1628.  Cesta za poznáním Vesmíru a života.      (Zpracoval: Miroslav F.)                         2002.

Místo: Okolí Ústí nad Labem.

 

 

 

CESTA ZA POZNÁNÍM VESMÍRU A ŽIVOTA

 

 

 

(0)

 

ÚVOD

 

 

Tato kniha je svědectvím o proniknutí za hranice času a pro­storu. Je to popis skutečných událostí, které zasáhly a ovlivnily můj ži­vot.

 

Hlavním zlomem v mém životě byla klinická smrt, kterou jsem přežil a tím získal neuvěři­telná poznání, o kterých jsem dosud ani netu­šil.

 

Je již mnoho lidí, kteří věří, že naše ego přetrvává, nejen bě­hem exi­stence života, ale za další hranici, jejíž fáze jsou ŽIVOT a SMRT. Každý člověk je v podstatě dvojí bytost a to fyzická - hmotná a vnitřní - duchovní.

 

Fyzický člověk je viditelný, má hmotné tělo, city, vlastnosti a to po­važuje svět za pravého člověka. Ale není tomu tak, neboť pra­vým člověkem je zcela něco jiného, pro ostatní skryté a nevidi­telné. Kromě fyzického těla je to DUŠE, tzv. duchovní energie. Ta během ži­vota sbírá zkušenosti a po smrti prožívá ob­dobí, v němž je odpojena od fyzického těla. V určitých případech se dokáže vrátit i do svého pů­vodního fyzi­ckého těla. Bez poznání tohoto vnitřního člověka - duše, jsme stále ve tmě a musíme se vracet do koloběhu životů. Teprve do­konalým po­zná­ním dojdeme k osvobození, to je věčné doko­nalé blaženosti.

 

Moje cesta poznání mě přivedla až tak da­leko, že jsem se mohl setkat s mimozemskou ci­vilizací a získat mnoho cenných po­zna­tků a tím se můj život na této planetě rozjasnil.

 

Pokusím se čtenářům jednoduchým způsobem přiblížit tyto události. Není důležité, zda bu­dete věřit, nebo ne. Je ale důle­žité, abyste se ale­spoň dokázali nad touto problematikou zamy­slet. Žijeme ve světě há­danek a tajů a vše, co přispěje k poznání ves­míru jako ta­kového a ob­jasní skutečnosti, kdo jsme, by mělo být ví­tané.

 

Kniha je schematicky rozdělena do dvou částí. První část je vě­nována, tomu, co mě při­vedlo ke změně dosavadního způsobu ži­vota. Druhá část se zabývá problematikou poznání, která z této změny vy­ply­nula.

 

 

 

(1)

 

ODCHOD Z POZEMSKÉ  ROVINY

 

 

Popisy událostí, jež budou následovat, má na svědomí zlo­mová událost v mém životě, která se stala v roce 1993, v měsíci červnu.

 

Do této doby jsem šel životem jako vět­šina lidí. Věnoval jsem se pře­devším svému za­městnání a materiálním hodnotám. V čase, ve kte­rém se stala tato událost jsem pracoval jako technik výpočetní tech­niky. Mé myšlení spočí­valo především v logice. Ná­hody a zázraky pro mě neexistovaly, vše jsem se snažil přede­vším logicky dokázat a vy­světlit. Jediná věc, která mě trochu trápila, bylo to, že se mě občas pod rukama povedlo totálně zničit nějaké polovodi­čové součástky. To vše jsem ovšem přisuzoval statické elektřině.

 

V mém dětství jsem se v podstatě s urči­tým zázrakem se­tkal, ale v průběhu let jsem na vše zapomněl. V jediné v co jsem věřil, bylo to, že existuje ještě nějaký jiný život a že nejsme ve vesmíru jedinou in­teli­gencí, To ale odporovalo mé logice, tak jsem se s tím moc ne­za­bý­val.

 

Nyní se vrátím k osudovému dni v roce 1993. Co se vlastně stalo ?

 

Tak jako každý den jsem přišel do za­měst­nání. Den probí­hal vcelku klidně a pomalu se blížil čas oběda. S kolegy jsem odešel na oběd. Po obědě jsme se vrátili na pracoviště, kde jsme si dali ještě kávu. Asi po půl hodině se mi udělalo velmi špatně, dostával jsem křeče v oblasti břicha. Vše mělo velmi rychlý spád. Zůstal jsem ležet na zemi a od­vezla mě zá­chranná služba do nemocnice. Zde mě dali nějaké injekce na uklidnění s tím, že bolesti ustanou a pak se uvidí. Vše vypa­dalo, jako kdyby jsem snědl něco špatného. Bolesti, ale nepolevovaly. Následovala různá vyšetření - rentgeny apod. Byl jsem na­pojen na ka­pačku, ale bolesti byly stále silnější a začalo se mi zvětšo­vat bři­cho. Následovalo i tomografické vyše­tření, ale stále se nepove­dlo zjis­tit pří­činu bolestí. Byl jsem umístěn na pokoj sám. Třetí den večer mě lékaři oznámili, že mě ráno bu­dou operovat, aby zjis­tili pří­činy bo­lestí, protože nemohou dále če­kat.

 

Vnitřně jsem s tím nesouhlasil, protože mě chtěli operovat a vůbec nevěděli proč ?  Po­stupně jsem ale rezignoval. Byla už tma a jedi­ným mým přáním bylo to, aby už vše skon­čilo. Poslední, co jsem vní­mal, byla zdravotní ses­tra, která mě přišla vyměnit láhve na ka­pačku.

 

Po nějaké době jsem začal cítit, jak za­číná ustupovat bolest - čas jsem vůbec nevní­mal. Poslední moje myšlenka byla, že už to snad bude do­bré a k té operaci nedojde. V tu chvíli jsem necítil vůbec žád­nou bo­lest a ovládl mě moc hezký pocit. Tento pocit se nedá ani po­psat. Otevřel jsem oči a viděl jsem své vlastní tělo, jak leží pode mnou na lůžku, ale přitom jsem měl pocit, že tělo mám. Kolem mě se začalo rozjasňovat, zůstal jsem nehybný a díval se ko­lem sebe. Roze­znával jsem všechny věci v pokoji z ptačí per­spektivy. Po krátké chvíli jsem se pohnul a zjistil jsem, že to jde se volně pohybovat. Visel jsem v míst­nosti ve vzduchu, vů­bec jsem neměl strach, cítil jsem se velice do­bře a svobodně. V míst­nosti bylo dostatek světla, přestože se ne­svítilo elek­třinou, ale za okny byla tma. Poté jsem uslyšel nějaký hlas, který pravil: „Zde nemů­žeš zůstat, tvá cesta pokračuje dál, mu­síš ven.“ Podíval jsem se směrem, odkud tento neznámý hlas přichá­zel, ale nikoho jsem ne­vi­děl. Pouze za oknem jsem viděl nějaký papr­sek světla, jako kdyby ně­kdo do okna svítil baterkou (podotýkám, že jsem le­žel na pokoji ve tře­tím patře). Nechápal jsem, co se děje. Stří­davě jsem se díval na své tělo, ležící na posteli a na paprsek světla, který přichá­zel zvenčí. Znova se ozval neznámý hlas a vyzval mě, abych šel za tím světlem. Začal jsem se pomalu pohybovat směrem k oknu, ne­patrně jsem se dotknul stěny. Náhle jsem ucítil, že ne­klade žádný odpor, jako kdyby tato stěna byla nějaká pavučina. Touto pře­káž­kou jsem zcela lehce pronikl. Ocitl jsem se venku a uviděl stromy a oblohu plnou hvězd. Připadal jsem si jako pták. Byl to obrovsky příjemný pocit, vů­bec jsem se ničeho nebál. Pohyboval jsem se ve vzduchu a to zcela lehce a svobodně. V dáli, směrem vzhůru, byl vi­dět paprsek světla, zřejmě ten samý, který jsem viděl z nemoc­ničního po­koje. V tuto chvíli jsem na své tělo, které jsem zanechal na nemoc­ničním lůžku, vůbec nemy­slel. Rozhlížel jsem se ko­lem sebe a hledal jsem zdroj hlasu, který mě vy­vedl ven. Nikoho jsem však neviděl. Vnímal jsem vůni stromů a květin, ale také pocity tepla a chladu. Po­malu jsem se začal vznášet stále výš a prohlížel jsem si město z ptačí perspektivy. Po nějaké chvíli těchto krásných pocitů jsem opět uslyšel již známý hlas: „Jsem zde, abych ti po­mohl na­jít cestu.“ Ucítil jsem nějakou zvláštní ener­gii, která mě táhla jako magnet směrem ke světlu, které bylo v dáli stále vidět. Čím bylo světlo jasnější a já jsem se k němu blížil, tím jsem se cítil stále bezpečněji. Když jsem byl velmi blízko, tak jsem se na chvíli zastavil a díval jsem se do tohoto světla (nijak mě neosl­ňovalo). Vypadalo to, jako bych stál před ústím nějakého tunelu a viděl jsem občas vplout do­vnitř nějakou postavu člověka. Znovu se ozval ten tajemný hlas a pravil, že zde začíná má nová cesta a dál už mě nemůže doprovázet. V tu chvíli mě začalo světlo stále více přitahovat. Vplul jsem dovnitř tohoto tunelu. Připa­dal mi prostorný, v místě, kde jsem se nacházel, tlu­meně světélkoval mo­drobílým světlem. Přede mnou bylo stále jasnější světlo, které mě čím dál více táhlo smě­rem dovnitř. Měl jsem nepo­psa­telně krásný pocit, z dáli přicházela tlu­mená hudba, která na mě velice pozi­tivně půso­bila. Najednou jsem měl pocit, jako když splývám s tímto svět­lem, vzápětí jsem se ocitl v ještě širším tunelu, opět bylo v dálce vidět světlo, které mírně pulzovalo a bylo čím dál jasnější. Náhle jsem zjistil, že jsem v davu lidí a jsem uná­šen tímto davem směrem ke světlu. Cesta se začala v určitém bodě rozdvojovat. Na této kři­žova­tce jsem se náhle zastavil jako kdybych chtěl vychutnat příjemnou tlumenou hudbu, která vše prostupovala. Znovu se ozval nějaký hlas. Byl ale jiný, než ten, co mě dosud do­prová­zel. Vibrace tohoto hlasu mě doslova pohlcovaly. Cí­til jsem se jako bych byl jeho součástí. Tento hlas mě oslovil:

 

„Milý synu, ocitl jsi se na životní kři­žovatce. Cesta, po které jdou os­tatní je velmi snadná, je naplněna láskou a dovede tě k bož­skému světlu. Druhá cesta - je cesta zkoušky. Zastavil jsi se zde, aby jsi se mohl rozhod­nout, kterou cestou se vydáš.“ Hlas se odmlčel a znova byla slyšet pouze ta příjemná božská hudba.

 

Okamžitě jsem si uvědomil, že cesta, po které jdou všichni není pro mě. Tunel, který odbočoval, byl jen matně osvícen a dál byla jen tma. Přesto jsem se rozhodl a vstoupil na okraj tohoto tu­nelu. Na jed­nou jakoby se za mnou vše zavřelo. Příjemná hudba zmlkla a já jsem se ocitl sám. Byl jsem tažen nějakou silou stále dál, matně osvětleným tu­nelem. Přišel jsem k úpatí jakéhosi kopce. Věděl jsem, že vše závisí pouze na mě a že musím pokračovat ve zvolené cestě. Začal jsem po­malu vystupovat na tento kopec. Všude bylo obrov­ské, až děsivé ti­cho. Ještě jsem vůbec netu­šil, co mě čeká. Po určité době lezení (nevím jak dlouho to trvalo) se zdálo, že už jsem dosti vysoko a že to zvládnu do­stat se na vrchol, ale najednou se stalo něco děsivého. Vše se pode mnou začalo propadat, po­vrch kopce začal být velice kluzký, jako když někdo roz­lije slizkou hmotu, a já jsem začal sklouzá­vat dolů. Přes veš­kerou moji snahu jsem byl strháván stále víc dolů. Chvíli to vypa­dalo, že se v tom slizu a bahně utopím. V pod­statě jsem teď bojoval pouze o holý život. Znovu a znovu jsem se škrábal na­horu. Ztrácel jsem stále více sil. Chvílemi jsem se začal dusit. Za žádnou cenu jsem se nechtěl vzdát. Jediná myšlenka byla ta, že se musím dostat na vrchol toho kopce, i když jsem nevěděl, co bude dál. To nebylo podstatné. Hlavní byl teď jediný cíl a to - vrchol kopce. Jak dlouho jsem takhle bo­joval, nevím. Jenom si pamatuji, že jsem se nakonec na ten vrchol kopce s obrovským vypě­tím všech sil, dostal. Během tohoto zápasu o život jsem cítil bolest. Když jsem se konečně vy­špl­hal na vrchol kopce, byl jsem na pokraji svých sil. Zůstal jsem ležet, zde už nebyla úplná tma. Bylo tady jakési šero. V dáli byl vidět paprsek světla. Jak dlouho jsem zůstal ležet, nevím. Probralo mě z mé únavy až světlo. Byl jsem na nějaké planině, nádherně ozářené. Přede mnou byly nějaké bytosti. Vy­za­řovalo z nich něco zvláštního, kolem jejich těl byla velká záře. Na­jed­nou ze mě spadla veškerá únava, cí­til jsem se naplněn obrovskou lás­kou a vnitřním klidem. Jedna z bytostí mi řekla, že jsem s úspěchem zvládl zkoušku a že je již vše dobré. Pak se všechno zase rozply­nulo a mě se začal promítat celý můj dosavadní život, kde jsem byl upozorněn na některé de­taily. Vše bylo jako ve skutečnosti. Některé věci jsem bě­hem života již zapomněl, ale tady bylo naprosto vše. Bě­hem to­hoto ná­vratu do minulosti, mě stále pro­vázel nějaký hlas. Poté jsem opět uviděl již zmíněné bytosti. Bylo mi sděleno, že jsem sešel z ži­votní cesty, ale že je mi dána možnost vše napravit. Byl jsem dříve zmíněnými bytostmi upo­zorněn na chyby, které jsem v životě udělal, ale také na to, co se ode mne očekává. V pod­statě to byl jakýsi plán do další etapy života. Nejdůležitější udá­losti, mimo jiných byly dvě: 1. pomáhat lidem a za 2. postavit dům.

