(6)
Kapitola
šestá
HLUBOKÁ KRIZE
VŠECH LIDSKÝCH SYSTÉMŮ,
HODNOT,
TRADIC, ZVYKŮ A KULTUR.
KONEC LIDSKÉ
ÉRY
Výtah
z knihy „Základy lidské duchovnosti“, str. 152 – 160, 6. kapitola, část
I.
Struktura a dynamika veškerého
Stvoření odvozuje své
principy, zákony a svůj
život
ze Stvořitele.
Protože nastávají,
probíhají a stávají se z Absolutního tvořivého úsilí Absolutního Nejvyššího,
obsahují v sobě všechny
principy,
kategorie, atributy a
odvozeniny svého
Stvořitele v relativním stavu a procesu.
Tento stav a proces je
RELATIVNÍ JEN k Absolutnímu stavu a procesu Absolutního Nejvyššího.
Takový vztah mezi Stvořitelem a Jeho/Jejím Stvořením určuje
duchovní princip veškerých
jsoucen a bytí.
Tento duchovní
princip stanoví, že
normálním a
přirozeným směrem rozvoje a pokroku celého Stvoření je jeho pokrokové směřování
k větší a větší aproximaci Absolutního stavu a Absolutního procesu Absolutního
Nejvyššího.
V
této aproximaci spočívá
princip stávání se.
Jeden se stává
více a více sám sebou větším a větším uskutečňováním těsnější a těsnější
blízkosti k Tomu, co absolutně Jest.
Takže v následování,
aktualizaci a uskutečňování
všech principů,
kategorií, atributů a
odvozenin Absolutna
Nejvyššího se nalézá
pravý smysl vlastního života. Takový smysl vede k
pravé duchovnosti
a k náležitému, správnému a normálnímu směru toku či běhu vlastního života.
Toto je normální a přirozený stav věci. Toto je pravý
duchovní princip,
který je vrozený, imanentní a vlastní všemu Stvoření. Plynutí je
vždy jedním směrem k většímu přiblížení se
Absolutnímu stavu a Absolutnímu
procesu Absolutního
Nejvyššího. V tomto pozitivním sklonu spočívá základ a základna
věčného růstu, pokroku a zlepšování všech sentientních entit.
Jakákoli porucha v
tomto toku či směřování je nepřirozená, nenormální a negativní.
Účelem
a cílem pseudotvůrců bylo přerušit tento tok a zavést ho nesprávným směrem.
Aby tak učinili, postupovali s rozvojem PLÁNU, který vedl k fabrikaci
pseudočlověčenstva, ve kterém by se takové zvrácení mohlo projevit a
provést. To vede lidi k budování, rozvíjení, zakládání a udržování
všemožných druhů lidských systémů, zvyklostí,
tradic a kultur, které umožňují takové
zvrácení univerzálního řádu. Byl tedy
VYVINUT PROTIKLADNÝ ČINITEL. Je protikladem
přirozeného a normálního plynutí Stvoření a ukládá protikladný tok
či běh. Namísto toho, aby vedl k
větší a větší
duchovnosti,
která se nalézá v těsnější a těsnější blízkosti Nejvyššího, vede k
menší a menší duchovnosti, dokud
potenciálně nezůstane žádná duchovnost.
Je řečeno, že potenciálně
nezůstane žádná
duchovnost. Důvod pro to je následující:
Normálním a přirozeným sklonem pravého života je neustále se přibližovat
Absolutnímu stavu a Absolutnímu procesu.
Takový stav a proces kvůli své
Absolutní povaze
nemůže být v absolutním smyslu
dosažen. Jinak by jeden vždy byl a nenastával by, neprobíhal a nestával by se.
Proto jakýkoliv protikladný činitel k tomuto
sklonu by byl protikladem
téhož principu -
přibližování se neduchovnosti. A jelikož
neexistuje řádný takový stav a proces, ve kterém by nebylo absolutně
žádné duchovnosti,
je možno se navěky přibližovat něčemu, čeho v
absolutním smyslu nelze nikdy dosáhnout.
Odtud tedy slovo
„potenciálně“.
V
protikladném činiteli tohoto protiproudu je VŽDY tendence obrátit se k
původnímu, normálnímu a přirozenému plynutí. Je to proto, že
cokoli je abnormální a nepřirozené, je
zkreslením, zvrácením a zmrzačením normálního a
přirozeného. Bez ohledu na to, jak daleko se zkresluje, kazí a mrzačí,
provádí se to na tom, co je ve skutečnosti
normální a přirozené. Takže normální a přirozené ZŮSTÁVÁ NEUSTÁLE
v tomto abnormálním a nepřirozeném.
Bez takové normality a přirozenosti by se nemohlo
počít, založit a stát protipůsobícím nic
nenormálního a nepřirozeného. Je třeba si uvědomit, že
veškerý
život i veškerá moc a energie nenormálního
a nepřirozeného vyplývá z normálního a přirozeného.
Je tu však princip,
který pseudotvůrci
PODCENILI.
Vše nenormální a
nepřirozené tím, že v sobě MÁ přirozené a normální, by
se NEUSTÁLE, BEZ PŘESTÁNÍ nutkalo, nutilo a vedlo k návratu ke své normalitě a
přirozenosti.
To je zákonem všech
duchovních principů.
Zde je třeba si znovu a znovu zapamatovat, že
pseudotvůrci
sami nemohou
stvořit
nic nového,
protože postrádají
Absolutnost jsoucna a bytí.
