vesmíru,

my žijeme podle tohoto zákona.

Podle zákona Stvoření,

a takto tu žijeme všichni.

Všichni, kdo ctíme tento zákon,

a nikdo nic nezmění na tom.

My žijeme této lásce,

A také jiným tu pomáháme.

Vy na této planetě Zemi,

jste žili dlouho v utrpení.

Nyní Nová doba nastává,

proto nás tu tolik létá.

Však ty víš, že není jediné žití,

že potom Stvořitel tě soudí.

Soudí podle tvých činů,

a potom tě čeká mnoho životů.

Tak, jak se střídá roční období,

tak se střídá i toto živobytí.

My to dobře víme,

a Stvořitele svého posloucháme.

                   Ptaah s přáteli z Vesmíru.“

66.  Rozhovor.

„Víš, to je právě ono, to co jsme předali lidem, víš, to má právě tuto hodnotu, a to tuhle, protože náš zákon to praví jasně, všechno se má právě takto získávat poctivou prací, ale je-li tato společnost, víš, tak to tu má, ale jakou za to se platí právě takto, a to máš v různých těch vašich sdělovacích prostředcích, a to je právě tento dluh, co tento člověk musí zaplatit, a to takto. Buď dáš práci celku, snažíš se o to tak, potom v příštím životě, ba už nyní ten člověk vstoupí mezi nás, kdo takto porozumí, věří nám, a poctivě se snaží, to je ta nejvyšší odměna, co nyní člověk platí. Potom žiješ-li slušně, ale staráš se o rodinu, máte se mezi sebou takto rádi, tak zase žije člověk tento život. Ale chceš-li pro sebe, a okrádáš-li pro své milé všechny ostatní, tak zato jsou ty nejvyšší tresty, co potom uvalí Stvořitel na člověka, a to v podobě takového utrpení, že je stále pronásledován druhými lidmi, a to jenom pro tuto jeho chtivost, víš, a tohle je zákon Stvoření.“

67.  Poučení.

„Vy jste to spojení muže a ženy zde na této planetě Zemi tak zneuctili, a to tímto způsobem, že se vydávají tyto tisky, ale to je takové zneuctění, a ty se tomu budeš nyní pečlivě vyhýbat. A tohle, co tu máš napsáno, to je ta pravá láska, kterou my vyjadřujeme k milovaným bytostem, i z jiné planety Země, což je nyní vaše. Ale tuto lásku ber jako opravdové vyznání, neboť to vyznání je a bude. A takto se správně vyjadřuje vztah mezi mužem a ženou, to ber i jako úkol od Stvořitele, neboť k tomuto duchovnímu spojení došlo, a ty to vše zapisuješ pro lidi, aby pochopili tento krásný vztah, a vrátili ho tam, kam patří, do soukromí, kde jsou jen oni dva, a nebo i takto jak to mají například Plejáďané, ale oni se tam mají opravdu rádi, a věnují čas tomuto duchovnímu vývoji, a tak se to děje na všech těchto planetách, co spravuje tato řada odborníků, a tak se tohle nestane, a stane-li se, jednáme s těmito lidmi takto, ale tak šetrně, že nejsou tak zasaženi, ale musí se zase naučit chovat se, jak se patří, to je vůle nás všech lidí, co žijí a pracují pod vedením samotného Stvořitele, a to je především zachovat tento základ i po této sexuální stránce. Žena se nesmí takto nikde odhalit, to je u nás velikým přečinem, a potom jenom použití těchto slušných slov, ano Milenko moje, takto tu žijeme. A proto to bylo zdůrazněno ve všech duchovních vědách, tohle ale vy jste začali zakládat řády a podobné nesmysly, to přece je taková chyba. Prostě vaše země žila přirozeným životem, a to stačilo, jenom jste si potřebovali něco doplnit, a bylo to, ale tohle co tu máte nyní, to jste zase přehnali, a nyní to tu máte. Všude se musí zachovávat čistota, u nás to vše dělají stroje, to ano, ale u vás se dbá jenom někde, ale ti, co nemají kde bydlet, to je i jinde ve světě, tak to dopadne takto, a proto jsou tyto nemoci, ale vinen je člověk sám, neboť se tu na této planetě Zemi zapomnělo na to hlavní, že musí býti zachována čistota celé planety.

Vedoucí biologicko-lékařského centra výzkumného

                                                                         Jamara.“

68.  Rozhovor.

„Víš, my jsme tu dříve také létali, a pozorovali vás, ale že jste žili jinak klidně, tak jsme to považovali za zbytečné, jenom sem a tam něco bylo, ale lidi byli dost ustrašeni a zaostalí, a kdo s tím dříve přišel, tak se jim smáli, sice v těch letech, co pamatuješ ty, se o tomto dost mluvilo, ale pak to zamítli, a tak jsme se soustředili právě na tyto země, kde se to dost stále řezalo, ale vy ne. A také vycházely u vás jiné knihy, a to těchto spisovatelů z toho bývalého Sovětského svazu. Ten to vedl chvíli nejlépe, ale potom zasáhly tyto mocnosti, a to bylo moc zlé. My tam také posílali impulsy lidem, a to ty znáš jaké. A potom, víš, tento lid těchto východních států byl lepší, ale zase jste to přehnali jinak, a proto to vše padlo, víš, ale nyní právě ta znamení děláme všude, víš. Neboť právě nastává tak zlá doba, a to právě z tohoto hrozného zotročení lidstva, a to všude toho zlého co je všude, to právě táhne k vám z té země, co vám nyní diktuje, víš, a odtamtud se také stáhly i tyto bytosti, co se tam dost pohybovaly, neboť u vás neměly co dělat, ale nyní ano. A to je to hrozné vaše náboženství, což jsme uvedli, že to nemá ve Vesmíru obdoby, a proto máš tento úkol, říci lidem, víš, že právě naše objevení tu souvisí s tímto duchovním učením, víš ?

                                                                                                                           Ptaah.“

69.   Mí přátelé.

Kolikrát v čas večerní,

sednu si venku, přemýšlím.

To se snažím soustředit,

skutečné přátele pozdravit.

A nyní mými přáteli,

jsou ti co tu stále létají.

V létajících talířích,

a lidé se jen tomu smějí.

Já vím, že tyto bytosti,

jsou lidmi jako my.

Lidé s lepším rozumem,

létají zde jen za výzkumem.

Létají aby se zde poučili,

jak by se jim vedlo,

kdyby takto žili.

Kdyby se chovali jako my,

tak by takto do Vesmíru nemohli.

Ale že se řídí zákonem Božím,

nyní je jejich celý Vesmír.

Kdybychom přijali zákon boží,

potom teprve by nám vše ukázali.

Ale že myslíme jen na sebe,

nevíme co to je skutečné nebe.

Nevíme, co je všude krásy,

když stále na Zemi se válčí.

Nevíme, co je skutečný Vesmír,

když naše jediná touha je po moci a bohatství.

70.  Pozdrav z Vesmíru.

Je zase ráno,

ale já už nespím.