 

Vše bylo prostoupeno zcela zvláštními po­city lásky, svo­body a štěstí. Vše se odeh­rálo jakoby v jednom okamžiku. Najed­nou se vše ko­lem rozjasnilo a bytost která oplývala nej­zářivěj­ším světlem mi řekla, že je již čas se vrátit zpět. Ocitl jsem se v jakémsi světelném víru a na­jed­nou jsem byl zpět v nemocničním pokoji nad svým tělem. Uslyšel jsem opět hlas: „Již je čas, musíš zpět do svého těla.“ Stále jsem to nechápal a uvědomoval si, že vrácení zpět zna­mená opět mnoho bo­lesti. Znovu se ozval hlas:

 

„Není čas, jdi zpět, vše bude dobré.“ Sestoupil jsem nad své tělo a náhle jsem s ním v záři světla splynul.

 

 

SHRNUTÍ :

 

Toto bylo mé seznámení s duchovním svě­tem. Samozřejmě zá­žitky mohou být u každého je­dince trochu odlišné, ale v podstatě je lze rozdělit do několika bodů:

 

1)         zážitky po opuštění fyzického těla

2)         oblast bytostí bez těla a světelný tu­nel

3)         sbor soudců, skládající se z duchov­ních bytostí

4)         zpětný pohled na dosud prožitý život - návrat do minu­losti

5)         plán na další život - dosavadní zhod­nocení a vytvoření karmy pro další život

           nebo úprava karmy pro pokračování do­sa­vadního života

6)         návrat na Zem

 

Odchod do oblasti bez fyzického těla, kde tato bytost čeká na další vtělení.

 

Já jsem měl to štěstí, že jsem se mohl vrátit zpět a změnit svůj dosa­vadní život a tím dojít k poznání zcela jiných hodnot.

 

 

 

(2)

 

OPĚT NA ZEMI

 

 

Najednou jsem opět cítil tíži svého těla. První pocit byl do­brý, pro­tože jsem necítil vů­bec žádnou bolest. Otevřel jsem oči a pomalu se rozhlédl. Ležel jsem skutečně na původním místě na nemocničním lůžku a byl napojen na hadičky. V místnosti bylo šero. První myšlenka byla ta, že všechny hadičky musím odpojit. Tak se také stalo, vpi­chy nekr­vácely. Chvíli jsem ležel a můj vnitřní hlas mi poručil vstát - upo­slechl jsem. Vše bylo v pořádku, břicho splasklo, žád­nou bolest jsem necítil, dokonce jsem se cítil naplněn energií a fyzickou silou. Během vte­řiny se všechny udá­losti této noci znovu jakoby pro­mítly a uslyšel jsem hlas, který mi řekl: „Neboj se, můžeš zkusit, co chceš, jsi v po­řádku.“ Udělal jsem rychle za sebou několik dřepů, bez pro­blémů. Zku­sil jsem ještě pár kliků - zase O.K..

 

Venku pomalu začalo svítat. Pootevřel jsem okno a chvíli po­slouchal zpěv ptáků. Stále jsem tomu všemu nemohl uvěřit. Najednou jsem dostal silnou chuť na cigaretu. Vyndal jsem svoji tašku z nemoc­nič­ního stolku a z ní kra­bičku cigaret se zapalova­čem. Opatrně jsem ote­vřel dveře nemocničního pokoje, všude byl ještě klid. Odešel jsem na WC, otevřel tam okno a za­pálil si. Měl jsem obavy, že mi bude špatně, ale zbytečně. Hlava se netočila, bři­cho nebo­lelo. Pootevře­ným oknem jsem poslou­chal zpěv ptáků a dospěl k závěru, že v nemoc­nici nemám co dělat a že musím odejít pryč. Vrátil jsem se opatrně na po­koj, již se rozed­nilo, všude byl stále klid. Všechny své věci jsem měl ve stolku, tak jsem se převlékl a chtěl jsem se vytratit. Ne­poda­řilo se, pře­kva­pila mě sestřička, která náhle vešla do pokoje a ihned začala křičet. Přiběhli doktoři a to bylo řečí, hlavně to, že mám jít hned ráno na ope­raci a že tohle nemohu přežít. Tím byl můj od­chod z ne­mocnice trochu odložen. Když mě nemohli pře­svědčit, že musím zůstat v nemoc­nici tak jsem musel podepsat tzv. revers. Nikdy před tím jsem v nemocnici ne­byl, tak jsem jim podepsal vše, co chtěli. Pak mě na­konec propustili s tím, že do večera jsem určitě zpátky a že neví, jestli mi budou moci po­moci. Nemusím prý přežít.

 

Když jsem vyšel z budovy ven, dýchl na mě krásný letní den. Byl to pro mě obrovský záži­tek, nikdy před tím jsem si ne­uvědomo­val, jak může být krásné ráno. Úplně se mi zatočila hlava. Chvíli jsem zůstal stát a vnímal tuto krásu. Když jsem se nabažil, vydal jsem se za mojí ženou do zaměstnání. Bylo to asi 1 km chůze. Moje žena byla velmi pře­kvapena, když jsem se objevil u ní v práci. Věděla, že v tuto dobu mě mají operovat a já se zatím ob­jevil u ní a chtěl odvézt domů.

 

Tím začala nová etapa mého života. To jsem ještě netušil, co to bude pro mne a též moji rodinu znamenat. Ještě nějaký čas jsem byl nemo­cen, samozřejmě nebylo vše úplně v pořádku. Znovu začaly bo­lesti - nastalo údobí astrálního cestování. Mohl jsem se podívat na různá místa naší planety a také do vesmíru jako tako­vého a vidět naši planetu  z oběžné dráhy. Vždy, když jsem se vrátil zpět na zem, měl jsem zdravotní problémy. Odmítal jsem ja­kékoliv léky a lékař­skou po­moc. Pouze mě žena přemluvila, že mě od­vede k léčiteli. S tím jsem souhlasil. Pravi­delně dvakrát denně mě tam vozila. Vždy po náv­štěvě u léčitele jsem cítil velkou úlevu. Léči­tel mě pomohl překonat tyto po­zemské potíže a já jsem si ko­nečně uvědomil, že existuje i něco jiného, než jsem doposud poznal. Tato problema­tika mě stále více za jímala a stále jsem se přesvěd­čoval o věcech, na které jsem před tím nevěřil, ba dokonce ani o některých nevěděl. Stále více jsem si uvědomoval, že se mi svět mění před očima. Ve skutečnosti jsem se ale mě­nil já a začínal vnímat různé energie, jak v přírodě, tak i u lidí.

 

Bylo to období obrovského poznání, ale také různých zkou­šek. Bylo to něco jako kdy­bych znovu začal chodit do školy. Tento­krát to ale byla škola duchovní v astrální rovině. Stále jsem se vra­cel k mému no­vému poslání - „pomoci lidem a k stavbě domu“.

 

Začal jsem své rodině a přátelům při růz­ných nemocích ener­geticky a psychicky pomá­hat. To přišlo celkem samo, ani to nebyl žádný pro­blém. Horší to bylo s tím domem, na to bylo třeba hodně finančních prostředků a ty nebyly k dispozici. Navíc jsem stále ne­chápal smysl to­hoto úkolu. To jsem vlastně pochopil až v zá­věru stavby. Přesto se veškeré úsilí mé a mé ženy Aleny obrátilo tímto směrem. Za­čal se tvo­řit projekt a současně jsme začali při­pravovat zá­klady. Všechny ostatní věci šly stranou. Mé astrální cestování se omezilo na minimum. Psal se rok 1994 a byl měsíc červen. Jednoho dne jsme se vrátili z našeho pozemku pozdě večer domů, najedli se a šli spát. Bě­hem této noci došlo k prvnímu astrálnímu setkání s mimo­zem­skou civi­lizací. K této události se vrátím poz­ději.

 

V té době jsme se spolu s manželkou stý­kali s léčitelem, který mě pomáhal při dřívěj­ších zdravotních potížích. Nakonec jsme dali na jeho radu a rozhodli se, že prodáme poze­mek, který jsme vlastnili a přestěhujeme se do vý­chodních Čech, do blízkosti Českého Ráje. V tuto dobu jsme ale žádný vhodný objekt nese­hnali. Když nadešel čas prodeje našeho po­zemku, tak jsme naštěstí včas vše zastavili. Zde po­mo­hli opět astrální bytosti. Dnes vím, že vý­chodní Čechy byly tou špat­nou cestou a opět to byla jedna ze zkoušek. Zde jsem opět dostal po­učení, že nesmím spoléhat na to, že za mě někdo vyřeší problém. O svém osudu si rozhoduje vždycky každý sám. Uvědomil jsem si, že mu­sím jít vlastní cestou a s tímto léčite­lem jsme se přestali stýkat.

 

Touto cestou chci ještě tomuto člověku poděkovat za vše, co pro mě udělal. Všechno bylo pro mou osobu velkým poučením. A vlastně celé rodině ukázal počáteční cestu za dalším poznáním.

 

 

SHRNUTÍ :

 

·        Tato etapa života je poznáním nové identity osobnosti. Do­chází k přehodnocování dosavadního života a jeho hodnot.

 

·        Současně je to údobí obrovského po­znání, otevírá se nám nový po­hled na přírodu i lidi kolem nás a člověk si začíná uvědo­mo­vat, že je pouze součástí tohoto celku. Pokud se do­káže s tímto fak­tem smí­řit, tak má z polo­viny vyhráno.

 

·        Tato cesta je vždy pro každého člověka originál, proto také čtená­řům nepředkládám de­taily této etapy mého života.

 

·        Je třeba si uvědomit, že i špatné udá­losti jsou poznáním a tím jsou prospěšné pro člověka jako takového. Vždy v nich mu­síme hle­dat poučení. Ne nadarmo se říká: „Něco špatné je pro něco dobré.“

 

·        Celý náš život je velká cesta, která je dopředu zčásti na­pro­gramována a jen na nás zá­leží, jakým způsobem touto cestou půj­deme.

 

 

 

(3)

 

PRVNÍ ASTRÁLNÍ KONTAKT S MIMOZEMSKOU CIVILIZACÍ

 

 

Nyní se vrátím k události, která se ode­h­rála zhruba upro­střed období různých zkoušek a to začátkem června 1994. Jak jsem již uvedl, jednoho dne jsme se vrátili pozdě domů ze svého pozemku. Já i má že na jsme byli velmi unaveni.

 

Když jsem začal usínat, tak jsem najed­nou ucítil, jak veš­kerá únava náhle ustupuje. Man­želka usnula okamžitě a já byl plný ener­gie. Jak jsem se pokusil zavřít oči, tak jsem se ocitl vždy na okraji světelného tunelu bílé barvy, která se střídala s barvou fialovou. Toto světlo mě přímo přitahovalo, tak jsem tomu všemu dal volný průběh. Náhle jsem se ocitl ve vesmíru, kolem byly hvězdy a já viděl naší pla­netu z výšky. Nebylo to pro mě nic no­vého, toto jsem již znal. Byla to astrální volnost. Chvíli jsem sledo­val naši planetu, poté se ke mě při­blížil svě­telný paprsek a já usly­šel hlas, který mě vybídl, abych se na tento papr­sek za­věsil. To jsem učinil. Najed­nou jsem se objevil v nějaké menší místnosti. Stěny byly oblé, ja­kési stříbrné barvy. Nikde nebylo vidět žádný zdroj světla, přesto byl tento prostor osvět­len. Připadalo mi to, ja­koby svítily všechny stěny. Vůbec jsem nepoci­ťo­val žádný strach, ba naopak, něco zcela nového, krásného. Místnost byla prázdná, nikde ni­kdo. Náhle jsem uslyšel hlas, který řekl: „Vítáme tě milý synu, jsme zá­stupci vesmírné civilizace. Našim veli­telem je vysoce duchovní bytost jménem AŠTAR.“ Hlas mě vybídl, abych se po­sadil. Rozhlédl jsem se, ale nebylo tam nic, na co bych se mohl po­sadit. Najednou jsem ucítil slabý tlak a já usedl do nějakého velmi pohodlného křesla. Chtěl jsem pozdravit, ale nedokázal jsem ze sebe dostat ani hlásku.

 

Najednou jakoby v prostoru se objevil ob­raz hezké kra­jiny. Za­čal jsem vnímat něco zcela nového, fascinujícího. Obraz krajiny vystřídaly obličeje, které přede mnou defi­lovaly, připa­dalo mi to jako praž­ský orloj. Ze všech vyzařovalo něco nádher­ného, taková zvláštní uklidňující energie. Na jednom obli­čeji se ob­raz zastavil. Kolem tohoto obličeje byla zvláštní záře, jako kdyby to byl samotný bůh. Uslyšel jsem hlas, který řekl: „Toto je náš ve­litel Aštar.“ Obraz se po­hnul a hlava se uklo­nila a jakoby se pous­mála. Poté se vše roz­plynulo.

 

Znova jsem uslyšel již známý hlas, který řekl: ,,Chceme po­moci vaší planetě Zemi a všem lidem žijícím na ní“. Jako důkaz, že obdržím in­formace a vše si budu pamatovat, až se vrá­tím zpět. Současně s in­formacemi dostanu čí­selný kód, který mohu použít, až vše zpracuji a budu přesvědčen o jejich existenci a budu se chtít s nimi spojit. Tento kód, že slouží k setkání, ale již na vyšší úrovni. Hlas se odmlčel a já ucí­til jakési zvláštní vibrace po celém svém těle. Po chvíli jsem znovu uslyšel tentýž hlas, který řekl: „Synu, již je čas tvého návratu“. Chtěl jsem poděkovat, ale znovu jsem nedo­kázal ze sebe nic vypravit. Náhle jsem se dostal zpět do známého světelného tunelu a vracel se zpět.