Cokoli je stvořeno, mohlo
se stvořit pouze z této
absolutní kondice,
která je sama
nestvořenou.
Ve svém tvůrčím úsilí může někdo pouze odvozovat z
této Absolutní kondice.
Takže pseudotvůrci neměli na vybranou
než použít stavební kameny, které měli k dispozici ve
formě stvořeného
sentientního života. Užitím
živých buněk
svého vlastního druhu zfabrikovali lidskou rasu, do které vložili sklon k
protikladnému trendu a plynutí opačným směrem od
duchovnosti. Takže zfabrikovali typické a specifické lidské
údobí.
Ale jak se mnohokrát před tím uvedlo,
musí se v takových
živých
buňkách
podržet a zachovat VŠECHNY původní a ryzí PRINCIPY NEJVYŠŠÍHO.
Jinak by v nich nemohl být žádný život; tedy by vyhynuly. V
těchto původních a ryzích
principech působí
shora zmíněný
duchovní zákon.
Směřovat normálním a přirozeným směrem k větší a větší
duchovnosti,
to jest k větší blízkosti k Nejvyššímu - je VROZENOU OKOLNOSTÍ. Z
tohoto principu
plyne, že cokoli nepřirozené a
abnormální je neustále nutkáno a nuceno k
návratu ke svému původnímu nenormálnímu a přirozenému směřování. To je
prostě podmínkou
života.
Aby se mohla
taková nenormální a nepřirozená kondice udržet, byly vyvinuty
PROSTŘEDKY, které jí uměle vnucují opačný směr. Takovými prostředky byly
formy falešných nebo pokroucených
náboženství a pseudoduchovností, zvyků, tradic, kultur a lidských
systémů, které měly jen jeden konečný cíl - ZASTAVIT A OBRÁTIT
PŘIROZENÉ A NORMÁLNÍ PLYNUTÍ
ŽIVOTA A UDRŽOVAT PROTIKLADNÉ ABNORMÁLNÍ A
NEPŘIROZENÉ SKLONY. V takových systémech bez ohledu na to, jak dobře
sloužily svému účelu, existovaly NEUSTÁLÉ TLAKY, NAPĚTÍ A STRES.
Kdykoli se oponuje něčemu, co plyne přirozeně,
musí se VYNALOŽIT ZNAČNÁ SÍLA, ENERGIE, SNAHA a TLAK, aby bylo možno
tento běh odchýlil či obrátit. Takový
je tedy stav tlaků, napětí a stresů. Zakládá svou povahou nepřirozenosti stav
neustálé krize, která existuje v rámci všech lidských systémů.
Bez ohledu na
to, jak pozitivní se jeví některé výdobytky lidských systémů a do jaké míry se
zdá, že slouží dobru člověčenstva, nakonec podporují kritické rozpoložení
stálé krize lidských systémů. Aby se tento stav krize mohl
zdolávat a ovládat, muselo se vytvořit mnoho prostředků téže
povahy a nashromáždit mnoho tradic, zvyklostí,
pravidel, předpisů a směrnic, které DOČASNĚ
tuto krizi do jisté míry odvrátily, ale které ji ve skutečnosti nakonec
ZVĚTŠILY, UMOCNILY A PROHLOUBILY.
Takový stav
krize je vlastní a vrozený povaze protikladných činitelů, které se projevují
ve všech lidských systémech. Jak se tlaky, napětí a stresy hromadí stále více,
krize nastolí a přivodí pád a zhroucení systému. Směřování této krize je
„pokrokové“ v protikladném smyslu. Krize
se stávaly pokročilejšími, většími a horšími.
Udržování
tohoto krizového stavu se
zajišťuje duchovně protikladnou
POVAHOU lidských systémů, které se snaží přežívat svým zatvrzelým lpěním
a závislostí na tradicích a zvycích i kulturách a jejich náboženstvích.
Tyto sklony jsou tak silné, že když generace za generací vymírají a
přicházejí do intermediálního světa, pokračují
ve svém úsilí STÁLE ZUŘIVĚJI. Zavilost těchto tendencí je stále
větší, neboť v novém stavu v
duchovním světě jsou k dispozici DALEKO VYCHYTRALEJŠÍ
nástroje k tomu, aby se mohlo pokračovat v tomto kontraproduktivním úsilí. Zde
se budují vlastní umělé společnosti a kultury, které se ZPĚTNĚ NAPOJUJÍ
na pseudočlověčenstvo na Zemi, poskytující mu ČERSTVÉ POPUDY, aby pokračovalo ve
svém neduchovním kontraproduktivním, nenormálním a nepřirozeném počínání. Z něho
napájejí a jsou napájeni, neboť NOVÍ členové se rekrutují z LIDÍ na planetě
Zemi, kteří se s nimi spojují v novém stavu, takže se udržuje, podporuje a
zachovává status quo této situace. To je vzájemným napájením, neboť
lidé na Zemi jsou krmeni novými ideami, myšlenkami a tvůrčími popudy většího pokroucení,
zvrácení a zmrzačení pravé duchovnosti
a zároveň se napájí producent takových
idejí tím, že se realizují a aktualizují v
přírodním stavu a pak se k ním připojují v jejich vlastním
pseudoduchovním stavu v intermediálním světě.
Protože je ale v těchto systémech
kvůli výše zmíněnému principu
neustálé nutkání či pobízení, aby se navrátily k normálnímu a přirozenému
směřování, nacházejí se neustále v krizi a v procesu úpadku.