Protože slyším ten známý hlas,

je to hlas mých přátel,

těch pravých z Vesmíru.

Letěli blízko nás,

a posílají mi pozdrav.

Ten pozdrav je plný lásky,

od mých přátel z Vesmíru.

Neboj se sestro naše,

bude na Zemi dobře zas.

„Toto je přechodné období,

to aby lidé pochopili,

koho to mají uctívat.

Komu to mají pomáhat ?

Ne těm velkým ku moci,

ale své Zemi mají pomoci.

Aby byla zase tak pěkná,

jako se stvořila.

Aby místo zbraní,

stavěly se domy.

Aby místo nenávisti,

jste se měli rádi.

Potom bychom vás

vzali do svých lodí.

Letěli byste s námi Vesmírem,

Viděli, co je krásy v něm.

Viděli vše, co my,

toto je naše poselství.

                      Přátelé z Vesmíru.“

71.  Rozhovor.                                                                                   26. listopadu 1996.

„Víš, je nás tu více, ale pamatuj na jedno, a to ti chci sdělit já, velitel Vesmírné flotily z Plejád, že se nikdy nespokojujeme a nespokojíme s člověkem, který takto myslí, že když má bohatství, a vystaví nějakou rampu, měla jsi to v knize těch vašich záhad, ani ostatní bratři z vesmírného prostoru takové lidi nebudou znát, ne že bychom je neměli rádi, to ano, ale musejí vše dáti do služeb lidí, a ne si myslet, že oni tu budou první, že se s nimi setkáme, ale setkáme-li se s lidmi, musejí se snažiti pro ostatní lidi takto pracovati, aby i ostatní měli vše, a ne jenom někdo, v mnoha sděleních to všichni takto dostali, jistě, stalo se to i takto, že naši bratři měli nehodu. Ale ti lidé si to potom takto vybrali, neboť bratři si je tam přáli dostati, a to chceme my všichni, ale stále se tito lidé snažili o to, aby tato práce, čili sdělení, dostali i jiní lidé. Ano ty naše milá, i my mladí lidé, bratři i sestry z naší Veliké vesmírné flotily, ti velice děkujeme za to milé pobavení, tím myslím nejen tu zábavnou četbu, ale i tu muziku, co si tam pouštíš, ty jistě nás slýcháváš, našeho velitele, jeho melodický hlas, to ano, i naše hlasy znáš, je tímto pravým zvukem, to jest jak si to tam pouštíš, tu muziku, čili nám něco vyprávíš, tak se to dá přebrati, víš, jak máte vy nejmodernější televizní přijímače, tak my takto máme takové zařízení, ale tak dokonale zkonstruované, že to zaměříme naším speciálně k tomu vyrobeným vysílačem, a vše si takto přebereme, každá zcivilizovaná bytost ve vesmírném prostoru to nosí u sebe, jenom vy lidé z této planety Země nám chybíte do tohoto počtu, protože sice technika někde jde kupředu, ale co lidi ! To vám nevadí.

                                            To ti předávám já Aštar.“

„Všichni jsme se shromáždili na jedné naší společné stanici na Ptaahově flotile, a potom tady je shromážděna skupina s naším velitelem naší veliké Vesmírné flotily ze stanice Schare, to ti jde, a také když jsme na našich vesmírných lodích po dvou většinou, anebo i telemetrický talíř se pošle, on vše zaznamenává, ale to většinou jde z Ptaahovy flotily.

Já radši se snažím, nejen já, ale i mí lidé osobně v našich vesmírných lodích, kde máme vše zabudované, takové přístroje, to jsi sice ty na vlastní oči neviděla, ale tyto přístroje jsou tak jemné, že zachytí každou lidskou myšlenku, a nyní naši lidé zde jak budou a prováděli různá tato měření, tak jsme shledali, kolik lidí podlehlo tomuto zlu, ale také jsou místa, kde se lidé pilně učí, ale ten mazec, co nastane, ale je vás opravdu škoda, a tak se aspoň snaž to lidem podat, že tu jsme a budeme. Máte tu své přátele, a bratry, kteří nad vámi, kdo se chcete učit, a vrátíte se ke svému Stvořiteli zpátky, tak vám stále budeme státi při boku, a budeme vám pomáhat, abyste  se mohli dostat k nám, totiž kdo zná tento zákon inkarnace, tak tohle jsou tyto nebeské světy, to ano, a to jsme právě my, lidé z těchto nejvyšších dimenzí bytí, ať to je tato flotila toho velitele z těch Plejád, anebo naše veliká flotila, a ta už je též popsaná, čekáme na vás bratři a sestry z této Země, abyste v rozhodující hodině byli naloženi. Ale jenom ti, kteří se takto naučí, spojí se se svým Stvořitelem v sobě, a potom bude tato společnost v rozhodující chvíli naložena na tyto veliké vesmírné lodě  a odnesena z této dosti zamořené planety, ano to je ji třeba očistiti, v tom se mí bratři i sestry z Vesmírného prostoru nemýlí, ale tak jako se odděluje zrno od plev, ano, tak to nazvali, tak je třeba i tato lidská společnost, aby byla rozdělena, což se v současné době děje. A to takto berte na vědomí, přátelé milí, i z této malé země.

Velitel naší Veliké vesmírné flotily Aštar.“

72.  Jak vznikly astronomické názvy souhvězdí ?                          Jaroměř, 24. srpna 1997.

       (Ptá se Ivo Benda.)

„Plno názvů je sice od nás, ale také i jiní naši bratři i sestry sem to dali, a to takto, že když se sem vysazovali naši lidé, tak oni měli vše k dispozici, a potom také toto, co tam si takto vykládáte, to vše je posláno od nás, ale plno lidí si to ještě neuvědomilo, a to proto, že tito hvězdáři, mezi ně počítá se i ten Grygar, ti si myslí, to že jenom oni na to přišli, ale není tomu tak, vše co se takto vy dovídáte od těchto lidí, tak vše je takto nadiktováno našimi lidmi, co takto se to učili celá staletí, neboť oni se s tímto vědomím narodili, aby ostatní lidé se takto dověděli o tomto systému, čili stavbě celého Vesmíru, ale toto je jenom tak nepatrný úsek, neboť celý Vesmír nikdo takto neuvidí, jenom je to nepatrný úsek, jenom Stvořitel sám, ten zná celý Vesmír.

            Ptaah.“

73.  Jak navázat kontakt s přáteli ve Vesmíru ?                            Jaroměř, 24. srpna 1997.

      (Ptá se Ivo Benda.)