 

Probudil jsem se kolem čtvrté hodiny ráno. Byl jsem plný ener­gie - žádná únava, i přesto, že jsem šel pozdě spát a byl před tím hodně unaven. Vše se mi hned začalo znovu vyba­vovat. Ihned jsem si udělal poznámky, měl jsem strach, že vše zapomenu. Mé obavy však byly zby­tečné, všechny zážitky byly hluboko vryty do mé paměti.

 

Informaci, kterou jsem dostal, se týkala komety, která se měla blížit k naší planetě. Jméno této komety jsem neznal. Tato kometa údajně směřovala k naší Zemi a mohla by být naší plane­tou přitažena a do­padnout na ni. Tím by mohl zaniknout veškerý život na Zemi. To se ale nestane, protože měla být vesmírnou civi­li­zací odkloněna ze své dráhy a větší část této komety měla být sta­žena na planetu Jupi­ter, ko­lem poloviny měsíce července.

 

Měl jsem z toho hrozné pocity, mělo ale vše dobře dopad­nout, tak jsem to řekl své ženě. Samozřejmě veškeré úsilí směřo­valo k této informaci. Poslouchali jsme veškerá zpravodajství a pročítali tisk. Za ne­celý měsíc jsme konečně narazili na krátkou zprávu, že se ob­jevila ko­meta jménem SHOEMAKER-LEVY, ale nic jiného. Po­kusil jsem se spojením s civilizací zjistit, zda se jedná o tutéž ko­metu, o které jsem do­stal informace. Byl jsem ubezpečen, že je vše v pořádku, že se jedná o tutéž kometu. Trochu se mi ule­vilo a začal jsem všemu silně věřit. Mi­mozem­skou civilizací mě byl určen i den dopadu ko­mety na planetu Jupiter. Ve zprávách v te­le­vizi a v rozhlase se opět nic ne objevilo.

 

Až jednou přišla zpráva z rozhlasu, že došlo k rozpadu této komety a její větší části směřují k Jupiteru. Později byl upřesněn i den dopadu. Vše zatím souhlasilo s mou informací. Znovu jsem se po­kusil spoje­ním s civilizací upřesnit i hodinu dopadu. Čas dopadu měl být ve ve­černích hodinách.

 

Ten osudný den se objevila ve večerních zprávách infor­mace, že v odpoledních hodinách dopadly části komety SHOEMAKER-LEVY na planetu Jupiter. Byl jsem velmi rád, že vše dopadlo do­bře, ale čás­tečně zklamán, protože poslední in­formace, kterou jsem dostal, neod­povídala sku­tečnosti. Velké rozčarování ale bylo, když jsme druhý den slyšeli ve zprávách, že ve večerních hodinách dopadla poslední největší část komety na Jupiter. Tato událost mě defi­nitivně pře­svědčila o exi­stenci mimozemských civilizací.

 

Teď bych chtěl trochu šířeji shrnout, co zde již bylo ře­čeno:

 

Zde bych se chtěl zastavit a trochu za­uvažovat nad dosud pro­žitý mi událostmi. Samo­zřejmě, že tak jako většina lidí i já po­tře­buji ale­spoň nějaké hmatatelné důkazy. Zatím se vše odehrává v astrální ro­vině. Většina vědců i lé­kařů na této planetě fakt že exi­stuje také něco ji­ného tvrdě popírá, ba co dokonce i vyvrací, pro­tože ne­měli možnost něco takového prožít. Odvolávají se na to, že se jedná o poruchy moz­kové tkáně.

 

Vůbec nepřipouští to, že se člověk skládá ze dvou bytostí - fy­zické a duchovní. Hmotu vnímáme jako celek (voda, uhlí, dřevo, nerost), přesto ji můžeme dále dělit na atomy - základní částice každé hmoty. Tento běžně nevi­ditelný atom kteréhokoliv prvku, je složen ze tří druhů části: Z protonů, neutronů a elek­tronů.

 

V běžném životě vnímáme hmotu jako celek přesto, že je slo­žena z obrovitého množství nepatrných částic, které jsou neus­tále v po­hybu. V celé přírodě žádná hmota, ani energie nikdy nezaniká - pouze do­chází k přeměnám skupenství např. voda, led, pára. Podobné je to i u našeho těla. Tento viditelný celek je také složen z obrovského množ­ství částic a energií např. naše myšlenka je energie. Jest­liže v přírodě žádná energie nezaniká, ale přemě­ňuje se, tak i naše myšlenka ne­může za­niknout, ale má snahu se přeměnit. Uvědo­míme-li si tedy, že když člo­věk zemře, tak jeho fy­zické tělo (hmota) se přemění na nižší prvky, ale jeho duchovní energie ne­může zanik­nout, protože příroda to nedovolí, tak jako to nedovolí jiným energiím. Může se pouze přeměnit nebo od­dělit. Člověk je nejdoko­nalejším spojením hmoty a energií. Tak jako se vyvíjí jeho fyzické tělo, tak se také vyvíjí jeho duchovní tělo, to znamená jeho duchovní ener­gie.

 

Nyní se ještě vraťme k událostem, které jsem dosud popsal a připusťme možnost, že se jednalo pouze o sny, nebo nějaké po­ruchy. Jak je ale možné, že jsem se dozvěděl ve snu o udá­losti, o které jsem ne­tušil a tato událost se později stala. Zde nechci nikoho přesvědčo­vat, pouze bych si přál, aby se čtenář trochu zamy­slel. Samozřejmě tento příběh bude pokra­čovat dál a další události se nebudou odehrá­vat pouze v astrální rovině, ale i v rovině pozem­ské.

 

·        NEJSME VE VESMÍRU SAMI -

 

 

 

(4)

 

DALŠÍ ASTRÁLNÍ KONTAKT

 

 

Předchozí události částečně zabrzdily činnost na stavbě domu. Do konce roku jsme se ženou dodělali pouze základy našeho domku. Po­časí již nedovolovalo nic dělat, práce se pře­rušila a já jsem stále víc přemýšlel o všem, co jsem dosud prožil. Snažil jsem se vě­domě o astrální spojení s mimozemskou civilizací, ale stále se neda­řilo toto spo­jení navázat. Byl již rok 1995 a začínalo jaro. Jednoho dne jsme šli zase později spát. Zdálo se, že brzy usnu, ale náhle jsem ucítil velký příval ener­gie a bylo po spánku. Vždy, když jsem zavřel oči, tak jsem viděl již známé bílé a fialové světlo. V tu chvíli veškeré mé myšlenky směřo­valy k dlouho očekávanému kontaktu, ke kterému jsem měl i čí­selný kód.

 

Vše probíhalo jako při prvním setkání. Pouze mé myšlenky směřovaly stále jedním smě­rem a to k setkání s touto mimozem­skou ci­vili­zací. Ovládl mě obrovský pocit volnosti a lásky. Ná­hle jsem byl ve volném vesmírném pro­storu a v dáli jsem zahlédl opět, již dříve zmíněný papr­sek. Přiblížil jsem se k němu a cítil jsem, jak mě tento pa­prsek za­číná unášet do ne­známa. Po delší době se nade mnou za­čalo obje­vovat něco tmavého, zprvu jsem nedokázal nic rozeznat. Po přiblížení jsem poznal, že jde o něco velmi ob­rov­ského. Neviděl jsem začátek, ani ko­nec to­hoto vesmírného kolosu. Uvědomil jsem si, že se jedná o mimo­zemskou vesmírnou loď. Měla zvláštní barvu, připadalo mě to jako, že je z nějakého kovu. Zřetelně jsem rozeznával velké množství různě tva­rova­ných vý­stupků. Bylo to jako ve fantastickém filmu. Pomocí to­hoto pa­prsku jsem se dostal až pod jeden z vý­stupků této obrovské ves­mírné lodi. Paprsek se zasta­vil a já zůstal pod tímto výstupkem zavě­šen. Náhle jsem uslyšel nějaký hlas, který řekl: „Znáš kód, tak ho po­užij.“ Vyslovil jsem již dříve získanou kombi­naci kódu a náhle se ote­vřel jakýsi vstupní otvor a já byl vtažen dovnitř. Ocitl jsem se v jakési chodbě, tlumeně osvětlené. Znovu jsem uslyšel již známý hlas, který mě vybídl, abych šel dál. Postupně se přede mnou ote­víraly dveře a já se ocitl v po­měrně prostorné míst­nosti. Vše vy­pa­dalo jako v prvém pří­padě, jenom s tím rozdílem, že zde bylo ně­jaké zaří­zení. V jedné stěně byla velká kulatá okna, v místnosti stál kousek nábytku, podobný psa­címu stolu, ale oblých tvarů. Dalo by se to přirov­nat k jakémusi dispe­čerskému pracovišti. Kou­sek opodál stál nějaký vysoký přístroj s vel­kou obrazovkou. Stál jsem zhruba uprostřed této místnosti, když se ná­hle ve stěně ote­vřely dveře a vstoupili dva muži. Obě postavy byly vy­soké, štíhlé a měly dlouhé světlé vlasy a byly oblečeny do jakéhosi fluo­reskujícího overalu.

 

Zatímco obě bytosti stály po obou stra­nách vchodu, světlo v místnosti se rozjasnilo a objevil se muž a žena. V tu chvíli mi na­padla myšlenka, že je to asi velitel této lodi. Když procházel vcho­dem, oba „strážci“, kteří stáli se zkříženýma rukama po stranách dveří, se uklo­nili. Chování velitele bylo majestátní a s každým jeho krokem ja­koby se kolem něho snášel stříbrný déšť. Jeho tvář byla plná mužné krásy, jeho oči zářily, kolem hlavy se rozprostíralo světlo.

 

Zastavil se a řekl: „ Buď pozdraveno, dítě hvězd. Ať mír Vše­mocného pronikne do tvého srdce a světlo pravdy zazáří v tvém svě­domí. Jsem velitel hvězdné flotily AŠTAR a toto je SEMJASE“. Ukázal na vedle stojící ženu. Tato žena byla krásná, vysoké a štíhlé postavy se světlými, delšími vlasy.

 

Velitel dále řekl: „Jsi jedním z těch, kteří byli vybráni a bu­deš se­známen se zá­stupci naší konfederace vesmírných civilizací, kteří ti předají mnoho informací a poselství pro tvoji civilizaci. Některé z těchto infor­mací ti budou uvolňovány později“.

 

Do místnosti vstoupili další tři muži štíhlé a vysoké po­stavy. Jeden z nich se posa­dil za již zmíněný pracovní stůl, druhý zaují­mal místo u vysokého přístroje s obrazovkou. Třetí se postavil poblíž velitele.

 

Aštar pravil: „Nyní tě předávám této pra­covní skupině.“ Poté se otočil a s krásnou že­nou majestátním krokem odešel. Světlo v místnosti trochu potemnělo. Muž, který stál poblíž, mě vybídl, abych ho ná­sledoval a to směrem ke kruhovým oknům. Přistoupil jsem k jed­nomu oknu a viděl mnoho hvězd. Muž řekl:“ Dívej se po­zorně a uvi­díš svoji planetu ZEMI je to nepa­trná modrá hvězdička“. V dáli jsem skutečně ro­zeznal velmi nepatrný modrý bod. Ovládl mě zvláštní hezký pocit, když jsem se díval z okna a viděl svoji planetu Zemi. Do­zvěděl jsem se, že naší planetě říkají modrá planeta. Je nej­hezčí v ce­lém Vesmíru a má nej­lepší podmínky pro život v nižší dimenzi. Ale bohužel hrozí velké katas­trofy a možná i zničení této pla­nety, které si převážně zavi­nili oby­vatelé této pla­nety sami. Stále je ještě čas toto za­stavit a nebo alespoň mini­ma­li­zovat a mimozem­ské civi­lizace se nám snaží pomoci. Země vyza­řuje mnoho negativní energie, je to produkt je­jich obyva­tel. Tato ener­gie neohrožuje pouze tuto pla­netu, ale zasahuje hluboko do Ves­míru i do ji­ných dimenzí a tam také způ­sobuje po­tíže. Je­jich in­formace budou směřovat k pocho­pení ce­lého energetického pro­blému. Poté mě tento prů­vodce vybídl, abych se posadil. Vzá­pětí jsem seděl v pohodl­ném křesle a on přešel na téma jejich civili­zací.

 

„Nyní se nacházíš na naší mateřské zá­kladně, která má délku přibližně 45 km pozem­ské délky a má mnoho pater. Je zde zastou­peno několik civilizací z různých dimenzí. Samo­zřejmě exi­stují i další, ně­které jdou samo­statnou ces­tou a jsou i takové, které jsou ne­gativně na­la­děni a nejsou členy naší Vesmírné konfederace. Naší nej­vyšší du­chovní bytostí je náš velitel jménem „AŠTAR“. Všichni pod­léháme řadě nejvyš­ších, čistě duchovních bytostí a stvořiteli. Tyto dimenze již neumožňují jaké­ho­koliv fyzi­ckého projevu. Pohyb mezi dimen­zemi umož­ňuje přeladění frekvencí. Dalo by se to přirovnat k vašemu rozhlaso­vému přijímači. Ně­které tyto di­menze umožňují fy­zický život, podobný vašemu, ně­které jsou čistě duchovní. Vše ovládá parita - vyváženost. Vše zá­visí na du­chovní vyspělosti a čistotě. Kdyby se vaše ci­vilizace lépe du­chovně vyvíjela, měla by tuto možnost také. To ovšem pro vás znamená radi­kální změnu myšlení, která by změnila i styl va­šeho života. Základem všeho je vše­obecná láska.

 

Naše flotila disponuje mnoha vesmírnými plavidly, různé ve­li­kosti. Planeta, ze které pocházím se jmenuje AENSTRIANIDES.