Věci obvykle neprobíhají tak dobře, jak se plánovalo a očekávalo.
Normální a přirozený běh událostí má své vlastní účinné prostředky a nástroje
k tomu, aby každého uvedl zpět do
normální a přirozené kondice. Tak působí
zákon
Absolutní prozřetelnosti Nejvyššího.
Lidským tvorům
se v průběhu dějin neustále mnohými způsoby připomínala jejich pravá,
původní duchovní přirozenost.
Proroci, velcí duchovní zakladatelé, muži a ženy Boží i svaté knihy jako Bible
připomínali lidem jejich vlastní původní
duchovní podstatu. Neustále jsou poskytovány
alternativy, podávány příklady, nastávají navštívení, obrozují se vnitřní vědomí
jednotlivců a mnohé jiné podobné věci neustále působí za tímto účelem. To vše
pak přispívá stále více k prohlubování krize všech lidských systémů.
Poznámka zpracovatele:
Zobrazování
zel
je možné POUZE ZA
přítomnosti dober,
a tato dobra musí někdo realizovat – jinak
není možné zobrazení
zel.
Toto je tedy účelem poslání
mnoha lidí
nyní, kteří
se sem inkarnovali z pozitivního stavu.
Bez ohledu na rozsah, v jakém jsou
takové pozitivní pohnutky a ideje
svatých knih zkresleny, převráceny, zmrzačeny, pokáleny, zamořeny a
dezinterpretovány, stále v sobě obsahují a
uchovávají zrnka skutečné
duchovní pravdy.
Tyto pravdy jako protiklad těchto zkreslených hodnot
způsobují, že se krize vždy více prohlubuje.
Když se
situace těchto společností v
duchovním světě
rozvine do takového kritického bodu, že její pokračování
ohrožuje veškeré Stvoření, náhle a zcela se
kvůli své hluboké krizi zhroutí, končíce ohromným kolapsem. Poté
jsou jejich příslušníci odděleni a umístí se do svých odpovídajících
pseudoduchovních pekel, kde mezi sebou pokračují ve svých životních stylech
tak dlouho, jak si přejí, či jak dlouho pokračují v uzavření se
tomu, aby
naslouchali svému vnitřnímu hlasu,
který se je
neustále snaží přivést zpět k normálnímu a přirozenému trendu.
Takové kolapsy
těchto společenstev ve světě duchů čili v
intermediálním světě jsou tím, co se míní posledním soudem.
Souvztažné faktory těchto
navštívení a posledních soudů se u lidí na
planetě Zemi
projevují válkami, přírodními katastrofami,
pohromami, holocausty a kataklyzmaty a v regresivně
- progresivních trendech lidského rozvoje ze stavu osvícení
Temných věků až k duchovnímu
obrození,
kterému bude
předcházet
ÚPLNÉ ZHROUCENÍ
VŠECH LIDSKÝCH SYSTÉMŮ.
Regresivně
- progresivní trendy
znamenají, že je tu stále méně
duchovnosti,
a nastoupí Temné věky, které vyvolají sklon k hlubokým krizím
všech lidských systémů. Aby se tyto systémy zachránily, jsou vyvinuly
(samozřejmě s týmž účelem) důmyslnější, složitější a trvanlivější systémy s
větší technologií. Takový rozvoj vede ke
stále hlubší krizi. A nová krize vede opět k vývoji ještě důmyslnějších
systémů a technologií za týmž účelem. To vede ke stále větším
a hlubším krizím atd. Toto je to, co se nazývá regresivně
- progresivním trendem. Ten lze jasně vidět na příkladech válek v
lidských dějinách. Nejprve je tu hrozba války v lokálním rozsahu
vedoucí k několika stům mrtvých, pak se to rozšíří a stovky mrtvých se promění v
tisíce až po vypuknutí globální války, která zabije mnoho
milionů lidí. Totéž je pravdou s ohledem na
přírodní katastrofy a kataklyzmata. Ty jsou stále častější
a ničivější ve své zuřivosti, mající stále větší dopad na
lidský život a jeho rozpoložení. Jiným příkladem je vymizení některých kultur
a národů z povrchu Země jen proto, aby byly nahrazeny většími
kulturami a národy majícími větší tradice, zvyklosti a kultury
a tak dále, dokud se nedosáhne bodu, kdy destruktivní síly prohlubující se krize
všech lidských systémů nedosáhnou takových rozměrů, že vážně hrozí
úplná a celková likvidace veškerého života na planetě Zemi včetně jí samotné.
Nastane-li taková situace, znamená to konec lidské éry.
Znamená to, že poučení bylo získáno,
otázka: Jaké je to být bez jakékoli
duchovnosti,
je zodpovězena živým příkladem a užitečnost takové situace splní svůj
účel a tuto situaci již není netřeba tolerovat.
Tehdy se lze vrátit k pokračování v předcházejícím normálním a přirozeném
rozpoložení
duchovnosti. Jakmile
se odstraní protikladné, umělé
síly lidských systémů, nastolí se přirozeně a
bez námahy znovu normální a přirozený
směr duchovního pokroku,
neboť nic tomu již nebude oponovat.
Taková situace
existuje v současné době na planetě
Zemi. Až doposud neměly lidské systémy nikdy k dispozici nic, co by mohlo
ničit během několika vteřin či
minut veškerý život
na planetě Zemi včetně jí samotné.