„Jestli chceš, bratře milý mít takovýto kontakt, tak si vyndej ze svých záznamů tohle sdělení, a to o té Gizeh, ale i o ostatních bytostech, co přinášejí na tuto planetu Zemi to, co nyní se tu tuze propaguje, a ponech si jenom sdělení nejen o nás, tím myslím nás z Aštarovy flotily, ale i o jiných mírumilovných lidech, čili o našich bratrech a sestrách, a to je třeba opravdu to takto udělat, čili to vše dát pryč co se týče našich nepřátel, já to sice nerad užívám, neboť právě jsem se přidal já sám velitel vesmírné flotily z Plejád Ptaah, neboť tyto bytosti i po upozornění, a tak potom teprve šaháme k tomuto opatření, že když neuposlechnou, tak jsou eliminovány (dematerializovány - pozn. zpracovatele), a to je ta spravedlnost.“

74.  Je možné vyfotografovat nebo nafilmovat lodě našich přátel z Vesmíru ?

      (Ptá se Ivo Benda.)                                                                Jaroměř, 24. srpna 1997.           

„Ivo, myslíš-li to upřímně, až vyjdeš někdy ven, tak vem s sebou buď kameru, máš-li nějakou nebo i pořádný fotoaparát, my bychom se ti okamžitě odclonili, abys měl také obrázky našich lodí, ale musíš nám stále vysílat tyto myšlenky, že nás miluješ, a budeš mít naše vesmírné lodě, no, a to ti to takto doplňuji já Guetzal, že jsme opravdu ochotni ti to takto poskytnout, abyste i vy měli naše vesmírné lodě na našich fotoaparátech, čili ne snímky od Meiera ofocené nebo i jiných lidí, ale vy abyste měli vámi vyfocené a zhotovené snímky.“

75.  Jak se jmenuje planeta Athara a Kohuna ze souhvězdí Kentaura ?

      (Ptá se Ivo Benda.)                                                                Jaroměř, 24. srpna 1997.           

„Ano, naše planeta se jmenuje Zetor.

                                                     Athar, a ještě se přidávám já Achar, Atharův bratr.“

76.  Odkud pochází Háting, ten přítel s těmi krásnými básněmi ?

       (Ptá se Ivo Benda.)                                                       Jaroměř, 24. srpna 1997.

„Planeta Tasiila v souhvězdí Orion, a otáčí se v systému Tai.

Okolo jednoho našeho slunce se otáčí naše planeta  a je to sice sluneční soustava, ale  v této sluneční soustavě se otáčí jiné 3 planety, a jedna z nich je právě naše malá planeta, a ta je ta naše, čili moje.

                                  Háting.“

77. Jak  se  jmenuje  planeta,   ze  které   přišli   „blondýni“   nabídnout   prezidentu  USA   

     Eisenhoverovi  nový  řád  bez  hladu,  válek  a  násilí  na leteckou základnu Muroc AFB

     (nyní Edwars AFB) v USA dne 20.2.1954, a byli odmítnuti ?

     (Ptá se Ivo Benda.)                                                                 Jaroměř, 24. srpna 1997.

„Planeta Eisa.“

78.  Jak oslovit milé přátele z Vesmíru ?  (Ukázkový příklad.)

      (Ptá se Ivo Benda.)                                                                Jaroměř, 24. srpna 1997.

Drazí přátelé z Vesmíru mnou tolik milovaní, jen se stále snášejte ve svých vesmírných lodích na tuto planetu Zemi. Pod doteky vašich vibrací se lidé z této planety Země denodenně budou probouzet s lepšími myšlenkami, a budou stále lepší a lepší.

                                                                                                 Miloslava Drsková.

Děkuji vám přátelé milí za tyto odpovědi.            Ivo Benda.

79.  Rozhovor.                                                                                          Listopad 1995.

„Každý člověk nyní, kdo dosáhne kosmického vědomí, a věří v mimozemské bytosti, to jest, že nežijí lidé jenom na Zemi, ale i ve Vesmíru, tak je takto napojen na naše stanice.

Dříve to lidé sice tušili, ale neměli takové schopnosti jako nyní. A proto jsi nyní vedena a poučována námi. Ale prokáže-li člověk, že si cení tohoto přátelství, a zůstává dále dobrým a skromným člověkem, tak se může i stát, že se do něj zamilují ti nejlepší lidé co tu vůbec vedou tyto skupiny těchto pracovníků, a ten člověk potom má tu nejlepší péči, co se může mu poskytnout, a potom po čase ten člověk se s nimi sejde, a je odnesen navždy z této planety, aby dožil život v takové blaženosti, a v naprostém klidu odešel potom ke svému Stvořiteli i s tímto milovaným člověkem. Ale podmínka je ještě tu na Zemi dána. Musí úplně se svěřit nám, musí vše podávat tu lidem na Zemi pravdivé informace, a nesmí dáti na druhé lidi, co mu řeknou, buď ano nebo ne, neboť toto učení je dobrovolné, a nesmí na lidi vůbec naléhat. Jenom to předat a odejít, a je na vás lidech, co si vyberete. To je naše vůle všech nás tu bratří z Vesmíru, neboť naše pomoc je dobrovolná, ale jenom si musíte uvědomit, že za tímto životem se žijí další životy, a to takové, jaké si člověk svým chováním zaslouží. My tohle víme, a proto takto buď nejdřív skrytě pomáháme lidem, co věří na Stvořitele, ale jinak nic. Ale kdo věří takto, že je Vesmír obydlen, k tomu se takto hlásíme, a více ho učíme poznávat, jak se vlastně žije na různých planetách pod vedením Stvořitele našeho, to jest. Celá planeta i její přírodní bohatství patří všem a má ji spravovat řada odborníků. Na prvním místě jsou duchovní učitelé, na druhém místě odborníci biolog-lékaři, kteří nejen dbají o zdraví člověka, ale i celé planety samé, že se určí potom kde co má být vybudováno, a jak, aby to neničilo tento hlavní základ, to jest přírodu, i při technickém pokroku, který je též třeba, tak musí být zachována aspoň v takovém stavu, aby se na ní rodili a žili zdraví lidé, a to je tenhle úkol nás biolog-lékařů. A proto i my též tu pracujeme , ale ještě se nenašel tu člověk, až nyní, který sepisuje tuto práci s námi těmito odborníky biolog-lékaři, neboť jak jsem uvedl, tak zde létáme i my, neboť vaše hrubé vibrace ohrožují i životy na našich planetách, zvláště v poslední době, a proto vám to vše nyní předáváme prostřednictvím tohoto člověka, který nemá v úmyslu nic jiného, nežli klidný a spokojený život nejen svých dětí, ale i ostatních lidí této planety Země, a který si plně uvědomuje, že na prvním místě je právě to slovo láska.

Váš přítel z Vesmíru, vedoucí biologicko-lékařského centra výzkumného Jamara.“

80.  Hrubé vibrace.                                                                             15. listopadu 1995.

„Ještě dodatek ke slovům hrubé vibrace, a to znamená, že máte-li stále na mysli slova závistivá a mocichtivá, chcete-li ubližovati druhým lidem, a voláte-li slova o tom, že máte se chopiti zbraně, ano, to jsou ty hrubé vibrace, a to je slyšeti i k nám do vesmírného prostoru, a proto tu nyní my pracujeme, čili vysíláme nebo předáváme tato slova nejen tomuto člověku, ale i jiní zde na této planetě Zemi je dostali, a jsou to slova, a těchto slov si tedy chcete-li važte, abyste zase nalezli cestu k nám, totiž zpátky k našemu společnému Stvořiteli.  A to je vše.