 

Nyní ti ji trochu přiblížíme. V prostoru přede mnou se objevil obraz hvězdné oblohy, vše se na okamžik zamlžilo a bylo vidět točivé trychtýřovité světlo, po­dobné světelnému tunelu. Měl jsem po­cit jako když mě to vta­huje. Po chvíli se obje­vila růz­nobarevná hvězda a neustále se zvět­šovala, až zaplnila celý prostor přede mnou. Znovu se ob­raz změnil v jakousi mlhu. Po roz­plynutí bylo vidět z výšky skalnatou kra­jinu a v dálce ozá­řenou ně­jakou kopuli. Ta se neus­tále přibližo­vala, vše bylo vi­dět z nad­hledu a bylo ozářeno ze dvou stran, jako kdyby tam byly dvě slunce. Prů­vodce řekl: „Toto je ochranný sy­stém pro město.“ Ob­raz po­kračoval dál a já viděl krásnou přírodu a měl jsem pocit, že jsem její sou­částí. Stavby, které bylo vidět, byly nižší, různých mnoho­úhelníko­vých tvarů, některé byly kru­hové. Vše působilo zvláštním nádherným doj­mem. Většina těchto staveb byla složena z více mno­hoúhel­níků. Při­pomínalo mi to jako části včelích plá­ství. Zatímco se krajina měnila a já měl po­cit, že se v této krajině volně pohy­buji, sly­šel jsem hlas svého prů­vodce, který hovořil o ekosys­tému a stavbách tohoto uza­vře­ného celku. Poté se obraz znovu změnil a měl jsem po­cit, že se na vše dívám z velké výšky. Hned na to se vše změnilo v ja­kési točivé světlo a já si uvě­domil, že sedím v pohodlném křesle.

 

Vše se odehrávalo tak, že jsem neměl mož­nost žádného do­tazu, ty to informace probí­haly v těsném sledu. Můj průvodce mě vy­zval, abych přistoupil k (pro mě záhadnému) pří­stroji s velkou obra­zovkou, u kterého stál další člen této posádky. Jakmile jsem přistou­pil ihned se spustil další proud informací. Průvodce pravil: „Toto je za řízení, které nám umožňuje zaměřo­vání pozitivních i negativních vibrací na zá­kladě astrálních spojení. Teď je zamě­řeno na tvoji modrou pla­netu.“

 

Obraz se rozzářil a já viděl jakousi změť různobarevných čar, bílých a černých fleků. Převládala černá místa. Působilo to na mě jako bych viděl nějakou barevnou pavučinu. Dostalo se mi vy­světlení, že bílá znamená pozitivní vi­brace, černá negativní vi­brace. Čáry předsta­vují okamžité propojení mezi lidmi. A tento ob­raz je obrazem určitého celku. Tento přístroj umožňuje sledo­vání astrálního propojení a vi­brací u kaž­dého je­dince. „Nejlépe vše pochopíš při zaměření na kon­krétní osobu. „Pravil můj učitel, chvíli něco dělal na ovládacím pa­nelu a obraz se různě měnil, až se nakonec ustálil.

 

Uprostřed zůstal jasný bílý bod, od něho směřovaly paprs­ko­vitě různě silné čáry, větši­nou světlé barvy, některé však byly i tmavé. Většina těchto čar končila na bodech také růz­ných barev, z těchto bodů se větvily dále. Tato pavučina již vypadala přehled­nější. „Jasný bílý bod uprostřed je určitá osoba pozitivních vi­brací. Nejkratší a nejsilnější světlý spoj, který končí u dalšího světlého bodu je propo­jení mezi touto osobou a matkou. Je to zá­kladní propojení. Vše osta­tní vzniká během vývoje ži­vota tak, jak dochází ke styku s dalšími je­dinci. Některá tato propojení během života za­nikají, ale většina jich zůs­tává. Tahle síť má mnoho vý­znamů. Tato osoba je pozitivně nala­děna, její myšlenky jsou čisté a plné lásky, tím pozitivně ovlivňuje své okolí, se kterým je propo­jena. Tato propo­jení jsou však obou­stranná. Jsou zde propojení i na tmavé body. Tato osoba se během svého vý­voje však setkala také s je­dinci negativních vibrací a vzhledem k tomu, že šlo o trva­lejší kontakt došlo k astrálnímu na vázání. To zna­mená, pokud je vaše osoba silná, může pozi­tivně ovlivnit tyto negativní vibrace, ale také tomu může být naopak. Tyto negativní vibrace působí této osobě po­tíže nejvíce v ob­lasti fyzického těla - nemoci. Vše se vzá­jemně sčítá a odčítá, takže vý­sledkem je to, co převažuje. Vše se neustále mění a tyto výsledné vi­brace se přenášejí do Vesmíru. To­též, ale zrcadlově je vidět při zamě­ření na osobu negativních vi­brací. Vše je tedy vzá­jemně propojeno a vše se vzájemně ovlivňuje. Převážná část nemocí, které se u vás vysky­tují by za­nikla, kdyby se přerušily tyto černé spoje a nebo ovlivnily tak, že by se přeměnily na pozi­tivně laděné - světlé. Na tomto pří­kladu je vi­dět, že velmi mnoho závisí na vás, samotných lidech.

 

Každý jedinec tedy neodpovídá pouze sám za sebe, ale tím, že je vše propojeno, ovliv­ňuje i výsledky celku a je tedy odpovědný i za ce­lek. Podobná propojení směřují i ve vztahu k přírodě. Vaše myšlení tedy ovládá nejen bytí či nebytí jedince, ale i celé vaší pla­nety.

 

Tyto vibrace se silně přenáší do celého vesmíru a všech di­menzí.

 

V současné době je vaše krásná planeta Země zahlcena ne­ga­tivní energií. Převládají Síly temna. Dokonce někteří jedinci, pře­vážně v USA, podlehli nabídkám negativních civili­zací. Výmě­nou za různé tech­nologie, dosud neznámé na Zemi a tím vystavili své lidi růz­ným poku­sům těchto negativních civilizací. Tím ovšem tito jedinci nepro­spěli své planetě, ale naopak umožnili rychlejší nárůst negativních energií. Tyto civilizace neporušili vesmírné zá­kony. Vy­užili pouze toho, co jim umož­nila vaše civili­zace svým svo­bodným roz­hodnutím. Byla to pouze vý­měna technologií, za mož­nost získání ur­čitých pozna­tků z vaší planety. Takto skončil svůj vý­klad u mě stojící mimozemšťan.

 

„Pomalu se blíží čas tvého návratu. Chci ti ještě sdělit, že astrální cestou do­staneš ještě mnoho doplňujících informací a to for­mou vizí, nebo sdělení, aby jsi vše mohl lépe po­chopit. Mnoho vašich jedinců se již vydalo správným směrem. Nejvíce míst s po­zitivní ener­gií vyka­zuje právě Česká a Slo­venská republika. Zde se budeme sna­žit kon­taktovat vaše předsta­vitele vlád. Jsme potě­šeni, že jsi k nám našel cestu“. Průvodce řekl: „ Nadešel již čas tvého návratu“. Uklo­nil se, též i já se uklonil a po­děkoval. Poté mě vyzval, abych ho následo­val. Dostal jsem se do užší oválné chodby, stěna se rozestoupila a ob­jevilo se světlo. Průvodce po­odstoupil, zkřížil ruce přes prsa a znovu se uklonil a řekl: „ Jdi a dotkni se světla a o nic se nestarej“. Toto jsem učinil. Cesta zpět byla rychlejší, nic jsem nevnímal, ani nepoci­ťoval. Probudil jsem se v posteli vedle své ženy a cítil se velice dobře. Takto se tedy ukončilo mé astrální setkání se zástupci mimo­zemských civili­zací.

 

 

SHRNUTÍ :

 

·        cesta poznání začíná vždy u sebe sa­mého

 

·        je třeba najít lásku ve svém srdci a této lásce podřídit své chování, protože vše, co činíme musí být protknuto láskou.

 

Mnoho lidí spojuje lásku pouze se sexem, to ale nestačí. Musí se naučit milovat všechna ostatní stvo­ření „živá i neživá“.

 

To znamená přírodu - rostliny, zvířata i naši planetu Zemi, která je na vyšší úrovni, nežli jsme my sami.

 

·        Zákon čisté lásky je jeden z nejsil­něj­ších kosmických zá­konů. Energii, kterou vydáte jiné bytosti, získáte zpět v mnohem větší míře a to od Stvořitele našeho. Tím se zvyšuje vaše duchovní úroveň.

 

 

 

(5)

 

POKRAČOVÁNÍ UDÁLOSTÍ

 

 

Předchozí události poměrně ovlivnily můj dosavadní život, to už jsem se zmínil v minulé kapitole. Neustále jsem se ke svým prožit­kům vracel. Čas neúprosně běžel a já pozapomněl na své pozemské povinnosti. Veškerý svůj volný čas jsme trávili s manžel­kou na naší chatě, proží­vali jsme krásné večery pod hvězdami.

 

Práci na stavbě jsem neustále odsouval, stále bylo mnoho ji­ných věcí, které jsem musel udělat a na to nejdůležitější - stavbu, ne­zbyl čas. Bylo to jakési zastavení v mém životě, které trvalo až do polo­viny měsíce srpna 1995. Tehdy se stala událost, která opět pozname­nala můj život. Později jsem pochopil, že to byl trest boží za to, že jsem ne­pokračoval v práci, kterou jsem měl dělat (stavbu domku). Co se vlastně stalo:

 

Byl krásný letní den, byl jsem s manžel­kou na chatě a roz­hodl jsem se, že udělám novou lavičku před chatou, protože pů­vodní se už po­malu začala rozpadávat. Začal jsem řezat na cirku­lárce a připravovat si tak materiál na už zmíněnou lavičku. Man­želka připravovala oběd. Asi po hodině řezání se to stalo, ani ne­vím jak. Uřízl jsem si kus palce a silně potrhal ukazovák na pravé ruce, všude bylo plno krve. Bolest jsem zpočátku necítil. Potom již násle­dovaly události takto - manželka mě odvezla do nemocnice, kde jsem dostal injekce proti bo­lesti a čekal až bude volný ope­rační sál. Na operačním sále jsem se dozvěděl, že mě budou muset část palce amputovat a zbytek se pokusí zachránit. Moje intuice mi radila, abych si pa­lec nenechal amputovat a tak jsem nedal k této amputaci souhlas. Požádal jsem o začištění rány a zašití. Chvíli jsem se s lékařem dohadoval, potom souhlasil s tím rizi­kem, že když se ne­bude palec hojit, tak mě budou muset am­putovat celý palec. Po oše­tření mě manželka odvezla domů a já mohl o všem přemýšlet. Stále se mi vynořovala jedna myš­lenka - jak teď budu moci postavit dům, když budu neschopen s pravou ru­kou něco dě­lat. Vždyť palec je nejdůleži­tější částí na ruce kterou člověk po­užívá při práci. Snažil jsem se o astrální spojení, ale vše bylo marné, protože jsem bral plno prášků proti bo­lesti. Za několik dní jsem si uvědomil, že se musím obrátit a sílu hle­dat sám u sebe. A s tím jsem také začal.

 

Došel jsem k přehodnocení situace a ko­nečně začal zase pozi­tivně myslet. Byl jsem dlouho v nemocenském stavu a tak bylo dost času na přemýšlení.

 

Ihned následující víkend jsem požádal ženu, aby mě odve­zla na chatu, abych tak byl zase blíže k přírodě. Ten den jsme seděli dlouho do večera venku, dívali se na hvězdy a hovořili o všem možném. Bylo již pozdě a než jsme šli spát, tak jsme se postavili na zá­klady našeho bu­doucí domečku a dívali se smě­rem na jihozá­padní oblohu. Vzájemně jsme se přitulili. Ru­kou jsem nemohl hý­bat, stále to hodně bolelo. Jak jsme tak stáli a přemýšleli, zda vůbec ten dům někdy posta­víme, tak jsme si náhle všimli pohy­bujícího se jasného světla. Světlo se při­bližo­valo směrem k nám až bylo roze­znat zře­telně, že se jedná o kruhový ob­jekt. Ovládl nás zvláštní příjemný pocit. Objekt se po­malu blí­žil naším směrem až bylo ro­zeznat uprostřed dva velké ob­délníkové vý­stupky. Po obvodu ob­jektu svítila střídavě bílá a červená světla, občas měnící in­tenzitu. Objekt se na chvíli za­stavil. Výšku, ani veli­kost nemohu odhad­nout, ale tento objekt se zdál být dost veliký. Náhle se v naší těsné blíz­kosti objevila tři podlou­hlá světle modrá vlnící se světla. Vypa­dalo to jako svě­telné sloupy, dosa­hující přibližně 2,5 – 3 m výšky. V tento oka­mžik jsem přestal vnímat veš­kerou bolest. Ovládl nás oba úžasný po­cit štěstí a míru. Byl to zvláštní pocit, který jsme ještě vůbec ve svém dosavadním životě ne­zažili. Vše bylo naplněno obrovskou láskou. Uvě­domil jsem si, že je to materializace ně­jaké nám neznámé energie. Světla se neustále vlnila a připomí­nalo to vlnící se postavy. Energie, která z nich vycházela byla silná a strašně příjemná. Byly to úžasné po­city, které nás oba prová­zely. Po chvíli světla náhle zmizela a za krátkou dobu byl slyšet tlu­mený hluk jakoby re­aktivních motorů, ale úplně jiné frekvence, než je běžné třeba u letadel. Ob­jekt se dal do po­hybu a vel­kou rychlostí zmi­zel směrem na severo - západ. Dráha tohoto objektu připomí­nala pís­meno „S“.

 

Nyní jsem si konečně uvědomil, že vše do­jde ke zdárnému konci. Veškeré deprese zmi­zely a zůstala zase čistá víra ve šťastný ko­nec. Běh života plynul dál a já docházel do nemocnice na převazy.