Tato
hluboká a ZÁVĚREČNÁ KRIZE všech lidských systémů a jejich
nevyhnutelný všeobsáhlý KOLAPS a PÁD se projevuje následujícími znaky:
(1)
Postupným
ubýváním přírodních
zdrojů, na
nichž závisí
hospodářství lidských systémů. Takový úbytek může vést k úplné
PARALÝZE hospodářství.
Tato situace
vede k PODIVNÉ politické situaci ve světě:
Národy, které stále vlastní některé tyto zdroje, učinily jiné,
které vyčerpaly tyto své zdroje anebo nemají žádné, ZÁVISLÝMI na svých
diktátech, manipulacích a na svém vydírání. Využívají své zdroje na
vytváření krizí a vnucování svých vlastních zájmů jiným. Politická
nerovnováha, jež je toho výsledkem, vede k nastolení chronických pnutí,
hrozeb, nedůvěry a válečných hrozeb, které by mohly skončit soudným dnem. Národy
závislé na těchto zdrojích jiných
národů, obzvláště ty, které patřící k supervelmocem, nemají jinou možnost,
než zaútočit a vynutit si násilím, hrozbami a manipulacemi dodávky
těchto potřeb. To se koná na základě
skutečnosti, že dostupnost těchto zdrojů je
životně závažná pro jejich přežití.
Úbytek
přírodních zdrojů
je výsledkem HLOUPOSTI a BLÁZNIVOSTI lidských systémů, které se
vůbec neohlížejí na plánování a distribuci
těchto zdrojů
přirozeným způsobem. Lidská chtivost a
nenasytnost vlastnit, užívat a spotřebovat více je bez hranic, rozmyslu a je
zničující. Takový je následek a důsledek neduchovního čili
pseudoduchovního rozpoložení lidských tvorů, které je uvrhuje do pozice úplné
a celkové závislosti na hodnotách vnějšího
čili nejzevnějšího stupně, které nejsou
vůbec žádnými hodnotami.
Jakmile se rovnovážnému faktoru života
nedovolí a
zabrání, aby vstoupil, výsledkem je nadměrné
využívání toho, co se považuje za skutečný
zdroj
a původ
života
přírody. Nadměrné využívání
přírody obvykle sleduje ZÁKON GEOMETRICKÉ
POSLOUPNOSTI a je poháněno neustálým nátlakem, vynucováním a stresem na
ostatních úrovních lidského existování. Protože ostatní úrovně lidského
života jsou buď podceněny, nebo se zcela neberou v úvahu,
POVAŽUJE SE takové nutkání, nátlak a stres za výsledek NEDOSTATEČNÉ PÉČE o
ZEVNĚJŠÍ VĚCI a
PŘÍRODNÍ ÚROVEŇ.
Takže se nadměrné využívání zesiluje stále více. Taková
intenzifikace ovšem vede k ještě většímu nátlaku, násilí a stresu, což
pak vede ke komplikovanějšímu nadužívání a větším krizím a
většímu nadužívání a tak stále dále. Takže JE zajištěno
sveřepé udržování se tohoto cyklu, dokud
jednoho dne zdroje nedojdou nebo nejsou k
dispozici. A to je konec lidských systémů.
(2)
Od takového
nekritického nadužívání a zneužívání přírodních
zdrojů a umístěním lidských hodnot do vlastnictví vnějších statků a
majetků je jen krátký krok ke zničení lidského
životního prostředí. Znečištění a
zamoření životního prostředí dosahuje
nezvyklých rozměrů. LIDSKÁ SÍDLA se stávají NEBEZPEČNÝMI a NEZDRAVÝMI.
Ekologie přírodního
prostředí, která udržuje jeho zdraví a rovnováhu, je v rozkladu. To vede
k vyhlazení rozličných druhů,
které jsou závažnou
součástí této ekologie
při udržovaní rovnováhy v
přírodě.
Nahromadění
špíny, jedů a zamoření prostředí v kombinaci s porušením ekologické rovnováhy
vede k okolnostem, které jsou nesnesitelné pro udržování, podporu a
pokračování lidského života na planetě Zemi. To jen prohlubuje
důkladnou krizi všech lidských systémů, urychlujíc proces úplného a
celkového pádu a úplného zhroucení.
(3)
Závislost
a lpění na stále větším
množství vnějších statků, vlastnictví a majetků
a touha po nich bez jakéhokoli ohledu na kohokoli jiného zakládá spolu s
přírodními a politickými pohromami a
manipulacemi velkou nerovnováhu v rozvrstvení lidských systémů. Dvě
krajnosti se staly zřejmými:
a)
koncentrace materiálního bohatství a prospěchu
v rukách několika či k dispozici několika národům a
b)
chronický stav nezvyklé chudoby, hladu a nedostatku základních potřeb pro běžné
přežití.
Tato situace
zvětšuje a umocňuje nátlak, násilí a stres, což vede ke stále
hlubším krizím v takových lidských systémech, které zcela selhávají,
byť by šlo jen o úvahy o řádném rovnovážném činiteli pravého života. Tato
nečinnost v tomto ohledu nakonec vede k pádu a zhroucení celého
systému.
(4)
V úsilí
zachovat a udržet lidské systémy a jejich tradice, zvyklosti a kultury a
pokračovat v nich spolu s potřebou je bránit před agresory a
kořistníky se rozvíjejí a vytvářejí stále důmyslnější
vojenská zařízení a zbraňové systémy schopné HROMADNÉHO NIČENÍ.