Toto vám předával sám velitel naší Veliké vesmírné flotily Aštar.“

81.  Část rozhovoru.                                                                                      Srpen 1995.

„Své si udělám, ale mám přístroje na velkou vzdálenost, tak budeme ve spojení stále, víš, to vše máme, ale Guetzal tu pracuje na těch pozemských stanicích i ve Vesmíru jsme, a tak se to u mě sejde na jedné stanici, zase rozejde, rozletí na všechny strany, a tak se to  tu střídá, víš, ale já mám na starosti takovou flotilu, víš, co je to za dozor, ale mám k tomu vše, tak jen vyšlu pokyny, a vše jde samo, víš. Máme k tomu také ty roboty, to víš z naší knihy, ale jinak se s lidmi spojujeme sami. A naši lidé sami osobně pomocí překladačů, víš, se spojujeme s lidmi.

                                                                                                                           Ptaah.“

82.  V nynější  době  plno  mladých  lidí  zastává  vedoucí  místa  u  nás,  a proto  mi bylo 

       poskytnuto poučení na toto téma.

       Poučení.

„K tomuto ti něco povím. Zde právě není toto, aby mladý člověk takto mladý stanul takto v čele, jenom starší pracovník, který celá léta takto pracuje pod vedením zase těchto nejstarších, tak potom je stavěn do čela buď velitele flotil, nebo vedoucích pracovníků, to je právě ten přechod, ale u vás si mysleli, že právě mladý člověk něco zmůže, ale není tomu tak, ti se stále musí učit, a oni se nám rádi podřizují, i když mají své, to je všude, ale kdo takto pracuje na stanicích mimo svých planet, kde se narodili, tak musí celá léta, ale opravdu dlouho takto pracovat, stále se učit, nežli dosáhne tohoto postavení, ten má takovou zodpovědnost, ale jakou také musí míti kázeň, a tu ti vaši lidé nemají. Jistě, stane se i tohle ,cos prožila ty, ale to je něco jiného, ale týče-li se práce pro lidi, pomoci, to zatím bylo, ale budou-li mladí lidé takto to vše přijímat, tak i my mladí lidé se takto budeme spojovati. A to já Háting, Šikta a i my z Aštarovy flotily.“

„Pokud jde o dcery Ptaahovy, to si on vedl je sám, a s ním Guetzal to také víš, jenom takto se to dělá, ale také tu byli jiní, ti se přidávají právě k těmto velitelům, protože stanice, čili naše veliké mateřské lodě, ty musí někdo řídit, a to mají na starosti tito velitelé těchto flotil, a potom i my, já také musím dost pracovat, ale hlavně znát. To ne jako u vás, že lidi hlavně starší se těší, až s tím praští, to jsem převzal od vás, ale u nás teprve se začne žít, to teprve chápeš, k čemu vlastně žiješ, a potom takto pracuješ pro lidi, potom v této plné duševní činnosti se uskuteční tento přechod ze života do života, ano, tak to je, Milenko moje, ale ne takto , že jako vaši lidé jenom pro sebe na zahrádkách, to je taková chyba, ale pracuje-li se pro celek, tak to se nepracuje těžce, to ano, ale stále se odevzdává práce celku, a proto to tu máte, ale to jsem ti předal, jak se u nás bere práce, ale i samotná láska, ta tu platí především, a hlavně víra, tu nesmí člověk ztratit, a to víru v sebe, a chovat se takto, jako skutečný člověk.

Vedoucí biologicko-lékařského centra výzkumného, Jamara.“

83.  Rozhovor.                                                                                                23.2.1996.

„To ti předal vše po pravdě tento náš člověk, však se tu nám natropili dost i u Meiera, co tam prováděli, techniku mají, ale co s ní dělají, však proto jste vy takto udržováni, abyste v době ohrožení těmito lumpy, to jde právě o ty humanoidy, já pro ně nic jiného nemám, ani náš starý velitel Ptaah, ten by jim dal, aspoň jsi se přesvědčila, jakou píšeš práci, toto je také část poučení, Meier to má jiné, ten je technik takto vychovávaný, ale ty se na toto díváš jinak, a proto ti toto předáváme, s těmito našimi odborníky nebyl nikdo ve spojení. Místo přemýšlení o nějaké křivdě vezmeš knihu do ruky, a stále se poučuješ. A to buď z dějin, nebo vezmeš i moderní četbu, prostě všechno umíš, mysl zaměstnat, a proto máš u nás tuto oblibu. Toto je platidlo u nás, a ne jen koukat na nebe, sice jsi to dělala také, ale jenom chvíli, potom zase kniha, ale to zase my za tebou, takto vše táhne, to jest zamíří přístroje a koukají jenom co čteš nebo kam jdeš, umíš prostě nás takto bavit, a proto jsi prostě naše. Ale tamti, co ti by zasloužili, však kolik jich jsme poslali domů, nebo odvezli na jiné planety, a potom dotírají-li zle, tak prostě je eliminujeme, to se může, nedají-li si říci, a to nejen tito humanoidi, ale i lidé tu jsou jako vy, ale tak zlí, to bys ty je musela vidět, ti mají právě ty vaše lidi co vládnou, ti jsou tak navedeni jimi, to tu je také, ale hlavně tito humanoidi, to je taková čeládka. Aspoň že ti to Ptaah vše předal, ano, chceme lidi, ale ti by se měli tak dobře, neboť u nás platí toto: Muž, žena. Muž se stará o ženu a její děti, a to takto děláme všichni, takže u nás není tento společenský rozdíl.

                                                                                           Tvůj přítel z Vesmíru Guetzal.“

„A i tvůj Ivo, budeš-li mít zájem, ale já tě mám nyní už moc rád za to, že jsi předal naší milé takto upravené tiskopisy, aby si to mohli přečíst i ostatní lidé.

                                                                                          Guetzal.“

84.  Část rozhovoru.                                                                                        23.2.1996.