 

K žádné amputaci palce nedošlo, protože se vše začalo do­bře hojit. Další týden jsem šel opět na převaz do nemocnice. Cesta k ne­mocnici vede přes velký park. Když jsem se vra­cel zpět přes park domů, tak jsem se na chvíli na cestě zastavil a zaposlouchal se do zpěvu ptáků. Ač­koliv běžně bývá v parku dost lidí, tentokrát toto místo bylo lidu­prázdné, pouze ptáci krásně zpívali. Po chvíli jsem se vydal po rovné a ši­roké cestě směrem k autobu­sové za­stávce. Náhle jsem si všiml, jak proti mě jde pomalým krokem vyšší starší muž, v pravé ruce měl dřevěnou hůlku, podobnou těm, které nosí houbaři a v levé ruce nesl pletenou síťovku, která se no­sila v padesátých letech. Tento druh tašky si pamatuji ze svého mládí. V síťovce nesl pár drobností. Po­malu jsme se blížili k sobě a moje oči jakoby byly přitaho­vány na to­hoto muže. Ne­mám ve zvyku se zasta­vovat s ne­známými a dávat se s nimi do řeči. Ale ten­to­krát to nějak nešlo. Když jsme byli blízko sebe, tak jsem po­zdravil a on mi odpo­věděl: „ Já ti též přeji krásný den, panáčku“. Tak jsme se zastavili a dali se do řeči. Neus­tále mě přita­hovaly jeho oči, byly tak zvláštní, jako bych už je někdy viděl. Ne­známý řekl: „To je ale dnes krásný den a copak se ti to stalo s tou rukou, pa­náčku ?“ Tak jsem mu vše vyprávěl, když jsem skončil, tak mi odpo­věděl: „Panáčku, neměj žádné obavy, zranění se ti úplně za­hojí. Tvé ruce ten dům postaví a udě­lají ještě daleko víc. Čeká je ještě hodně práce. Vždyť ty jsi ještě mladý. To mě už je 90 let.“ (Mezi námi, já bych mu hádal tak 60 let.)

 

Náhle ze mě všechno jakoby spadlo, měl jsem dobrý pocit. Dál jsme se bavili o mnohých věcech. Řekl, že jde za manželkou do nemoc­nice, že jí nese nějaké drobnosti. Důraz kladl na to, že je dnes velmi špatná doba a že je všude moc draze a vzpomínal na časy, kdy se sklí­zely všechny meze a hospodáři se dohado­vali o to, kdo kterou mez vy­čistí. Říkal, že tehdy bylo na zemi nejlépe, pro­tože bylo všude mnoho lásky. Ani nevím, jak jsme tam dlouho stáli, jenom vím, že za celou tu dobu kolem nás nikdo nepro­šel. Ne­známý ukončil rozhovor s tím, že řekl: „Ne­budu tě již zdržovat, jistě pospícháš domů. Pře ji ti ještě jed­nou krásný den a bůh tě opa­truj.“ I já jsem mu znovu popřál hezkého dne a hodně zdraví. S tím jsme se rozešli. Udělal jsem tři kroky svým směrem, náhle jsem se za­stavil a ohlédl zpět. Chtěl jsem se ještě podí­vat za ne­známým. Nikoho jsem však neviděl, ačkoliv cesta byla rovná a ni­kde nebylo žádné křoví, ani odbočující cesta, kde by se mohl scho­vat. Prostě neznámý zmizel, pouze ptáci krásně zpívali. Cítil jsem po celém svém těle zvláštní, ale krásný pocit. Vše mi připadalo, jako bych se po­tkal s kou­zelným dědečkem z po­hádky. Ani nevím, jak jsem se dostal domů.

 

Mé zranění se začalo celkem dobře hojit, dokonce palec začínal do­růstat. Čas začal rychleji ubíhat a já byl plný optimismu, již jsem ne­propadal beznaději a začal silně věřit, že má ruka bude nakonec opravdu v pořádku a budu moci pokračovat ve své práci.

 

O sobotách a nedělích jsme pravidelně jezdili se ženou na svoji chatku, kde jsme měli základy pro svůj budoucí domek. Naše dospělá dcera zůstávala doma. Proč se ale o tom zmi­ňuji ?  Jednou v měsíci září jsme opět odjeli na naši zahradu. Byla sobota a večer přijela naše dcera Iveta. Byla velmi rozrušená a ve špatném psy­chickém stavu. Dozvěděli jsme se od ní, že jí zemřela její činčila Bára (byl to je jí nej­větší mazlí­ček). Přivezla činčilu s sebou s tím, že ji pochováme na zahradě. To jsme také udělali, šli jsme do cha­tičky a snažili jsme se naši dceru z je­jího psychi­ckého šoku nějak do­stat. Ale nedařilo se nám to. Byl již pozdní večer a náhle jsem dostal informaci, že máme jít ven. Vyšli jsme tedy všichni ven. Obloha byla plná hvězd a téměř nad námi jsme uviděli velký kru­hový objekt, který byl o něco výše, než při prvním sledo­vání. Po obvodu svítila střídavě bílá a čer­vená světla, tato světla ro­tovala. Uprostřed tohoto rotujícího kruhu sví­tila červená světla, která vy­tvářela blikající trojúhelník. Ovládl nás velmi příjemný, uklid­ňu­jící pocit a u dcery došlo k okamžitému odstranění její psychické deprese. Všichni jsme se objali a pozorovali tento objekt. Doba po­zo­rování byla přibližně 5 minut. Poté se UFO za­čalo pomalu vzdalovat vzhůru, objekt se začínal  zmenšovat a vel­kou rychlostí zmizel směrem k jihu.

 

Deprese byla pryč a dcera pochopila, že své činčile již ne­mohla po­moci a že smrt je pouze jedna strana mince. Všichni jsme byli na pl­něni velkým množstvím energie a lásky. Tím skončilo další setkání s mimozemskou civili­zací.

 

Tento rok byl sice pro mě špatný na práci, protože zranění mě to stále neumožňo­valo. V tomto roce došlo ještě jednou k po­zem­skému pozorování a to přibližně o měsíc poz­ději. Toto pozoro­vání trvalo při­bližně 8 mi­nut. Spolu s manželkou jsme spatřili ob­jekt ve stejné výšce jako při předchozím pozorování. Tento objekt bylo nejdříve vidět jako jasný, pohybující se bod na jižní obloze, který se zvětšoval tak, až bylo rozeznat opět střídavě blikající čer­vená a bílá v kruhu ro­tující světla, různě měnící intenzitu. Ry­chlost a výška tohoto objektu se měnila. Ob­jekt opsal spirálovitou dráhu a zmizel směrem na vý­chod. Naše pocity byly stejné jako při předchozích pozorování.

 

Tato pozorování, která jsem uvedl, byla nepřesvědčivějším dů­kazem z pozemského hle­diska a měla obrovský vliv na náš život. Na naší ob­loze se objevuje mnoho různých úkazů, ne však vždy jde o mi­mo­zemskou civilizaci.

 

Čas neúprosně běžel a rok se chýlil ke svému konci. Ruka se stále více hojila, začal dokonce dorůstat palec, včetně nehtu a i přes veš­kerá proroctví lékařů, jsem začínal pomalu tyto prsty ovládat. Začát­kem roku 1996 jsem za­čal s rehabilitací. Když se zdálo být opět vše v pořádku, tak jsem se vrátil zpět do svého bý­va­lého zaměstnání. Ov­šem jaké bylo moje velké rozčarování, když mě zaměstnavatel dal vý­pověď, protože během mé nemoci byl na moje místo při­jat někdo jiný. A tak jsem se ocitl bez za­měst­nání. Opět další překážka v životě. Ruku jsme měl zdravou, mohl jsem pra­covat, ale ne­bylo kde. Krátce nato přišla o práci i moje man­želka. Byla to rána pod pás, ale kupo­divu jsme se s tím celkem do­bře vyrov­nali. Vzhledem k tomu, že jsme měli dostatek času, tak jsme se rozhodli, že budeme pokračo­vat ve stavbě. Dva dny v týdnu jsme vymezili na shánění nového za­městnání a zbytek času jsme věno­vali stavění našeho domku. Přátelé nám říkali, že jsme blázni, tohle, že nemůžeme zvládnout. Protože jsme měli mi­nimum finanč­ních pro­středků a na­víc jsme byli oba neza­městnaní. My jsme však dali pouze na naše vnitřní přesvědčení. V létě se nám podařilo získat nové za­městnání a tím hlavně přísun finanč­ních prostředků, kterých nebylo dost. Čas jsme opět rozdělili mezi za­městnání a stavbu.

 

Zde se chci pozastavit pouze u jedné věci. Manuální zruč­nost se neus­tále zvětšo­vala. Vždy, když byl nějaký problém a já si nevěděl rady, stačilo s tímto problémem jít večer spát a ráno jsem již věděl, jak problém vyřešit. Na stavbě jsme se snažili pokud možno udělat vše svépomocí, občas pomohli kamarádi a dcera se zetěm. Nakonec jsme vše úspěšně zvládli, sice někdy byly drobné problémy, ale stálo to za to. Nyní jsem si teprve uvědomil smysl tohoto zdán­livě podivného úkolu. Zde jsem pochopil, že naše myšlenka je skutečně tvořivá a má sílu, zvláště když se spojí ještě s myšlenkou jiného člověka taktéž na­la­děného. Pak téměř neřeši­telný úkol se dá splnit. Navíc jsem si zde ově­řil ještě možnost, zí­skávání energie z vesmíru a přírody, která je nutná k fyzické práci a ži­votu.

 

A tak jsme se nakonec přestěhovali do na­šeho nového do­mečku, obklopeném krásnou příro­dou. Tím končí jedna etapa ži­vota na této krásné planetě. Byla to též etapa obrovského po­znání a jsem velmi rád, že mě bylo umožněno na­pravit své chyby a dojít k tomuto poznání. Tím samozřejmě toto povídání nekončí, ještě se chci se čtenáři podělit o poselství a poznání, která mi byla dána vesmírnými bytostmi a po­stupně během času se vybavovala.

 

 

SHRNUTÍ:

 

·        mimozemská forma života existuje a snaží se nás kontak­tovat

 

·        UFO nejsou žádné přeludy, ale skuteč­nost - pouze lidé si toto ne­chtějí připustit, protože stále přetrvává názor, že člověk je ne­jdoko­na­lejší bytost ve Vesmíru a nějaké jiné dimenze žití je pro lidstvo pouze fantazie

 

·        své činy a zdraví ovlivňujeme svým pře­svědčením

 

·        jako lidé jsme na této planetě samo­zřejmě nejdokonalejší, ale je třeba si uvědo­mit, že jsme součástí velkého ekosystému této planety. A to že jsme dokonalí nám ovšem ne­dává právo ničit tuto planetu, pro­tože naše planeta je součástí dalšího většího celku

(a to znamená celého Vesmíru).

 

 

 

(6)

 

ŽIVOT A PLANETA

 

 

Již jednou v minulosti byla naše planeta osídlena vyspělou civi­lizací, která byla na vyšší duchovní úrovni, než je naše sou­časná ci­vili­zace. Její duchovní potenciál byl vy­soký, tudíž i její technologie byly na jiné úrovni - nebyla závislá na materiálních hodno­tách. Zdálo se, že vý­voj této civilizace jde správným smě­rem, přesto však začalo dochá­zet k porušo­vání vesmírných zákonů. Energie, kterým tato civili­zace vládla, začala být zneužívána k zí­skání moci a nadvlády některých skupin. Za­čalo dochá­zet k poru­šování celého systému, což v zá­věru vedlo až k sebezničení celé spo­lečnosti (Atlantida). Došlo k obrov­ským katas­tro­fám a zničení všeho, co bylo vybudováno. Planeta Země prošla velkým očišťo­vacím proce­sem. Po těchto velkých změnách byla naše pla­neta znovu osí­dlena našimi předchůdci, ovšem na nižší vi­brační úrovni a tím i více závi­slých na materi­álních hodnotách.

 

Byl zde zabudován jakýsi program postup­ného vývoje zvy­šo­vání du­chovních a tím i vi­bračních energií s prodlužováním do­žitého věku jedinců. Postupným vývojem jsme se dostali až do dnešní doby.

 

V současné době při ideálních podmínkách bychom mohli vy­užívat naše fyzické tělo po dobu 135 let. Toto je naše současná hranice mož­ností. Tato doba života je rozdělena do tří etap vývoje, zhruba po 45 letech. Pouze pár je­dinců se dosud maximální hranici věku dosud při­blížilo.

 

Dá se říci, že zhruba jednu třetinu ži­vota ztrácíme vinou špatné ho životního pro­středí, to jsme si ovšem zavinili sami. Nyní se pokusím zhruba přiblížit diagram tohoto vývoje od narození.

 

Život člověka začíná početím. Toto počá­teční stadium patří k celku jednoho života - v každé vývojové fázi je člověkem. Již v něko­lika  týdnech těhotenství se nachází světlý zhuš­těný energeti­cký obal ko­lem plodu. Toto ještě není vlastní aura dítěte, ale při­pravená du­chovní pod­stata. Teprve těsně před porodem dí­těte do­jde k transformaci této energie do těla dítěte. Až po této trans­formaci se duše dí­těte ztotož­ňuje s fyzickým tělem. Pro zají­mavost lze uvést, že duše je na nové vtělení připravována dlouho předem a je vnímatelná citli­vými jedinci jako zhuš­těná energie ve tvaru vejce. Některá duchovní podstata si na svět při­náší tzv. karmu ze svého předešlého života, což poté negativně ovliv­ňuje vývoj tohoto člověka. Po narození má člo­věk před sebou první a nejdůležitější etapu svého vý­voje, tj. zhruba do 45 let. V této etapě musí zvlád­nout nejvíce věcí. Rychle se vyvíjí tělo i duše. Zhruba do 6 až 7 let je tento člověk plně otevřen všem energiím ves­míru. V dalších letech se začínají uplatňovat více ener­gie pozemské a vyšší centra, která byla schopná přijímat vesmírnou energii se za­čínají přiví­rat. Zde záleží na dalším vývoji, zda se znovu otevřou. Do tohoto prv­ního zlomu ve svém ži­votě tento malý človíček má možnost vnímat i jiné dimenze, může vi­dět a slyšet jiné bytosti z těchto dimenzí. Je­likož je propojeno čás­tečně podvědomí i vědomí, může si vzpome­nout i na svůj minulý život. Dále dochází k rychlému rozvoji na bázi pozemského života. Musí se mno­hému naučit a začíná řešit problémy, které mu život připraví. Toto je nejrušnější úsek ve vý­voji. Pokud v této etapě se tento jedinec do­pustí chyb, to znamená, že špatně vy­řeší ně­které situace, tak má mož­nost ještě v další tře­tině života toto všechno napravit. To zna­mená, že zhruba po 45 le­tech ži­vota se bude do­stávat do podobných situací, které už někdy prošel a musí je znovu řešit. Pokud se jedinec nedopustí v životě mnoha chyb a žije v souladu s vesmírnými zákony, může se do­žít vyššího věku.