Jelikož je tu neustálá potřeba být lepším než nepřítel a mít lepší
zbraně, je nutné věnovat více lidí a ekonomických zdrojů na
vytvoření a rozvoj stále lepších, účinnějších a ničivějších zbraní.
Nepřítel ovšem nespí a má sklon vyvinout a vytvořit ještě účinnější a ničivější
zbraně. Tato zavilá soutěž v tom, kdo předčí nepřítele, je
NEKONEČNÁ. Vyžaduje to stále více úsilí a více a více lidských a jiných
zdrojů, aby se udržela vojenská převaha nad nepřítelem. Tato soutěž vede k
vytváření a rozvoji takových ničivých prostředků, že stisknutím jednoho
tlačítka na počítači lze v několika minutách či
vteřinách celou planetu Zemi obrátit v
poletující peklo takových rozměrů, že by zůstalo jen málo stop života někde na
Zemi. Mohly by nastat holocausty a kataklyzmata s takovými
DŮSLEDKY, které si lidská mysl NEUMÍ představit.
(Pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem
je výsledkem jednoho takového konce lidské společnosti
– pozn. zpracovatele.)
(5)
Jak bylo před
tím uvedeno, bylo jedním z účelů tohoto pseudosystému zničení
duchovnosti. Jako součást tohoto
úsilí vstoupily do existence materialistické
a ateistické filosofie. Ty pak vedly k ustanovení komunistických a
podobných totalitních systémů s jak jen možno nejvyhraněnějšími a
nejpevnějšími pravidly, směrnicemi, tradicemi a zvyky. Celková filozofie
těchto systémů je založena na zdůraznění
materiálních vnějších hodnot, což vyžaduje, aby se DOBYL a
STAL VLASTNICTVÍM CELÝ SVĚT. Poslední roky svědčí o neobvyklé expanzi a
zesílení těchto systémů po celém světě. Nemilosrdnost, prohnanost, agresivita,
machiavellismus, machinace, manipulace, terorismus, bojovnost, fanatizmus,
dogmatizmus, zaslepenost, násilnost, zavilost a vytrvalost těchto systémů
dosahuje ohromných rozměrů. Zjevně je nic nemůže zastavit v této
rozpínavosti. Takové systémy jsou PŘÍMOU INKARNACÍ TEMNÝCH a ZLÝCH SIL Z
PEKEL právě před závěrečným pádem a kolapsem lidských systémů v jejich snaze
zamořit cokoli duchovní a ustanovit VLÁDU
ÚPLNÉ DUCHOVNÍ TEMNOTY.
(6)
Přirozené
hromadění neustálých krizí v nepřirozeném a nenormálním rozpoložení lidských
systémů a potřeba jejich ochrany a upevnění vede k neustálým inflačním
tendencím všech materiálních
hodnot a snah. Vyčerpání
přírodních zdrojů; větší potřeba spotřeby, aby se zakryly vnitřní
nejistota, obavy a strach z budoucnosti; potřeby větší obrany a rozvoje
výkonnějších vojenských zařízení; disproporce v rozdělení bohatství; deziluze o
schopnosti systému zajistit bezpečnost a jistotu; potichu uchovávat status
quo systému a mnoho jiných věcí vede k nižší a nižší hodnotě monetárních
prostředků k zajištění hmotného zabezpečení a zajištění. Takže za více
peněz se kupuje méně, což vede k potřebě vydělávat více a více, aby
se udržel životní styl založený v předcházejícím méně inflačním
rozpoložení. To zvětšuje inflaci do tak absurdní míry, že výsledkem
toho je úplný ekonomický úpadek a kolaps. Peníze mají malou, či nemají vůbec
žádnou hodnotu. To je nevyhnutelným důsledkem toho, když lidé vloží své
naděje a jistoty do věcí tak přechodných, nedůležitých a bezcenných, jako jsou
materiální statky a
majetky.
(7)
Jak se kupí
tlaky, nutkání i stresy a krize se stává hlubší a stálejší, objevuje se stále
více prostředků na její „překonání“. To vede k objevení se početných a
nezvyklých kultů, sekt, náboženských a duchovních úchylek a způsobů ovládání
mysli, které nabízejí vyřešení všech lidských problémů. Všechny tyto směry
vyznávají, že mají prostředky, aby vyvedly lidi z jejich bídy. Extrémním
případem takového rozvoje je objevení se kultu vyznavačů ďábla a satana, kteří
se otevřeně hlásí k negativnímu stavu pekel a pseudotvůrců. Ďábel a satan se
prohlašují za pravé stvořitele a skutečné řešení problémů se spatřuje v
otevřeném odmítnutí pravého Stvořitele a
v tom, že se uctívají jen pseudotvůrci, kteří ve skutečnosti zfabrikovali
podobu pseudočlověčenstva.
Všechny
kulty, sekty, náboženské a duchovní úchylky a
způsoby ovládaní mysli budují tím, že lpí na své vlastní výlučnosti,
vytváří další soubor tradic, zvyklostí, způsobů chování a případných
kultur, což bude jen zvětšovat, prohlubovat a urychlovat nejzazší konečný pád
a ohromné zhroucení lidských systémů.
V těchto
ustanoveních se ale nacházejí zrnka pravdy.