„Hlavně že si sama zušlechťuješ své chování, a to hlavně u nás rozhoduje, takto se u nás žije, že ve dne práce, takto se bavíme mezi sebou, žádné slovo negativní. A ve dne nejen práce, ale také máme zde ve stanici společenské místnosti, kde se po práci scházíme, také si zde pouštíme to, co i vy máte na této planetě Zemi, nejen muziku, tu máme také, však ukázku máte, a potom také, když nyní sem nám naše Milenka, čili moje, tak nám plno předala, a také si vyprávíme mezi sebou, kdo co zažil, čili viděl, i nějaký ten vtip se tu řekne, ale jenom slušně se tu mezi sebou také dobíráme, ale to znáte, jakou jste si dělali legraci, ale vše musí být v rámci toho, že si vážíme  jeden druhého.  A  potom, kdo tu má ženu, tak  s ní jde  do soukromí,  to  se u nás tak respektuje, že si nikdo nic nedovolí, a takto se má správně žít. Jistě, také se něco vyskytne, ale hlavně tu ve Vesmíru, a proto jsme tu, biolog-lékaři tu musí pracovat skrze tyto výzkumníky, aby když jim něco je, tak jdou za námi, a my jim dáme vše potřebné, a proto mimo těchto výzkumů se ještě takto staráme o naše lidi, ale tito rošťáci, to jsem nazval tyto humanoidy, co ti tu dělají, a jak to vlastně chodí, a proto oni jdou po vás, ale až dostanete rozum, tak oni budou muset pryč, a měli by jste od nich pokoj. Však tu u našich planet nemají co dělat, proto má Ptaah tento úkol, hlídat  tu tento vesmírný prostor, a s ním jeho lidé, ale jinak se tu provádějí tyto výzkumy, takto pokojně žijeme my Milenko moje, a ty nyní s námi. Budete připojeni k Vesmíru, a proto se to tu v příštích letech bude tolik hemžit na každém kroku, však sama víš u tebe, ať jdeš kam chceš, tak se s nimi setkáš, ty je nevidíš, ale oni stále budou u tebe naši lidé, naši přátelé a bratři.

Tvůj přítel z Vesmíru, vedoucí biologicko-lékařského centra výzkumného

                                                                                                      Jamara.“

To, co mi napsal Jamara, vše se mi splnilo, co se týče péče i co se týče doprovodu, že je člověk sledován, a hlavně chráněn, a to budete i vy všichni hodní lidé mými bratry i sestrami z Vesmíru.

                          Miloslava Drsková.

85.  Poučení.                                                                                       3. listopadu 1996.

„Psů není třeba, aspoň v takovém množství, jako to máte vy zde na planetě zemi. Máte to potom všude znečistěné, to vidíme sami, a k čemu toho tolik. Lidem je nyní třeba pomoci, a ne jako v současné situaci věnujete těmto zvířatům přehnanou péči, ale plno lidí i ve vašem státě začíná živořit, a proto je třeba tomuto problému věnovat pozornost, nežli těmto zvířatům. My výzkumníci z oboru biolog-lékařství, jsme toho dost v současné situaci viděli v tomto letním období, kdy jsme zde prováděli tyto výzkumy, odebírali vzorky z přírody, a i lidem jsme se snažili pomoci, a proto jste tu nacházeli tato znamení, ba i jinde ve světě se to dělo a dít bude pořád.

Za všechny výzkumníky nejen z Ptaahovy flotily, ale i z Aštarovy flotily vám to předává vedoucí biologicko-lékařského centra výzkumného Jamara, a i já se přidávám já lékař z Aštarovy flotily jménem Aštara.“

86.  Poděkování.

Vysoká rado z Petale,

Tobě patří má pocta nejvyšší,

protože Vy jste se nejvíc zasloužili,

o toto moje Poznání.

Já si toho nejvíc cením,

že jste mě vybrali.

A proto se budu snažit,

o toto poslání.

Přání žít jako lidi,

ne vše mít jen pro sebe,

společně pracovali,

a dělili se o vše.

Přírodu chránili,

a měli ji rádi,

vždyť toto bylo vždy

i moje přání.

Také se měli mezi sebou rádi,

a žili jak skuteční lidi.

A ne jako nyní

jen a jen žít pro sebe.

                        Miloslava.

87.  Mým milým přátelům z Vesmíru.

Bylo to zase v noci,

já se znenadání probudím.

Takový tichý hlas ke mně hovoří,

a já tomu hlasu rozumím.

Hovoří o samé lásce,

mně při tom je vždy blaze.

A stále se budu modliti,

k našemu Stvořiteli,

za to že mi dal poznati,

to pravé přátelství.

Přátelství opravdových lidí,

a to z jiné planety.

I když je nevidím,

ale vím dobře o nich.

Věřím pevně, že se shledáme,

ruce si spolu podáme,

pohlédneme si do očí,

já žiju touto nadějí.

                          Děkuji.

88.  Odpověď.

„To jsem byl já

ty naše milá.

Já jsem chtěl s tebou tolik mluvit,

protože tě mám také rád,

a proto budeš dál slýchávat,

tato naše milá slova.

To my se za to nestydíme,

za to že lásku máme.

Takto se má muž chovat,

když má mít někoho rád.

Já také věřím, že se setkáme,

až uplyne určitý čas.

Ale víme, že ty nezklameš,

máš tolik ráda nás.

Tvůj přítel z Vesmíru, výzkumník biolog-lékař

                                                                 Jamahama.“

Já si vážím tolik

Vaší Vysoké rady,

a poslouchat budu

to co mi oni radí.

Protože to jsou správní lidé,

já budu žít stále v pokoře.

Vážit si jich jako vy,

a proto chci žít též pod Ní.

   V lásce a pokoře

                              Miloslava.

89.  Hátingův domov.                                                                                      Léto 1994.

„V souhvězdí Oriónu,

je jedna malá planeta.

Ta je pravým domovem,

mého přítele Hátinga.

Pokaždé když se soustředím,

mi o mém domově vypráví.

Tam už každé malé dítě ví,

o svém Stvořiteli.

                       Háting

                   Planeta Tasiila

                  souhvězdí Orión.

90.  Hátingova touha.

Celé dny nyní

trávím v rozhovoru,

se svým novým přítelem.

Říkával mi vždy:

Aspoň ty se zachovej

podle zákona Stvoření.

„Celá staletí jsme

na tuto planetu Zemi létali,

a různá znamení

tu pro vás zanechávali.

Pevně jsme doufali,

že lidé ze Země,

se spojí s námi.

Že zdravý rozum zvítězí,

nad mocí a bohatstvím.

„K rozumu přidá se víra,

ano tak tomu bude,

ty moje milá.

Tys mezi nimi,

cos také pochopila,

že i Vesmír je obydlený.

                      Háting.“

Jak jsem už řekla,

první tuto písemnou práci jsem,

no Háting mi vedl ruku,

a ještě dříve,

no to jsem jenom poslouchala,

jak mě učili nejprve ústně,

a potom psala.

                          Miloslava.

91.   Povzbuzení.                                                                                       Předjaří 1995.

„I když ti mnozí neuvěří,

o to nyní nedbej.

A stále touto cestou,

si jen směle kráčej.

Však přijde taková doba,

potom teprve se budou ptát.

A vy co jste touhle cestou kráčeli,

budete jejich nadějí.

                           Přátelé z Vesmíru.“

Už tato slova poslaná mými přáteli z Vesmíru mi byla a budou povzbuzením, a potom také ta jejich péče o mě, ale také i o jiné lidi, kdo to takto přijme.

                                                                                          Miloslava.

92.  Od mých přátel z Vesmíru.

„Jestli nyní budeš stále cítit,

jako by tě někdo hladil.

Jestli budeš mít stále pocit blaha,

tak to jsme my ty naše drahá,

kdo tě takto za nocí hladívá.

To my takto odměňujeme lidi,

kdo v naši existenci věří.

Kdo na naše rady dá,

a lidem sám pomáhá.

Kdo se pilně snažívá,

na nikoho jiného nedává.