 

Nyní nastává období velkých zvratů v pří­rodě, v kosmu a v li­dech. Životní podmínky kla­doucí velké nároky pracovní a psy­chické na člo­věka, je třeba změnit. Člověk změnil tvář této země ke svému pro­spěchu i neprospěchu. Úroveň znečištění se promítá do naší potravy, našeho dýchání a také do celého našeho těla - krve, tkání apod... Pro většinu lidí je nyní zatěžká­vací doba. Stále se zvětšující sklení­kový efekt, rychlejší změny vibrací v prostoru kolem Země, zvýšené záření slunečních paprsků - to jsou jen pří­rodní jevy, které působí na člo­věka. K tomu je třeba ještě přičíst vztahy člo­věka k ostatním lidem, především nedostatek lásky a velká nenávist a závist mezi lidmi. Je nutné pro zdraví budoucích dětí, dát nejdříve do pořádku vztah ženy a muže. Part­neři stále více hledají náhradu lásky jinde.

 

Rodina by měla dát přednost společné po­hodě před nadby­teč­ným materiálním zabezpeče­ním. Objevit znovu lásku, harmonii a šťastné chvilky všedních dnů. Žít spolu v souladu a po­hodě, věnovat se s lás­kou svým dětem. Pro zlep­šení zdravotního stavu se naučit vnímat své tělo, myšlenky, svoje pocity. Naučit se mít čas nejen na práci, ale i na sebe a odpo­činek, pře­devším v přírodě. Pokud k tomuto člověk ne­při­stoupí, nemůže počítat se svým zdra­vím. Protože Stvoři­tel dal člo­věku svobod­nou vůli, mohou lidské myšlenky vytvořit jak dobro, tak i zlo. Ve své vnitřní podstatě je člověk vždy pronik­nut Božím vědomí, aniž by o tom věděl, nebo si to uvědo­moval.

 

V blízké budoucnosti bude odstraněno roz­dělení rozumu a in­tuice. Naše duchovní podstata povede rozum i tělo, dojde k jed­notě na­šeho fy­zického těla s duchovním tělem. Na­stoupí oběta­vost a láska ke svým bližním. Zatím zde stále působí polarita - pól do­bra a zla. Tato po­la­rita se však zruší a nastoupí dosažení světla a lásky na této planetě. Láska je jen jedna, v současné době je bohu­žel obsa­žena v obou pó­lech, proto pro dnešního člověka cesta lásky není jednoduchá. Dále si musíme uvědomit, že mnoha bolestmi a lopotou nás Stvořitel vede k větší pokoře a dokonalosti. Čím více je duše závislá na Boží milosti, tím více touží po do­konalosti. Pokud chce člověk přijmout lásku do svého srdce, musí mít toto srdce otevřené a očištěné od všech nega­tivních vi­brací. Toto vše také souvisí s naším zdra­vím. Dokážeme-li při­jmout cestu světla, tak jsme i sami sobě léči­telem.

 

 

SHRNUTÍ:

 

·        budoucnost naší krásné planety závisí na každém z nás

 

·        průběh svého života si sami ovlivňu­jeme (každý strůjcem svého štěstí)

 

·        láska přitahuje lásku, zlo přitahuje zase jenom zlo a ne­návist zase jenom nenávist

 

·        co kdo zaseje, to také sklidí !!!

 

 

 

(7)

 

ENERGIE A VIBRAČNÍ POLE ČLOVĚKA

 

 

Tato kapitola by vydala obsahově na ce­lou knížku. Již bylo o této problematice mnoho na­psáno, proto se budu snažit o struč­nější popis.

 

Většina lidí považuje svět hmoty a tím také fyzická tělesa za je­dinou realitu, pro­tože pouze tu mohou vnímat svými fyzi­ckými smy­sly a racionálním rozumem. Jestli že také pa­tříš k těmto lidem, kteří mo­hou akceptovat pouze hmotné předměty jako rea­litu, tak zkus přemý­šlet o tom, co se stane s energií, když toto tělo zemře a s jeho ži­votní silou, která oži­vuje fyzické tělo a dává mu citlivost a schop­nost projevu. Fyzi­kální zákony říkají, že ener­gie nikdy nemizí, pouze se přeměňuje - trans­formuje. Duchovní síla, která působí na hmotnou formu těla, je složena ze systému energií, bez kterého by fyzické tělo nemohlo exi­stovat. Tento systém se skládá ze tří zá­klad­ních slo­žek:

 

1)         aura (energetické tělo

2)         čakry (energetická centra)

3)         nádí (rozvodné kanálky).

 

Nádí je jakási analogie tepen, jejichž úlohou je rozvádět pránu - ne­boli životní ener­gii, v celém systému fyzického těla. Jedna z jejích fo­rem se projevuje jako dech, který nám umožňuje tuto energii přijí­mat.

 

Úroveň vědomí každé formy života závisí na frekvenci energie, kte­rou dokáže přijímat a udržovat. U zvířat je to nižší fre­kvence, než u lidí a u vyvinutých (duchovně) lidí je to vyšší fre­kvence, než u těch, kteří stojí na počátku svého vývoje.

 

Dále v kaž­dém těle jsou čakry, které jsou propojeny vzájemně s rozvod­nými ka­nálky a jsou v úzkém vztahu s AUROU člověka. Je také vytvo­řeno propojení na tak­zvanou hadí sílu, která se vytváří na spodní části páteř­ního kanálu. Tato vnitřní síla člo­věka se také nazývá KUNDALINI. Pročišťuje-li se člo­věk du­chovně, tak tato energie stoupá vzhůru a spojí člověka s du­chovním vědomím. Mnoho lidí má tento kanál otevřený, aniž by si to uvědomo­vali. Během života je neustále pro­čišťován a nebo naopak se uzavírá a to má za ná­sle­dek bloky na páteři a tím různá onemoc­nění páteře. Energie, která nemůže proudit poté vytváří fy­zické potíže.

 

Čakry v tomto rozvodném energetickém sy­stému předsta­vují jakési přijímací stanice, transformátory a rozdělovače energie různých fre­kvencí do všech částí těla. Kromě toho ještě vyzařují energii do okolí. Tímto systé­mem je člověk v bezprostředním spo­jení se silami, které působí na různých úrovních bytí v jeho okolí a v celém kosmu.

 

Fyzické tělo je obklopeno energetickým obalem, kterému se říká AURA. Ta je vytvořena ze čtyř vzájemně se ovlivňujících vrstev:

 

1)         ÉTERICKÁ

2)         EMOČNÍ - ASTRÁLNÍ

3)         MENTÁLNÍ

4)         DUCHOVNÍ.

 

Každá z těchto vrstev má svoji základní frekvenci. Nejnižší má éteri­cká vrstva, která je nejblíže k fyzickému tělu. Jednotlivé vi­brační vr­stvy nejsou však od sebe odděleny, vzá­jemně se prolí­nají, i když každá kmitá uv­nitř svého frekvenčního rozsahu.

 

Nyní pro přehled uvedu zjednodušený po­pis těchto ener­geti­ckých vr­stev.

 

ÉTERICKÁ energetická vrstva má rozsah a tvar jako fyzi­cké tělo, je to éterický dvoj­ník. Je nositelem tvůrčích sil a vší fyzi­cké citli­vosti. Vytváří se při každé inkarnaci znovu a zaniká do sedmi dnů po smrti fyzického těla. Zde platí, že tělo zemřelého by mělo být pohř­bí­váno, nebo spalováno až po sedmi dnech, aby ne­docházelo k násil­nému od­tržení duše od fyzi­ckého těla. V této době totiž dochází k přetr­žení stříbrného spoje, které propojuje fyzické a duchovní tělo. Do sedmi dnů musí tato duše opustit po­zemskou rovinu. Ostatní vrstvy přetr­vá­vají i po smrti a při každé další inkarnaci se spojují s nově vytvo­řenými fyzickými těly. Éte­rická vrstva získává ži­votní energii ze zá­kladních čaker - a to skrze třetí čakru z Ves­míru a přes první čakru ze Země. Tyto energie se starají o životní rovno váhu v tělesných buň­kách. Pokud je orga­nismus nasycen energií, vyzařuje přebytečná energie skrze čakry ven a vytváří éterickou auru. Je to ochranný plášť, který zabra­ňuje ne­mocem a škodlivým látkám, aby pronikaly do těla. Jde o přirozenou ochranu člověka, aby neonemocněl z vněj­ších příčin. Příčina onemoc­nění je vždy v člověku samém. Ne­gativní myšlenky a emoce, stejně jako nega­tivní způsob života tuto při­roze­nou ochranu ze­sla­bují. Vznikají díry nebo trhliny na auře, kte­rými mohou pronikat do těla negativní vi­brace a tím způsobovat ne­moci. Navíc těmito trhlinami může unikat ži­votní energie.

 

Na základě úzké souvislosti mezi stavem fyzického těla a vyza­řová­ním éterické vrstvy se pak často mluví o tzv. „zdravotní auře“. Dříve, než se nemoci projeví na fyzickém těle, projeví se v éterické auře. Další důležitou funkcí éte­rického těla je sloužit jako pro­středník mezi vyššími vibračními vrstvami a fyzi­ckým tělem.

 

EMOČNÍ - ASTRÁLNÍ vrstva je nositelem na­šich pocitů, emocí a charakterových vlast­ností. U málo duchovně vyvinutého člověka jsou obrysy této vrstvy sotva znatelné, bývá chao­ticky us­pořádaná. Čím více se rozvíjí city a charakter člověka pozitivním směrem, tím je jeho emoční vrstva jasnější a čistší. Může vy­zařo­vat až ně­kolik me­trů od fy­zického těla. Zr­cadlí se zde každý mo­mentální pocit. Zde se pak usku­tečňuje princip vzájemného přita­hování lidí stejného cha­rakteru. Fre­kvence energií, které vysíláme, přitahují stejné frekvence ze svého okolí a spojují se s nimi. Fre­kvence strachu v člověku ho vtahuje do situací, ve kterých je tento jeho strach znovu potvrzován. Jestliže v sobě má ag­resivitu, bude se stále znovu setká­vat s lidmi, kteří žijí na stejných vlnách fre­kvence. Totéž platí v opačném pří­padě. Men­tální vrstva ovládá vnější chování, ale nedo­káže zrušit ne vědomí emoční struk­tury. Vyšší „já“ nesoudí a nerozdě­luje zážitky na „dobré“ a „zlé“, uka­zuje nám, že zažíváme určité věci jen proto, aby­chom po­rozuměli, které po­city a která jednání mají za následek odtr­žení od božské prapodstaty a způ­sobují tak utrpení a také aby­chom se naučili znát kosmi­cké zákoni­tosti při­rozeného vyrov­nání. V ži­votních situacích, ve kterých se dnes často cítíme jako „oběti“, jsme byli v minulých životech často jako „původci“, Schopnost při­ta­hovat, co si pře­jeme, je jen přirozený ná­sle­dek dokonalé emoční vibrační vrstvy, která kmitá na nejvyšších fre­kvencích.

 

MENTÁLNÍ vrstva to jsou v podstatě naše myšlenky, ideje, ra­cionální i intuitivní po­znání. Její frekvence je vyšší než u éterické a emoční vrstvy, její struktura je řidší. Funkce mentální vibrační vrstvy je přijímat a rozumem integrovat univerzální pravdy. Po­znání, které k nám přichází z duchovní roviny se proje­vuje jako intuice, často také jako ob­razy a ty pak bývají transfor­movány do vyslovených myšlenek. Je-li mentální vrstva dokonale vyvinuta, stává se zr­cadlem duchovní vrstvy a umožňuje člověku v životě realizovat mou­drost a poznání vyššího „já“.

 

DUCHOVNÍ energetická vrstva má nejvyšší frekvence vi­brací ze všech. U dokonale probu­ze­ného člověka může aura, záslu­hou této du­chovní vrstvy, vyzařovat velmi daleko. Z du­chovní ro­viny bytí proudí nejvyšší a nejzáři­vější ener­gie do této duchovní vrstvy. Tato energie je částečně proměňována ve vibrace nižší fre­kvence, tím zaplavuje také nižší vibrační vr­stvy a tak zvyšuje frekvenci všech těchto vr­stev. Potom tyto jednotlivé vrstvy, v rámci své působnosti, mohou dosáhnout vyšší frekvence a tím i svého nejvyššího vyzařování. Z této ro­viny máme vnitřní přístup ke všemu stvořenému. Je to božská část v nás, která je nesmrtelná. Díky této duchovní rovině je možné poznat cíl našeho bytí a poro­zumět smyslu našeho života. Jestliže se ote­vřeme těmto vibracím, získá náš život úplně jinou kvalitu.