Všechna mají sklon rozvíjet uvědomění
nějakých duchovních faktorů či faktorů
mysli, o nichž věří, že jsou jedinými, které mohou přinést nějaká
řešení krize. Intenzifikace takového uvědomění
je výsledkem duchovního tlaku normálního běhu
věcí, aby se vše nenormální navrátilo do svého
normálního rozpoložení. Tedy čím větší je krize lidských systémů,
tím větší je uvědomění si těchto duchovních
potřeb. To vede k nutnému rozkvětu
kultů a způsobů ovládání mysli, nových náboženství a
duchovních směrů, které zesilují toto
uvědomění. Avšak problémem těchto ustanovení je to, že používají
tradiční a navyklý přístup tím, že vytvářejí své vlastní zevní
rituály, oslavy, zaklínání a zaříkávání, pravidla, nařízení, omezení, hranice,
očekávaní atd., které se ve své podstatě i formě
NELIŠÍ od těch, které tu byly před tím. Mění se názvy, ale zachovává se
tentýž obsah a táž metoda. Takový přístup je ovšem pseudoduchovní,
ale taková jsou znamení přicházejícího
posledního soudu, kdy se všechny
lidské systémy navždy
ZHROUTÍ.
(Na žádné jiné planetě ve Stvoření není
tolik náboženských systémů, jako zde, na planetě Zemi,
jak nám sdělili Vesmírní přátelé, viz
www.vesmirni-lide.cz
– pozn. zpracovatele.)
(8)
Souběžně s
objevením se těchto kultů, sekt a náboženství a
duchovních trendů i způsobů ovládání mysli, které v mnoha případech
mají - kvůli svému hledání
většího duchovního uvědomění (byť
zdeformovaného) - pozitivní hodnotu,
zintenzivňují zlé a temné síly pseudotvůrců svou činnost a rozšiřují svoje
negativní působení na lidi na planetě Zemi, aby se potlačilo toto úsilí. To jen
zvětšuje a zintenzivňuje krizi.
Takový
negativní vliv se projevuje ve formě a
intenzifikaci nezvyklých a bizardních zločinů, vražd, sebevražd, duševních
chorob, sexuálních zvráceností a složitých a zlořádných
fyzických potíží. Takové jevy jsou součástí akcelerace odlišení
sil negativního a pozitivního stavu při
přípravě na SKUTEČNÉ ZÁVĚREČNÉ STŘETNUTÍ, během něhož se
všechny lidské systémy hroutí a přestanou
existovat.
Součástí
snahy, aby se lidská mysl zabývala těmito událostmi a lidé se tak ZDRŽOVALI
OD duchovního uvědomění, je
NEOBVYKLÝ ZÁJEM MÉDIÍ O ZPRAVODAJSTVÍ O TĚCHTO NEGATIVNÍCH UDÁLOSTECH.
Filmy, hry, televize, noviny atd. jsou plny popisů násilných činů, zločinů,
útoků, pohrom, válek a podobných námětů, které OBÍRAJÍ LIDI O ČAS A ODVÁDĚJÍ
JEJICH POZORNOST PRYČ OD DALEKO DŮLEŽITĚJŠÍCH UDÁLOSTÍ.
Nebezpečnost zájmu o tato témata spočívá v tom, že vyvolávají a
posilují v lidech potřebu jednat, chovat se, konat a řešit problémy TÝMŽ
násilným způsobem. Takové popisování následků je bez ohledu na to, jedná-li
se o příklad „dobrých“ či „zlých“ úmyslů, protikladné a opačné
duchovním prostředkům
řešení takových problémů. A popisují-li
se nějakou náhodou duchovní prostředky,
obvykle se to líčí tak, že užívají negativní, temné síly, černou magii či
síly pochybného či nejasného původu. Vše toto jen udržuje, zesiluje a
urychluje postup konečného pádu a zhroucení
všech lidských systémů.
(9)
Povaha systému
pseudolidstva tím, že je nepřirozená, patologická a nenormální, neustále
vytváří a vyzařuje atmosféru všech druhů negativních, násilných,
nenávistných, zavilých, zvrácených, zdeformovaných a zmrzačených myšlenek, idejí
a tužeb. Kvůli
duchovnímu principu manifestace,
který říká, že jakékoli
ideje, myšlenky či
přání jakékoli sentientní entity mají sklon se aktualizovat a uskutečnit ve své
konkrétní formě,
taková negativní pojetí se stávají skutečností
také na úrovni přírodního stupně.
Zde nacházejí svůj konkrétní život. Proto tyto koncepce negativně
ovlivňují přírodní prostředí na
planetě Zemi, která představuje tento vnější
čili nejzevnější stupeň.
Například násilí je násilím BEZ OHLEDU na to, jak k němu dojde - skrze
akt násilí jedné osoby či národa proti druhým, či skrze vynucené změny
přírodních podmínek, což vede k drastickým
změnám klimatu, počasí, intenzifikaci
nezvyklých katastrof, pohrom, neštěstí, zemětřesení, požárů, sněhových bouří,
severáků, tornád, hurikánů, období veder, sucha, nákaz, naplav, nehod a mnoha
jiných násilných jevů. Není na Zemi den
či týden, který
by proběhl v klidu bez takových událostí. Jejich
ZESÍLENÍ a frekvence výskytu ukazují, že dochází k prohlubování krize lidských
systémů, což způsobuje takové reakce v přírodě.
Jestliže někdo žije v souladu se
samým sebou, žije v harmonii s
přírodou.