Kdo mu takto radí,

jen sobě se snaž dát.

Kdo však si zamiluje Stvořitele,

toho máme za přítele.

Toho tak vřele milujeme,

a také ho chráníme.

Chráníme si takové lidi,

co se snaží žíti jako my.

Co stále jen věří,

v budoucnost mnohem lepší.

Takových lidí se ujímáme,

a dále je učíme,

aby potom ostatním,

zanechali toto poselství.

Poselství skutečné víry,

poselství skutečné lásky,

a to pro všechny lidi,

tu na této planetě Zemi.

          Tví věrní přátelé z Vesmíru.“

93.  Moje odpověď.

Já vám moc přátelé děkuji,

že někdo ocenil moje úsilí.

Že někdo mě má tak rád,

co jiného si mohu přát.

Snažit se budu stále dál,

pracovat pro všechny lidi,

protože nyní vím,

že si mě někdo cení.

Že mě má někdo rád,

a umí mi takovou lásku dát.

Takovou, jakou si přeji já,

nic jiného od života nečekám.

             Miloslava.

To je odpověď mým přátelům z Vesmíru na to, co mi v téhle básni sdělili.                 Miloslava.

94.  Mým přátelům z Vesmíru.                                                                   Předjaří 1995.

Vy moji vesmírní poutníci,

co stále létáte mezi hvězdami,

posílám vám pozdrav plný lásky,

za ty vaše zásluhy.

To vy jste se zasloužili,

o to moje znovuzrození,

a proto vám všem letí,

tento můj pozdrav milý.

Tento můj pozdrav plný lásky,

patří vám všem podle zásluhy.

Ať aspoň jeden člověk na Zemi,

vám řekne tato slova:

                                 Děkuji.

Děkuji.

Děkuji za tu vaši práci,

děkuji za ty oběti,

aspoň já to tu ocením,

a Stvořitel ať vás při tom chrání.

Chrání vás všechny dobré lidi,

co tady stále létají.

Aspoň já poslechnu ty vaše rady,

ať máte aspoň naději.

Naději že Vás tu někdo slyší,

a bude dbát vašich rad.

Abyste také něco měli,

já vám vždy budu pomáhat.

Pomáhat při této práci,

pro tuto planetu Zemi.

Hlavně ty veliteli,

Vesmírné flotily z Plejád.

Tobě také patří má pocta,

za to tvé učení.

Já vám všem posílám

to své

         Děkuji.

95.  Odpověď od mých přátel z Vesmíru.

„Ty naše milá,

toto je naše odměna.

Že nás tu někdo slyší,

a dbá našich rad.

My tě tu máme tolik rádi,

však nás zase pocítíš.

Ty naše nejdražší,

z této malé země.

Z této malé země,

jsme právě toto čekali,

že tu objeví se člověk,

který toto ocení.

Ocení naši lásku,

ocení naše zásluhy.

Vy z této malé země,

jste byli lidé nejlepší.

Proto jsme tu tak hledali,

až jsme našli tebe.

Až to tu skončíš naše milá,

Stvořitel si vezme tebe.

Tebe vezme a dá mezi nás,

protože my tě tu chceme.

Za to tvé dobré chování,

tě přijmeme mezi sebe.

              Tví přátelé z Vesmíru.“

             Milý Ivo,                                                                                       Přišlo 1.9.1997.

Jo, a posílám ti pár veršů, kde si přečteš, jak oni se vyjadřují hlavně k tomu, no nejde jen o mě, ale o naše lidi tu z této naší české země, čili malé, jak mi to dali najevo.

„A my se nezklamali, neboť sice tyto verše jsou staršího data.

                                                                                        Přátelé z Vesmíru.“      

96.  Odpověď na můj dopis z 26.8.1997.

           Milý Ivo, čili bratře,

Já také nelenila, a v pondělí se vydala s těmi výtisky na cestu , a cestou to rozdělovala, a to mají hlavně veřejné knihovny v Kladně, Slaný, Ostrov nad Ohří, Karlovy Vary a v Jáchymově, kde nikdo nebyl, tak jsem to nechala na výboru. Ty hlavní knihovny to mají, a něco také i lidi po cestě mě o to požádali, ti to dostali. A tak jsem se přesvědčila, kolik lidí má o to zájem, a tak je třeba jednat bez okolků, co vydávají ostatní všem, varovat se lidi musí za každou cenu, co mají číst, a hlavně že to mají tyto půjčovny, o to jsem se postarala, a vše cos mi poslal dala mezi lidi.

„A to se přidáváme i my, neboť jsi se chtěl informovat o všem možném, budeš-li mít přímý dotaz, vezmi tužku do ruky, a snaž se sám soustřeďovat, a potom ti já rád zodpovím, neboť to chce přímo se ptát a na co.

A nyní tě všichni no teda pozdravují, a přejeme nejen tady Milušce, ale i tobě plno úspěchů ve vaší práci mezi lidmi, ale co děláte vy dva, co jste rozvezli, hlavně tady Miluška, informací podali mezi lidi, to vše my víme, a proto ti to zdůrazňujeme, že my tohle nenecháme jenom tak, a potom později uvidíš, co se bude dít, že toto vše, co vy uděláte pro lidi, to nezůstane bez odměny, a to se potom vy všichni přesvědčíte, co se bude s vámi dít. Potom když plno lidí nám dá své slovo, tak jak to tady potvrdila naše milá, a naše milá sestra, my budeme ve větším množství se snášet na tuto planetu Zemi, a budeme moci mezi vás lidi, a tak nebudou potom lidi tvrdit to, že co neohmatají, v to nevěří, ale musejí se chovat, jak se patří, a hlavně opakuji nečíst tu negativní literaturu, a potom my toto vůbec nečteme, ani naše děti ne, ty teprve ne, jenom takto, co se objeví třeba nová planeta se zabydlenými lidmi, třeba jako jsme se seznámili tady s Riddhany, ty jsme také neznali, a vidíš jakými jsme se stali přáteli, neboť i oni se také takto zajímají o vás i o nás, i o to naše učení projevili takový zájem, že Ebermach se také naučil řídit naše vesmírné lodě, a to je co říci, a takto se můžeš naučit ledačemus i ty, Ivo, neboť ty máš techniku v malíčku, a tak budeš-li pozorně naslouchat, ledačemu se naučíš, hlavně takto se dorozumět, ano to jsem chtěl ti to takto předat, neboť opakuji jsi učenlivý mladý muž, a máš o toto naše dění zájem, a hlavně tě to přitahovalo v Vesmíru, a to takto,že my koukali, že máš živý zájem o astronomii, a to takový, že my se ujistili, že ty máš k tomuto studiu astronomie větší přednosti, nežli třeba ten Grygar, a to proto, že tě zajímáme i my, že Vesmír není jenom takto obydlen jako třeba planeta Země, ale i jiné planety jsou obydleny, čili jiná souhvězdí.