 

 

 

(8)

 

ASTRÁLNÍ SPOJE

 

 

K veškeré složitosti těchto energií si člověk od narození vy­tváří ještě takzvané astrální vazby. O těchto vazbách jsem se již částečně zmínil. Základní astrální vazba při narození je jedna. Je to nejsilnější astrální spoj a to ke své matce. Tento spoj přetrvává po celou dobu ži­vota této dvojice. Další spoje si vytváří každý člo­věk tím, že se po­stupně do­stává do styku s ostatními lidmi. Dalším důle­žitým spojem je vazba na svého otce, bratra, sestru. Jde o tzv. dlouhodobé životní pro­po­jení. Spoje, které vznikly pomocí lásky, nebo emocí, jsou silné a tr­valé. Postupně, jak tento člověk roste, stýká se s různými lidmi, tak se tato síť spojů rozšiřuje. Astrální spoje ne­vznikají při krátkodobých se­tkáních. Ke vzniku těchto va­zeb je vždy třeba různých emočních jed­nání. K čemu jsou tyto spoje uži­tečné ?  Vez­meme si příklad:

 

Matka a dcera - jeden astrální spoj. Po tomto spoji se pře­náší vzá­jemně veškeré pocity a emoce. To znamená, že tyto dvě osoby se vzá­jemně velmi ovlivňují a to i na velkou dálku. Samo­zřejmě pozitivně (láska), ale i negativně (závist, kletby). Matka může velice dobře vy­cí­tit, že je dcera v nebezpečí, i když je hodně daleko. Je to jakási forma tele­patie. Samo­zřejmě totéž probíhá i opačně. U dospělého člo­věka to představuje poměrně složitou síť, po­dobnou pavučině. Tyto sítě jsou vzájemně pro­po­jeny. To zna­mená, že jednání každého jedno­tlivce silně zasahuje na mnoho dalších lidí. Všichni jsme vzájemně propojováni a každý jed­notli­vec je pouze součástí celku.

 

Toto je jednoduchý popis velmi složitého energetického sy­stému člo­věka. Bohužel naše současná lékařská věda vůbec nebere na vědomí tyto energie.

 

Každá myšlenka je energie a je tvůrčí. Vyšlu-li myšlenku lásky, vrátí se mi znásobená láska. Vyšlu-li však myšlenku nená­visti, vrátí se mi násobek téhož. Vyšlu-li tedy prvotní energetický impuls jakékoliv kvality, vrátí se znásobená energie téže kvality zpět k prvot­nímu tvůrci. Přeji-li každému lásku, tím zesi­luji a vlastně pomáhám násobit „zárodek“ stejné ener­gie - myšlenky plné citu. Je-li nás deset takto tvo­řících, vrací se nám všem de­set­krát zesílená energie lásky a světla. Zá­vi­dím-li, nenávidím-li, bo­řím-li myšlenkou vše dobré, přitahuji k sobě souhrn všech myšle­nek, energie negativní kvality = ZLO. Stejné přita­huje stejné (jeden z vesmírných zákonů).

 

 

SHRNUTÍ:

 

·        svůj zdravotní stav si převážně ovliv­ňu­jeme svým cho­váním

 

·        je nutné se osvobodit od negativního myšlení, to je zloby, ne­návisti a závisti

 

·        naučme se kontrolovat své myšlenky. Všichni jsme osobně zodpo­vědní za každý ener­ge­tický impuls, vyslaný z vlastní mysli

 

·        láska plodí lásku, strach plodí strach. Vyberme si tedy zodpo­vědně jak, čím a v čem chceme žít

 

·        celosvětová množina převládajících energií (energetický po­tenciál této planety) rozhodne o jejím (našem) osudu.

 

Kolektivní vědomí je tvořeno součtem všech energií individuál­ního vědomí. Jde tedy o zodpovědnost každého z nás. Budoucnost je tedy obsažena v našich sou­časných myšlen­kách.

 

 

 

(9)

 

VZNIK NEMOCÍ

 

 

Tím, že se naše lékařství snaží všechny nemoci vyléčit je­nom prášky, injekcemi, elek­troléčbou apod. se stále točí na jednom místě. Tato věda se nemůže pohnout dopředu, dokud ne­připustí a neuzná i jiná těla, než fyzická. Ko­lik lidí bude muset ještě přijít za lékaři s růz­nými problémy, aby se tito pohnuli z pozic a začali dále studovat, obra­cet se do sebe a ne­viděli jen množství bodů a tím i peněz, které získá­vají. Kdy už konečně lékaři při­pustí spo­lupráci s léčiteli a to i z pohledu, že i oni se mohou od nich lecčemu přiučit. Tato planeta se brání proti jednotlivcům, kteří jsou osla­bení. Lékařská věda již zjis­tila, že nemoci předchází oslabení organismu, ale nechce při­pustit příčinu tohoto os­labení. Toto oslabení je vlastně porušení energeti­ckého pole těla - aury. Tato aura se poruší tehdy, když někde na těle přestane energie správně proudit. Vět­šina nemocí vzniká právě nejdříve na auře a trhli­nami v tomto energeti­ckém obalu pak proniká do fyzického těla. Převážná část nemocí má psy­chickou podstatu, když se tato podstata neod­halí, tak nelze úspěšně léčit a lékařská věda je bezradná. Jako je tomu například u rakovino­vých nádorů. Tato zhoubná choroba po­sti­huje velké množ­ství naší populace a úspěšnost léčby je velmi malá. Lékaři se snaží - operují, oza­řují a využívají chemoterapie a růz­ných léků. V některých pří­padech dokonce úspěšně, ale tím, že se neod­straní příčina, tak mnoho lidí umírá a nebo v lepším případě se tato nemoc v pře­vážné  vět­šině případů vrací a to do sedmi let po zá­kroku.

 

Nyní se chci zmínit o vzniku této zhoubné choroby z du­chov­ního hlediska. Rako­vina vzniká tzv. uzlinkami zla, tvořících se na astrál­ním těle. Tyto uzlinky se tvoří ze zlých, pomstych­tivých a nenávist­ných myšlenek, které se šíří po astrálních spojích, vysíla­ných od osoby vůči tomu, o němž se vysílatel domnívá, že mu ublí­žil, nebo tak skutečně zlým skutkem učinil. Myšlenka je síla tvořivá a silná, nikdy se ne­ztrácí ve vesmíru. Zde se uplatňuje je­den z již zmíněných zá­konů: stejné při­tahuje stejné. Každá taková myšlenka, vy­slaná z mysli zlého člověka (vysílač) a je směřována na osobu stej­ného cha­rakteru (přijímač) se ve stanici přijí­mací za­chytí na astrálním těle. Tím dochází k propojení osob (vysílač - přijímač). Tento spoj je nabit zlem a protože ve vesmíru má nejvyšší moc dobro a láska, tak dochází k přetržení to­hoto spoje, který se jeví jako napnutá guma. Ta se pře­trhne a vrací se k oběma kon­cům, kde se za­kotví. Tím se na auře vy­tvoří černá uzlinka, nabitá negativní energií. Je-li aura silná, do­káže si s ní poradit.

 

Pokud je těchto uzlinek větší množství, tak se vytvoří shluky energie, nabité zlem. Astrální tělo toto neunese a snaží se těchto uzli­nek zbavit a to přenesením do těla fyzi­ckého. Tato energie prochází do našeho podvě­domí, stává se uzavřenou buň­kou, která putuje  po těle a hledá místo, kde by se usadila. Musí hledat místo, které je něčím poru­šeno a zesla­beno. Toto oslabené místo není schopno odporu a proto se v něm zakotví. Vzhledem k tomu, že zpravidla zlé myšlenky nepřestávají být vysí­lány, opakuje se tento proces a nové buňky se stejnou ces­tou připojí k již zakot­vené buňce, až vytvoří znatelnou formu, která je schopná se dále množit v hostitelském organismu. Co je tedy vlastně rakovina ?  Je to zhuštěné zlo a ne­návist, nebo jinak - zhmotněná ne­ga­tivní ener­gie. Tento příklad je uveden na dvojici osob, u kterých převa­žuje negativní energie. Tato zhoubná nemoc se nevyskytuje pouze u těchto je­dinců. Samozřejmě může postihnout i osoby ve­lice pozi­tivně zaměřené. U nich je příčina v astrálních spojích. Pokud tato osoba se během svého života navázala na větší počet jedinců s ne­gativní energií a tito jedinci k ní stále vy­sílají své negativní myš­lenky, tak není tato po­zitivní bytost schopná bez cizí pomoci a lásky dlouhodobě odolávat těmto úto­kům. Na auře této osoby do­jde časem k porušení vrstev, vzniknou trhlinky a negativní energie začne pů­so­bit.

 

Toto nejčastěji vzniká po rozvodu dvo­jic. Na počátku je zami­lovanost a tím vzniká mezi dvojicí silný astrální spoj. Po čase dojde k roz­vodu. Dvojice se sice rozejde, ale astrální spojení zůs­tává. Tato pů­vodně zamilo­vaná dvo­jice zůstává propojená a zami­lovanost se mění v nenávist - zlo. Ne vždy to musí dojít až tak da­leko, že vznikne rako­vi­nový nádor. V lepším případě dochází k ji­ným, ne tak závažným one­mocněním.

 

Dalším problémem pro všechny jedince jsou kletby a různě cí­lené útoky negativní energie.

 

Prevence je jednoduchá. Každý člověk musí začít sám u sebe. To znamená zbavit se přede­vším negativních myšlenek. Tím zamezí tomu, že se bude dostávat do kontaktu s nega­tivně smý­šle­jícími jedinci, tím se zamezí vytváření as­trálních spojů s těmito jedinci.

 

Vzhledem k tomu, že nádor vždy začíná du­chovní cestou, tak i při léčbě je třeba začínat nejdříve stejnou cestou. A až poté se snažit vzniklý nádor odstranit. Pokud organis­mus nebyl ještě ope­rován a oza­řován, jsou zde dány dvě přírodní cesty. Obojí spočí­vají v zame­zení vý­živy, především v přísunu bílkovin do tohoto nádoru a využití obrovské schopnosti našeho or­ganismu. Jedna z metod pochází ze Švýcarska. Jedná se o 42 dní dlouhou zelenino­vou dietu (půst), kterou zpracoval MUDr. Ru­dolf Breuss a je s úspěchem využívána. Druhá metoda je závi­slá na lékařské chi­rurgii a je známá pod názvem devitalizace od MUDr. For­tyna. Jde o podvázání rakovinového útvaru, tím se zamezí přívod ži­vin k tomuto nádoru. I zde se využívá schopnosti regenerace našeho or­ganismu. (Pouze v případě, jestliže jedinec ještě nebyl ozařován.) V obou případech se však nesmí za­pomenout na duchovní léčbu a od­stranění příčiny vzniku tohoto ná­doru.

 

Bohužel pro nemocné, kteří trpí touto chorobou, zatím lé­kařská věda neuznává ani jednu metodu.

 

Jako příklad jsem uvedl nejzhoubnější ne­moc, která posti­huje naši civilizaci. I většina ostatních nemocí vzniká duchovní ces­tou a je jen na každém z nás, zda připustíme, aby nějaká nemoc zasáhla naše fyzi­cké tělo.

 

Samostatnou kapitolou jsou nemoci, tak­zvaně karmické. Jde o po měrně složitou věc, o které se zde nebudu šířit. Je to osobní zále­ži­tost každého jedince. Zde platí karmický zá­kon: Ten zabezpečuje du­chovní růst bytostí for­mou školy života. Postup zá­visí na pocho­pení a zvlád­nutí učební látky tohoto života. Nezvlád­nuté životní kapitoly jsou znovu nabí­zeny k ře­šení v tomto životě, ale většinou v následu­jí­cích ži­votech. Člověk je tvůrčí by­tost a svou karmu ovlivňuje a vytváří, ať v pozitivním, či negativním smyslu sám.

 

 

SHRNUTÍ:

 

·        onemocní-li astrální tělo, pak násle­duje i nemoc fyzického těla

 

·        nerovnováha v energiích kolem těla přímo působí na fy­zické tělo

 

·        u každé nemoci je třeba odstranit pří­činu a poté následek

 

·        pochopení vesmírné zákonitosti je klí­čové, vše závisí na vi­bracích energií těl - duší, neboť zde platí esoterický zákon - stejné při­tahuje stejné

 

 

 

(10)

 

KOSMICKÉ ZÁKONY

 

 

Těchto zákonů je poměrně mnoho. Tento vý­běr jsem vy­mezil na sedm nejdůležitějších pro naši populaci.

 

(1)

Vůbec nejsilnějším kosmickým zákonem je - zákon čisté lásky. Mnohem více energie, než vydáte jiné bytosti, získáte od našeho Stvořitele zpět. Tím si povyšujete svou du­chovní úroveň.

 

(2)

Zákon vývoje: Když bytost s vyšší du­chovní úrovní po­máhá bytosti s nižší duchovní úrovní v jejím duchovním vývoji a všem osta­tním živým tvorům, pomáhá tím sama sobě, neboť tím povyšuje svou vibrační duchovní úroveň.

 

(3)

Esoterický zákon: Stejné přitahuje stejné (duchovní energe­tické kvality).

 

(4)

Zákon inteligence (moudrosti): By­tosti vědomě uznávají pr­votního Stvořitele všech a všeho. (Pro duchovní bytosti je na  prvním místě.)

 

(5)

Karmický zákon: Umožňuje duchovní růst bytosti for­mou školy života. Postup zá­visí na pochopení a zvládnutí učební látky jejího života. Nezvládnuté životní kapi­toly jsou nabí­zeny k řešení někdy znovu v témže životě a nebo v následujících životech. Vzhle­dem k tomu, že člověk je tvůrčí bytost, tak svou karmu ovliv­ňuje a vytváří v pozitivním, nebo negativním smyslu sám.

 

(6)

Zákon inkarnace: Platí pro duše od­pa­dlé od Prvotního Stvo­řitele, tyto duše se musí zrozovat (inkarnovat) v hmotných tělech tak dlouho, dokud neodčiní své přestupky proti Stvořiteli a Jeho zákonům.