Příroda
odráží
zevně
tento niterný stav
záležitostí v lidech. Čím více
disharmonie, tím více je násilí a nestability v
přírodě. A obráceně - čím více je
duchovní harmonie
v člověčenstvu, tím je příroda
stálejší, zákonitější a klidnější. Proto jsou takové
drastické měny a zesílení výskytu těchto jevů v přírodních událostech
dobrými ukazateli
zevrubné krize veškerých lidských systémů a jejich
nevyhnutelného zhroucení v blízké budoucnosti.
(10)
Jak je většina
lidí nucena do neustálého shonu kvůli přežití, udržujíc a zachovávajíc se
naživu, vyvíjí se na ni nátlak, je stresována a manipulována,
aby kráčela směrem opačným vzhledem k
jejich pravé duchovní přirozenosti.
Postupně začínají být nespokojeni s pomíjivými rozkošemi nacházejícími se ve
vlastnictví hmotných statků a
majetků a ve všech lidských systémech s jejich
tradicemi, zvyky a kulturami zevních hodnot.
To mnohé přivádí k šílenému hledání pravého smyslu lidského života.
Otázka o hodnotě bytí počíná deptat lidstvo. Nic neposkytuje již smysl.
Existenční obavy, strachy, znechucení a deprese se stávají životním stylem a
dávají zrod filosofiím, které je považují za nutné podmínky lidské existence,
pokud ne za jeho skutečné původce.
Nebezpečí
takového přístupu je v jeho zdůraznění toho, že takové pocity jako
strach, obavy, starosti, deprese, znechucení atd. mají
skutečnou existenční hodnotu a
jsou tudíž nakonec pozitivní povahy.
Lidé nahrazují skutečnou
filosofii duchovnosti pseudofilosofií
existencialismu, která se snaží odvodit
duchovní hodnoty z něčeho, co bylo zfabrikováno, vyvoláno a vypěstováno
negativním stavem pekel v člověčenstvu, aby se potlačila
pravá duchovnost,
která nemůže počít takové negativní
ideje, myšlenky a okolnosti. Všechny tyto
existencionální pseudohodnoty vedou tím, že se zesílí jejich výskyt v lidské
mysli, k větší krizi lidských systémů a urychlují jejich úpadek a kolaps. V
tomto smyslu mají tylo pseudohodnoty pozitivní aspekty, protože cokoli urychluje
tento kolaps, pomáhá ukončit něco patologického, nepřirozeného a abnormálního,
co je pohromou a rakovinou pro vše zdravé, normální a přirozené.
(11)
Neobvyklý,
gigantický skok v rozvoji technologií v několika posledních dekádách DRASTICKY
KONTRASTUJE se sociálním a duševním
rozvojem lidských systémů, který je DALEKO POZADU. To přispívá stále více k
již nesnesitelnému tlaku, napětí a stresu.
Jinou
komplikací je technologie sama. Kvůli
své složitosti vede k rozvoji krajních stupňů specializace a
odcizení nejrůznějších součástí systému, což pak vede k většímu nebezpečí
úpadku a chaosu. Jelikož jsou takové systémy složité a navzájem
závislé, porucha jedné součásti může umrtvit funkci celého systému.
Jiným nebezpečným aspektem této situace je to, že kvůli své složitosti a
početnému množství služeb, které poskytuje lidem, dělá je krajně závislými a
bezmocnými v případě selhání. Jak se systém stává stále složitějším a závislým
na svých složkách, je více pravděpodobné, že selže, což bude mít OHROMNÝ DOPAD
na blahobyt všech lidí. To stále více zesiluje pokročilou krizí všech
lidských systémů a urychluje jejich konečné zhroucení.
(12)
Jak lze vidět,
vede nepřirozenost a nenormálnost protikladných činitelů lidských systémů
vůči přirozenému a normálnímu pokrokovému směřování
duchovnosti
k nárůstu tlaků, stresů a napětí ve všech oblastech aktivit
lidských tvorů a v samotném jejich jsoucnu a bytí. Není nikde nic, co by
neustále nepřispívalo k této krizi. Za takové situace lidé počínají
hledat prostředky, jak se vyhnout takovému rozporu. Tak se vyvíjejí
sklony k úniku z těchto nahromaděných tlaků, stresů a složitosti systému k
fantaziím, snům a iluzím s pomocí mechanických či chemických prostředků, jako
jsou drogy, alkohol, jídlo a
jiné fyzické prostředky, které mohou pozměnit
vědomí a jeho funkci. Tento sklon je jedním ze závěrečných příznaků
postupujícího úpadku a kolapsu všech lidských systémů.
(13)
To vše vede k
rozvoji apatie, lhostejnosti a ZTRÁTĚ JAKÉHOKOLI ZÁJMU o prospěch a
blahobyt všech ostatních jedinců. Lidé mohou dosvědčit zločiny,
vraždy, podvody atd., ale neřeknou nic a mnozí se odvrátí od místa děje či
jej pozorují bez jakékoli účasti.
Taková situace
je znakem ÚPLNÉHO nedostatku duchovního uvědomění. A to znamená neslavný konec všech
lidských systémů. Jakmile se ztrácí veškerý zájem a rozvíjí se apatie a
lhostejnost k vlastnímu blahobytu a blahobytu vlastních sousedů, ztrácí se
veškerý smysl života a nic již nemá více význam. Potom se už v lidských
systémech nic neudržuje, nezachovává a nepodporuje. Tak dozrává konec
lidské éry.