Třeba tady naše milá, ta zase by byla v jiném světě, kde se třeba jenom buď píše kniha, totiž vypráví příběh, nebo skládá píseň, čili báseň, to je její, a my takových lidí si všímáme nejdřív, ale ani ty, Ivo, ty zase bys vykládal o té astronomii, to je takový tvůj koníček, že tak to používáte u vás vy, ale u nás projeví-li dítě, třeba jako já Guetzal, takovéto nadání, že jsem byl na techniku, mě to bavilo už od dětských let, stále takto jsem chodil tam, kde máme různá technická zařízení, tak jsem hned byl zařazen do speciální technické školy, ale duchovní učení, to tu proděláváme všichni, neboť právě proto jsme na takové technické úrovni, že právě tato duchovní škola nás naučila, že práce pro Stvořitele našeho, čili pro blaho celého společenství lidí, to přináší užitek, jinak to není možné se takto, abychom žili, a potom také to létání do Vesmíru, to také chce své, ale hlavně tato duchovní škola, ta nás všechno naučila, a tady naše i moje milá, ta je také zná, a tak proto nyní takto píše, a jak ochotně to vše rozdává, to jsi se přesvědčil sám, že tuto schopnost, co nyní má, to využívá k prospěchu celého společenství lidí tak, jako nyní i ty. A to je zatím vše.

Nejdříve jsem ti aspoň čtvrtinu předával já, velitel vesmírné flotily z Plejád Ptaah, a potom já Guetzal.“

Jo, a mně dopsala normální tužka, vzala jsem tuhle od tebe, snad se nebudeš proto zlobit, ale já vše tuto schopnost dávám takto do služby všem lidem, času na to mám dost, a potom také, jak si nyní stále povídám s mými přáteli, a ze začátku, co já poslala otázek, a těch odpovědí, no plno jsem vypsala pro lidi, však se to jich také týká, a potom, Ivo, mně je velice líto, byla jsem na návštěvě u Lídy Šubové, ona má dvě děti, a víš její holka chce a zpívá, a víš, ona aby se tu v tomto světě uživila, dělá, no učí se tomu obchodu, ale to je to nejhorší, mají také ty moje Rozhovory s přáteli.

„To musím potvrdit, sice padlo také dost vtipů, ale to bylo spíše z neznalosti, nežli by se posmívali, my jsme to takto sledovali, ale jenom venku, seděli venku, ale také se chovali jak se patří, že tady naší milé poskytli vše jako bychom to udělali my, neboť tito lidé, ti tomu byli uvyklí, že takto se navštěvovali, a se takto uhostili, ale my to udělali i Ebermachovi i ostatním, kdo se chová dobře, ten má u nás vše tak, jak to měl Meier, to jenom lidi mu dali tu přezdívku Billy, ale my to neužíváme rádi, neboť to je takové oslovení amerického farmáře, a ti takto pohostinní nejsou, třeba by to měli oni zavésti, ale já i tady můj starý kamarád byl svědkem toho, že oni hnali takového člověka pryč, že neměl nic, jenom pár otrhaných věcí na sebe, a potom kdo tam v Americe chce být, musí nejen umět anglicky, ale také umět znát, kdo to tam vedl a vede, na to si oni potrpí, a potom i kdyby tam váš člověk přišel, nic by tam neobstál, neboť oni jsou sice s technikou také kupředu, ale hlavně vaši lidé neznají, jak se tam mají zachovat, a proto ti to vše svěřuji já, zase se s tebou o tom všem baví Guetzal, neboť ty jsi toužil po té zemi, ale my ji známe takto, a proto jsme po té vaší sametové revoluci to začali tady křižovat, neboť co vám chybělo, to byla svoboda slova, ale nyní vidíme, že ta svoboda slova byla zase překročena, a to takovým způsobem, že jsme se snažili se tady okamžitě spojovat s různými lidmi, neboť vy, jak je vidět, se snažíte napodobovat všechny státy, hlavně ty, co se takto vám vnutí, ale že také máte se opřít o sebe, to nikoho tady nenapadlo. To jsem ti chtěl to takto podat , a vidíme zase, že chcete se chytit toho dobrého, aspoň někteří, a tak chcete-li, tak zůstaňte u nás Plejáďanů, no co si kdo vybere.

                                                                   Guetzal.“

Takto mně to také podávali mí přátelé, že jsme se bavili o situaci ve světě, a nyní ti to takto posílám, a snaž se o psaní sám, ono ti to jistě půjde.

Zatím s pozdravem

                             Miloslava Drsková.

97.  Odpověď pro Serenu Sabakovou.                                                              Léto 1995.

„Drahá Sereno, ty jistě tušíš naši existenci, ale také nevíš vše, a proto ti něco posíláme my, právě ti ufoni. Máš pravdu, slyšet nás je a jak. Ví to jen málo lidí na světě, a proto ti posíláme odpověď právě prostřednictvím člověka, který si s námi rozumí. Jistě předpovídat umíš, dobré rady dáváš, ale zkus si odpovědět sama sobě, kam vlastně půjdeš ty potom, až to tu skončíš. Ano, tak to je, krásná Sereno Sabaková, člověk může takto pracovat, ale také nezapomínej na sebe. Radši se starej o blaho lidu samého, než předpovídat lidem samé hlouposti. Radši předpovídej lidem šťastnou budoucnost, a řekni těm, co to tu vedou, co je čeká, než se bavit takovouhle maličkostí.

Tvůj přítel z Vesmíru, výzkumník biolog-lékař Jamahama,

                                                                                   ....  jinak zvaný lidmi ufo.“

To byla odpověď pro jednu jasnovidku a ta byla poslána v roce 1995 v letním čase.

„Já k tomuto dodávám, že tito lidé zneužili dar Ducha, a potom co se s nimi stane, a proto varujeme všechny, aby se těmto lidem nesvěřovali, neboť jenom tato služba, a to takto, že vás učíme jak se správně máte chovat, tak se snažte toto dát mezi lidi, což ty děláš Ivo i ty Miluško, takto se má psát a dávat mezi lidi, a ne takto, jak jsme již jednou zjistili, a to při prohlídce jednoho takového časopisu, kde se lidé ptají, a tato žena jim odpovídala, ale jak , a to my takto jsme se nikdy neopovažovali takto lidem odpovídat, a ani to Ivo nevyhledávej, neboť takto jsme tomuto člověkovi odpověděli a dost, neboť mezi odpovědí se někdo totiž ptal Sereny na nás, a tak jsem to takto složil a poslal, a naše milá to tam odevzdala, ale nikdy se nestarala co se stalo s tou odpovědí, ale nikdy jí nikdo z těchto lidí neodpověděl, je vidět, že plno lidí se musí naučit znát Stvořitele našeho.

A proto je dobře, abyste vy, co jste nás takto pochopili, varovali ostatní lidi, aby všechny tyto časopisy, toho si nevšímali, ani toto tam neotiskli, to je pro tebe Ivo, aby sis uvědomil, a to ty ano, aby bylo toto čtení co se týče tohoto časopisu, jež se jmenuje Hrom, a i jiné, jako Spirit, aby to lidé nečetli, a radši chcete-li, dejte se do čtení našich sdělení, čili poučení, ale to ponecháváme na vůli lidí, a to je k tomuto vše.