 

(7)

Zákon svobodné vůle: Každá bytost je svobodná, má právo činit svobodné rozhodnutí a nikdo ji nesmí ničím ovládat, ani omezovat. Ci­vilizaci na vyšší duchovní úrovni je zaká­záno zasahovat do vývoje ci­vilizace nižší duchovní úrovně. Na Zemi působí masivní ovlá­dání tzv. Si­lami temna - porušení výše uvede­ného zákona, ale i lidé ze své svo­bodné vůle se ne­chávají ovládat, aniž by k tomu byli nuceni těmito si­lami (politika, média, věda atd.)

 

 

 

(11)

 

BUDOUCNOST NAŠÍ PLANETY A CIVILIZACE

 

 

V mnohých proroctvích se vyskytuje myš­lenka o zániku této naší krásné planety. Není tomu tak, protože konec tohoto světa Stvoři­tel již nepřipustí. Je sice pravda, že se bude dít mnoho věcí, ale vše po­vede pouze k očištění této planety od negativních energií a posunu do vyšší dimenze. Planeta Země již nemůže dále snášet ničení ze strany lidí, tak dal Stvoři­tel povolení k očistným proce­sům, ne však ke zni­čení. Je připraveno několik variant, všechno ale záleží na každém z nás. Proto je třeba, aby se stále více jedinců za­čalo pro­bouzet a svými pozi­tivními činy a myšlenkami tak elimi­novalo současný stav.

 

Očistou se rozumí transformace hrubovi­bračních energií ve vy­braných regionech osí­dle­ných lidmi, v ovzduší i na moři na jemnovi­brační energie. Při tomto očišťovacím procesu bude po­užito především zemětřesení a pohyby zemských ker. Lidé budou vidět bourání budov apod., ale nebudou vidět tuto transformaci, ne­boť ona není vidět očima, ale dá se cítit pouze srdcem (otevřeným láskou).

 

Proto jsou tyto informace mimozemských bytostí tak dů­ležité, aby si lidé z planety Země uvědomili, co svým každodenním negativním chováním a jednáním způsobují.

 

Přechodem naší planety do vyšší dimenze se definitivně od­straní pů­sobení Sil temna. Do­jde k vědomému propojení našeho pod­vědomí a vě­domí. Tím již nebude umožněna přetvářka člověka jako je tomu dosud. V současné době je mnoho jedinců, kteří na této přetvářce staví svůj ži­vot a tím uvádějí v mýlku své okolí.

 

 

 

(12)

 

JAKÝ JE SOUČASNÝ STAV NAŠÍ PLANETY ?

 

 

Stav společnosti na celé planetě je úpad­kový a živený ze všech stran Silami temna. Je to velké loutkové divadlo, kde loutky ne­znají úmysly a cíle řídících - zasahujících Sil temna. Proto je tato společnost neži­votas­chopná (až na malou část) a nemá sama, bez jiné pomoci, šanci na přežití. Nabízená pomoc mimo­zem­ských civilizací vládám ně­kte­rých zemí je stále odmítána a to proto, že vlastní sobe­cké zájmy - ka­riéra - vždy převyšují nad spo­leč­ností jako celku. Znovu opakuji - vše zá­visí na svobodné vůli každého jedince. Ves­mírné bytosti se ne­snaží nic násilně změnit, ani u lidí, kteří se již otevřeli kosmickému vědomí. Jen někteří je­dinci, jež se vydali na tuto cestu, mají pocit, že jim není pomáháno a stále trpí. I to je ně­kdy potřebné !  Potom už je jen na nich samot­ných, jak si vše dokáží regulovat a jaké ži­votní postoje zaujímají při kompli­ko­vaných ži­votních situacích. Každý člověk do­stane termín na tzv. zkušební období a též úkoly, které ko­rektně musí řešit ze zkuše­nosti a postoji z mi­nulých životů - toto se nazývá zrych­lená KARMA. Zá­leží jen na kaž­dém jedinci, jako formou tuto zkoušku splní. Někdo i pro­padne. Každému je­dinci je částečně po­máháno informacemi, ale stále zůstává na jeho vůli, zda je přijme, nebo ne. Nejlépe se tyto infor­mace přijímají ve stavu uvolnění (ne v hlu­boké meditaci). Je to spíše stav při vycházení z hladiny alfa (např. při usínání) - krátký mo­ment, kdy je stále na vás, zda tyto impulsy za­chytíte. Pokud je váš stav příliš impulsivní (tvrdošíjnost, roz­paky), nedojde k zachycení těchto impulsů. Někdy při zkoušce do­stanete i tzv. „chytáky“. Když se na ně zavěsíte, sami po­znáte, že jste jednali špatně. Poznáte to především na svém zdravot­ním stavu, bude se vám zdát, že váš život nestojí za nic. Tehdy si položte otázku – proč ?  A opět hledejte výcho­disko. Někdy se zdá být zkouška těžká, je to potřebné, protože každé řešení ta­kovéto úlohy zrychluje vi­brace vašeho vědomí. Správné řešení úlohy vždy při­náší pocit úlevy. Je to přesně tak, jako pocit matky při narození dí­těte. Já sám jsem prošel již mno­hými zkouš­kami jak v po­zemské, tak i astrální rovině. Kdykoliv jsem byl ochoten přijmout pomoc, tak se mi jí do­stalo.

 

Kosmická federace planet se stále snaží o navázání kon­taktu s vlá­dami naší planety. Ne­zbývá již mnoho času, protože tyto vlády již mnoho příležitostí nevyužily. Vesmírní lidé jsou smutní z toho, co po­zemské lidstvo způso­buje a kam směřuje jako celek. Podle vesmír­ných pravidel, ale nesmí svévolně zasahovat a vmě­šo­vat se do záleži­tostí planety Země. Mohou nám pomoci, ale bu­deme-li si to přát.

 

 

SHRNUTÍ:

 

·        zde chci jen znovu připomenout, že každý je nejen strůj­cem své ho osudu, ale osudu celé této planety. Tím je však odpo­vědný za budoucnost svých dětí

 

·        tím, že lidé produkují negativní myš­lenky, zvyšují tím negativní vibrace, které ne­vědomky vysílají do Vesmíru. Způ­sobují tím pro­blémy nejen sobě, ale i všem ostatním civi­liza­cím celého Vesmíru

 

·        pokud lidé okamžitě nezačnou měnit své chování a myš­lení, hrozí Zemi globální katas­trofa. Záleží tedy na lidech, jaká al­ternativa očisty Země bude použita.

 

 

 

(13)

 

JAK DOSÁHNOUT SVÉHO DUCHOVNÍHO ROZVOJE ?

 

 

Každý člověk by se měl snažit poznat své poslání zde na Zemi. K tomu je nutné na sobě duchovně pracovat. Ten, kdo po­máhá jiným v du­chovním růstu, pomáhá i sobě k duchovnímu růstu - přímá úměra.

 

Především musíme eliminovat své nega­tivní jednání a myš­lenky, ne­boť tyto způso­bují, již výše zmíněné hrubé vibrace. Místo těchto špat­ných myšlenek lze vyzařovat lásku (jemnovibrační energie) a úctu k sobě, ale i k ostatním lidem. Dále také tuto lásku věnovat zvířa­tům, přírodě a naší planetě Zemi.

 

Nyní bych chtěl uvést několik zásad, které směřují k vět­šímu du­chovnímu růstu:

 

·        odbourejme závist a žárlivost

 

·        vyvarujme se zlosti a hněvu

 

·        neopovrhujme planetou Zemí tím, že bu­deme mít např. 2 domy nebo 2 auta, neboť zdroje potřebné ke vzniku nadbyteč­ných věcí pocházejí ze Země a nesmí se s nimi plýtvat

 

·          obraťme svoji pozornost k přírodě a zkusme si uvědomit, že jsme její součástí

 

·        minimalizujme myšlení na peníze a ma­mon, jako např. lpění na majetku

 

·        učme se být v každé situaci nad věcí a naučme se také od­pouštět

 

·        nenechejme se nikým ovládat, ale také se nesnažme ovlá­dat druhé

 

·        nikomu nic neurčujme a nevnucujme

 

·        buďme ohleduplní, pomáhejme slabším a potřebným

 

·        buďme tolerantní a mějme pochopení ve všech situacích

 

·        nevěnujme se sexu a erotice bez lásky

 

·        snižme potřebu masa a alkoholu

 

·        nesledujme filmy o násilí

 

·        nemějme v bytě knihy a videokazety o násilí (jsou to hru­bovi­brační zářiče)

 

·        buďme schopní stále přijímat kvalitní informace

 

·        předpokladem pro spojení s mimozem­skými bytostmi je napl­nění podmínek pro kon­takt. To je dodržování vesmírných zá­konů a ob­rovská touha po poznání a to vše dělat s láskou a po­ko­rou.

 

 

 

(14)

 

ZÁVĚR

 

 

V rámci začátku nového věku Vodnáře, za­čala vstupovat naše Sluneční soustava, tedy i naše planeta Země po 24 000 letech do foto­no­vého pásu Galaxie. Tento fotonový pás je pásem jemno­vibrační energie plné lásky, bohaté na in­formace. Tím končí fáze působnosti Sil temna na této planetě a nabízí se tak jedinečná možnost vymanit se z toho to jejich vlivu. Především z jejich myš­lenkových impulsů, které jsou hrubo­vibrační. Toto všem obyvate­lům této naší pla­nety lépe umožní povýšit si své vi­brace a tím po­zitivně ovlivnit další vývoj udá­lostí. Slunce začalo vstupovat do fo­tono­vého pásu v roce 1998 a tento vstup ukončí přelomem roku 2001 a 2002.

 

V současné výjimečné době je dána co nej­většímu počtu by­tostí na naší planetě mož­nost pozvednout svoji duchovní úroveň a po­stoupit tak do vyšší dimenze a to do vyspělé civilizace Vesmír­ných lidí.

 

Nejdůležitější je nyní, aby lidé ote­vřeli svá srdce (nitro), aby mohla do nich vstupovat jemnovibrační energie lásky a aby sami tuto energii lásky vyzařovali. Všechny myšlenky kaž­dého člo­věka této planety jsou kontrolovány ci­vilizacemi Sil světla proto, aby mohly být rea­li­zovány korekce ve vývoji situace v rámci kos­mických zákonů tak, jaká je vůle Stvořitele ce­lého Vesmíru.

 

Posun naší planety Země do vyšší dimenze a tím i všeho ži­vého a ne­živého je dán Stvoři­telem. Život na této planetě ustrnul ve svém vý­voji. Dá se říci, že byl stržen do propasti Silami temna.

 

Fotonový pás jemnovibrační energie má za úkol částečně eli­minovat síly temna tak, aby nemohly dále násilně působit a to dává šanci vymanit se z jejich působnosti. Ovšem za před­po­kladu, že jedinci, kteří jsou pod jejich vli­vem si toto začnou uvědomovat a také pro to něco udělají. Pokud nedojde k pochopení této situace, bude to pro tyto je­dince znamenat v budoucnosti vážný problém.

 

V současné době je dávána všem obyvate­lům této planety stejná šance. Pro mnoho lidí to ale znamená, že musí přehodnotit svůj dosa­vadní  život a též pohled na celý svět. Čím více je­dinců včas pro­citne, tím snazší a rychlejší bude přechod do vyšší di­menze, který je pro naší společnost nevyhnutelný. Tím dojde k napl­nění základní pod­mínky pro život, to je láska a pochopení.

 

Zde se chci zastavit ještě u jedné důle­žité věci. Člověk jako ta­kový vzešel z přírody a tudíž je její součástí. Současný stav tomu neod­po­vídá. Převládá zde myšlenka, že člověk je pánem přírody a může si tedy dělat, co chce. Tím ale, že ničí přírodu, ničí tím sám sebe !!

 

Pokusil jsem se čtenářům na svém život­ním příběhu při­blížit problematiku budouc­nosti. Ni­komu nevnucuji své přesvěd­čení, ale byl bych ze srdce rád, kdyby se čtenář alespoň trochu nad touto proble­ma­tikou zamyslel a hlavně, aby se také zamyslel sám nad sebou.

 

Napsáním této knížky plním jeden z mnoha mě svěřených úkolů v mém životě.

 

Tímto chci také ještě jednou poděkovat své rodině a hlavně Vesmír­ným bratrům a ses­trám, protože mi pomohli najít moji cestu v ži­votě.

 

Děkuji za mnoho užitečných informací, které jsem od Vesmír­ných lidí obdržel.

 

Láska a pochopení nechť září navždy v každém srdci a zví­tězí vždy nad negativními si­lami.

 

 

 

(15)

 

VĚNOVÁNÍ

 

 

Tuto knihu věnuji božské čistotě a nevinnosti všech duší, dále krásnému zářivému světlu, které žije ve všech bytostech.

 

Kéž bychom se vždy milovali a vážili si jeden druhého a tím vytvořili svět plný lásky a pochopení nejen pro nás, ale hlavně pro budoucnost naší planety a našich dětí.

 

Je již čas dát našim příštím generacím jiné dědictví, než jsme dávali dosud. Tím největším dědictvím je láska, čistota našich myšlenek a umění odpouštět.

 

Tímto děkuji mé ženě Aleně a dceři Ivetě, bez jejichž podpory a lásky, bych dnes nemohl napsat tuto knížku.

 

 

 

Přes 7000 stran a 3000 obrázků o Vesmírných lidech najdete na internetu:

 

 

www.vesmirni-lide.cz

 

www.vesmirnilide.cz

 

www.andele-svetla.cz

 

www.andelesvetla.cz

 

www.universe-people.cz

 

 

www.universe-people.com

 

www.cosmic-people.com

 

www.angels-light.org

 

www.angels-heaven.org

 

www.ashtar-sheran.org

 

 

www.himmels-engel.de

 

www.angeles-luz.es

 

www.angely-sveta.ru

 

www.anges-lumiere.fr

 

www.angelo-luce.it

 

www.anioly-nieba.pl

 

www.feny-angyalai.hu

 

www.anjos-ceu.eu

 

www.angeli-raja.eu