Lidská éra se
charakterizuje zvláštností, neobvyklostí a výjimečností svého umístění
a své pozice ve Stvoření.
Nikde jinde po celém Stvoření takové rozpoložení od
věčnosti do věčnosti NEEXISTOVALO a NEBUDE EXISTOVAT.
Je pro ně typické nenormální, nepřirozené, patologické a neskutečné směřování,
které je neustále v protikladu k normálnímu,
přirozenému a skutečnému běhu života. Kvůli této pozici je lze
považovat za umělé, vnucené, zfabrikované a za pseudoživot - sám o sobě
nereálný.
Typická lidská éra se dá popsat různými pojmy:
1.
ZMRZAČENÍ DUCHOVNOSTI
Za prvé: Zkreslením, zvrácením a
zmrzačením pojmu
duchovnosti a Nejvyššího.
Duchovnost
a Nejvyšší
se popisují ve smyslu projekcí,
introspekcí, očekávání, stereotypů, požadavků a nároků vnějších žádostí
lidí, kteří nalézají své hodnoty v hmotných
věcech. Tito lidé takzvaně materializují
duchovnost a „humanizují“
Nejvyššího. Slovo „humanizuje“ je zde
užito ve smyslu pozice, jakou má lidská éra ve
Stvoření - POZICE NEGOVÁNÍ jakéhokoli jednoho
sjednocujícího principu, který usměrňuje
přirozený tok života.
To vede k
frakcionalizaci všech životních principů.
Tato situace vede k projevům mnoha náboženství a
duchovních názorů, které si často
navzájem oponují. Také to vede k budování
zvyklostí, tradic a kultur, které jsou
protikladem jakéhokoli pokrokového směřování.
Jejich povahou je stagnace a sebezachovávání. To je samým
opakem pravého života. Objevuje se
PSEUDOŽIVOT jako typický znak lidské éry.
2.
ODMÍTNUTÍ
DUCHOVNOSTI
Za druhé tu
máme jev, rozvoj a široký růst a příjem mnoha pojetí
materialismu, ateizmu, agnosticismu a
panteizmu, která odmítají jakoukoli
duchovnost jako
původní princip.
Takové
filosofie a názory jsou typické pouze pro lidské údobí.
Nikde jinde ve
vesmíru se toto pojetí
NIKDY NEVYVINULO.
3.
PŘERUŠENÍ
KOMUNIKACE S PRAVÝM STVOŘENÍM
Za třetí: Je uzavřen
přístup k
nejniternějšímu stupni vlastního já
a jsou uzavřeny všechny mosty a přímé spoje k
duchovnímu světu
a jiným dimenzím, místům a úrovním vesmíru a
celého Stvoření spolu s
přerušením přímé komunikace s duchy, anděly a
jinými sentientními entitami
v duchovním světě. Toto je opět typickou okolností a
znakem lidské éry, která neexistuje nikde jinde.
Všude jinde jsou dveře ke všem dimenzím, úrovním a
sférám neustále otevřeny všem sentientním entitám, pouze na Zemi byly
tyto dveře kvůli lidské éře až donedávna uzavřeny.
4.
„ZÁVISLOST ŽIVOTA NA
HMOTĚ“
Za čtvrté: Život a jeho funkce se
odvozují z aktivit nejzevnějšího přírodního stupně,
to jest z hmoty, a život se tak činí závislým
na hmotě.
Život se zde považuje za produkt rozvoje a evoluce
hmotných prvků, které se vyskytují, probíhají a staly se náhodným
způsobem. Život se považuje za hmotnou
příhodu vyskytující se jen pouhopouhou náhodou. Toto je
velmi typický znak lidské éry.
5.
ÚPLNÁ IZOLACE
OD STVOŘENÍ I
PEKEL
Za páté: Lidští tvorové jsou
odděleni, ohraničeni, izolováni a odcizeni od
veškerého ostatního Stvoření a zfabrikovaných stavů zla ve
formě pekel se VŠEMI jejich důsledky a
následky, jak se projevují ve funkcích, stagnaci, krizi i rozpadu všech lidských
systémů. Toto je typickým charakteristickým rysem lidské éry.
Než se lidská éra objevila,
NEBYL v
duchovním světě ani negativní stav
či peklo, ani jejich projevy
v přírodním světě.
Toto jsou tedy typické
charakteristické znaky lidské éry,
která NYNÍ KONČÍ. Všechny tyto
typické znaky a rysy se odstraní jako
nereálné a do jsoucna a bytí vstoupí s
pravým duchovním pojetím
nové člověčenstvo, které bude pokračovat normálním a přirozeným směrem
neustálého duchovního pokroku.
Přes 7000 stran a 3000 obrázků o Vesmírných lidech najdete na internetu:
www.vesmirni-lide.cz
www.vesmirnilide.cz
www.andele-svetla.cz
www.andelesvetla.cz
www.universe-people.cz
www.universe-people.com
www.cosmic-people.com
www.angels-light.org
www.angels-heaven.org
www.ashtar-sheran.org
www.himmels-engel.de
www.angeles-luz.es
www.angely-sveta.ru
www.anges-lumiere.fr
www.angelo-luce.it
www.anioly-nieba.pl
www.feny-angyalai.hu
(snadno
získáte také v knihovnách a internetových kavárnách)
SVĚTELNÁ KNIHOVNA
STAŽENÍ KNIHY