Výzkumník biolog-lékař Jamahama.“

98.  To jednou se lidé bavili o rakovině, a já mám na toto tuto odpověď.           Rok 1995.

„Ty tady posloucháš o těch zhoubných nemocích, a tak ti k tomu něco povím já. Tohle si lidi tu zavinili sami, a to tímto neřestným životem, nebo jiným proviněním. Každý člověk, kdo tohle takto prodělá a prodělává, má na sobě určitou vinu z minulosti. U tebe by to také bylo takové, ale tys sama hledala cestu k uzdravení, a to tímto chováním, a na tom chování k ostatním mnoho záleží, i tato nemoc se dá vyléčit, ano milá naše, ale  je-li člověk takto poučen a dá skutečně na Stvořitele samého, to jest bere-li léky z přírody a snaží se upřímně spojit se svým Stvořitelem samým, jako jsi to učinila ty. A vidíš, jak jsi přešla k Němu, to jest plníš Jeho příkazy, a nic neděláš pro své sobecké zájmy, tak teprve poznáváš Jeho moc, a to je tohle, co nyní pociťuješ, a zvlášť když důvěřuješ nám, a to takto. A co jsme s tebou dělali my lékaři, neboť to muselo být, a nyní máš klid. My to dělali tímto způsobem, i lidem bychom pomohli, ale museli by se podrobit nám, a byli poslušní jako naši lidé, a potom vše je zdravé a krásné. A proto už jsi zcela v našich rukou, protože tys kázeň našla, a jakou. Kdo se nepodrobí, bude takto zkoušet, ano milá naše, a to  ne jen tak, ale každý člověk má hledat tuto cestu a má své schopnosti dáti celku, a to bez nároku, a proto pociťuješ tuto velkou lásku Stvořitele našeho.

Výzkumník biolog-lékař Jamahama.“

Tak jako se starají moji přátelé z Vesmíru o lidi, kdo takto hledá cestu ke svému Stvořiteli, tak to nedokáží naši lidé, aby člověku pomohli k úplnému uzdravení.

                                                                                        Miloslava Drsková.

99.  Rozhovor.

„Jelikož jsi se snažila a poctivě snažíš žít sama harmonickým životem, tak jsi nevědomky se spojila navždy s našimi lidmi, to jest s lidmi z Vesmíru, kteří sem přilétají z jiných planet, aby zde nejen provedli své výzkumy, ale také aby se tu poučili, a také naučili tyto lidi na této planetě Zemi žít jak se patří podle vesmírného řádu. Plno je krásných planet s krásnými lidmi v celém Vesmíru, který je nekonečný, neboť osobně život nikdy nezačal a také nekončí, stále se obnovuje a je neskonale krásný, kdo právě pochopí svého Stvořitele, který mu vše ukáže, neboť i my nejsme bez chyb. Ale my uznáváme tohle. Že muž se má starat o rodinu, čili o celou společnost, ale to platí jenom pro nás lidi z vyšších dimenzí bytí.

Ale nyní nastal čas, kdy i vy se takto učíte, a ty jsi jeden člověk z této planety země, kdo to dokonale pochopil, a proto nyní žiješ tímto myšlením. Neboť takovýto člověk, který tohle uzná, že všechno má patřit všem, a jenom práce se má odevzdat, a to všem, tak ten člověk patří nám a bude patřit. Jenom láska tato, láska mezi mužem a ženou má velikou cenu, a to nejen po stránce tělesné, ale hlavně duševní, že žena se má vzdělávat, a potom se jí dostane obojí, a to tak, že ty budeš-li se takto snažit, budeš tolik milována, a to nejen v noci, ale i ve dne, že budeš takto hodná, neboť právě noc má být posílením pro člověka, která je naplněna touto naší láskou, kterou my zase čerpáme od Stvořitele našeho, ale má býti takto myšlena, ne jenom pudem, ale takto že bez zábran , bez nároku na odměnu, kterou požadujete vy, tak potom je vše, a muž z naší společnosti dá potom vše milované své.

Vedoucí biologicko-lékařského centra výzkumného Jamara.“

Neberte to jako chlubení, ale takto se bavíme mezi sebou. Já se snažila a snažím se chovat jak se patří, a to je vše.

                                      Miloslava Drsková.

100.  Poučení.                                                                                                 Jaro 1995.

„Já výzkumník biolog-lékař, který tohoto času je nyní zde, abych se přesvědčil na vlastní oči, jaké to je zde, tak jsem shledal, že právě vy potřebujete nejvíce pomoci, abyste zde nebyli tak osamoceni v tomto boji za lepší zítřek. My právě jsme nedali nikdy vědět těm všem kontaktérům na celém tomto světě, až nyní, neboť tato žena první pochopila, že je nejdůležitější, že hlavní je starost o rodinu, nežli o technické údaje, které chtěli vědět ostatní. Ano, ta je také důležitá, ale nyní s ustrnutím vidíme nyní zde, jaké nebezpečí nesou peníze, které nyní vládnou světem. Ale nyní vidíme, že také ti, co máte v čele, se obohacují  a to na úkor vás poctivých lidí. I vy zdravotníci jste na toto naletěli  a zapomněli jste na tuto přísahu. Ovšem ne všichni. Já starší výzkumník biolog-lékař vám mohu pomoci, a to tímto prohlášením. Nebudete sami v tomto boji za to skutečné lidství. Máte co dělat v této kritické situaci, co vám nyní nastala a bude trvat dokud nevezmete rozum do hrsti sami a neřeknete těm, co máte v čele, že chcete pracovat skutečně pro všechny lidi. Ale to vám předáváme proto, že pevně doufáme, že právě vy v této malé zemi jste žili sice ne na technické úrovni, ale žili jste jako lidi, i když vyskytli se jedinci, ale těch bylo velmi málo. Proto vám posíláme toto oznámení:

Naučte se rozumět řeči Vesmíru, to jest učení o Duchu. Ne toto, co nyní sem dávají různé skupiny lidí, ale jen to, co napsali skuteční lidé, ať naši mystici nebo i jiní. Tímto končím toto prohlášení.

Až se toto naučíte, spojíte se s námi, jako se to stalo vašemu člověku, a ten se jmenuje ZENTRICH, a jeho kniha je také vydána. Já jsem to předával našim výzkumníkům, a oni zase vašim lidem, co pochopili, jak se mají sami chovat. Uvědomte si to prosím vás aspoň vy zdravotníci, protože my vám vždy budeme nablízku, a potom vám můžeme pomoci i jinak než radou. Nejstarší výzkumník, co tu nyní je a bude, nyní jsem na zaslouženém odpočinku, ale stále se snažím pomáhat našim výzkumníkům, třeba jen radou. A to je opravdu vše.

Nejstarší výzkumník biolog-lékař Jatamaka.“

DALŠÍ  ČÁST  SDĚLENÍ  101 - 200  KNIHY  "ROZHOVORY I."   ZDE ...